Současnost i budoucnost vycházejí z historie, a tak je vždy užitečné se k Masarykovi vracet. Jeho heslo NEBÁT SE, NELHAT A NEKRÁST vypadalo aktuálně především za totality. Tehdy „nebát se a nelhat“ bylo opravdu odvážným činem a lidové přísloví „kdo nekrade, neuživí rodinu“ mělo nádech užitečné sabotáže nesvobodného režimu. Dnes si někteří lidé myslí, že už není, čeho se bát a krádeže si dokážou soukromé firmy dobře ohlídat. Takže nám zbývá „jen“ to lhaní. A dodávají: Je naivní si myslet, že se tyto neduhy dají vymýtit!
Vymýtit se zcela jistě v dohledné době nedají, ale je velký rozdíl, zda naše prostředí zaplňují více nebo méně. A zda je většinová společnost příliš toleruje. Nepovrchní cestovatelé si dokážou všimnout, že jednotlivé národy se po světě v těchto vlastnostech docela liší. Problém také může spočívat v tom, že bojácnost, lhaní a krádeže nabývají ve složitější soudobé civilizaci méně nápadných forem, které na nás mohou působit, že vlastně ani o moc nejde.
Krádeže duševního vlastnictví jsou závažnější než fyzického, ale přitom snadnější a hůře postižitelné. Když pomineme dnes atraktivní krádeže osobních dat, krást se bezohledností dá i klid na práci a odpočinek nebo čistý vzduch spalováním plastů či zbytečným užíváním spalovacích motorů. Lhaní je mnohdy tolerováno jako standard. Je základem funkční reklamy, která nás obklopuje na každém kroku. Obchodník nebo politik, který nepředstírá, je výrazně ekonomicky hendikepován oproti konkurenci. A odvaha? Zkuste se pořádně vzepřít proti někomu bohatému nebo politicky mocnému!
Masaryk měl i další skvělé myšlenky. Třeba jeho krédo „Hlavou v oblacích, nohama pevně na zemi“ mohlo na základě studentského workshopu zdobit benešovské Masarykovo náměstí. Ta věta by se dala napsat i v jiném pořadí. Takto je ale zdůrazněna důležitost nadhledu a tvůrčí fantazie, které nám často chybějí. Dodatek o nohách na zemi je ve větě pak hlavně kvůli závistivé kritice, která u nás nerada vidí kohokoli, kdo příliš vyčnívá. A tak raději na výsledky studentského workshopu zapomeňme, zbytečně by někoho dráždily.
Ale úvaha ke státnímu svátku, kdy si připomínáme 102. výročí od vzniku samostatné Československé republiky, by měla končit pozitivněji. A proto dnes více jindy neztrácejme radost z maličkostí, i v těžkých situacích hledejme potěšení v maličkostech všedního dne, žasněme nad nimi. Jak to jen lze, držme se přitom známého Kantova výroku: „Dvě věci mne přivádějí k úžasu: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“
Anna Fassatiová
