Atentát na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě Reinharda Heydricha, provedený 27. května 1942 v Praze československými parašutisty, se i vzhledem k následujícím důsledkům stal jedním z nejvýznamnějších aktů protinacistického odboje v Evropě.
Sedmatřicetiletý zastupující říšský protektor v Čechách a na Moravě přišel do Prahy v září 1941 s úkolem likvidovat odpor domácích obyvatel proti nacistické říši. Generál policie a SS byl pověřený konečným řešením židovské otázky, hned po svém nástupu vyhlásil stanné právo a v jeho rámci dal popravit stovky lidí. Zároveň vyměnil protektorátní vládu, která se podřídila nacistickým cílům, a ta proti sobě postavila většinu občanů i zahraniční vedení odboje.
Heydrich dával po nacistickém způsobu najevo českému obyvatelstvu, že naději na přežití mají ti, kdo budou pracovat pro vítězství říše v továrnách i na polích. Vlastnosti i jednání říšského protektora ho přímo předurčovaly jako cíl odvety. Proto na sklonku roku 1941 byla u Nehvizd vysazena skupina výsadkářů, která měla za úkol popravit Heydricha. Členové výsadku se spojili se sokolskou odbojovou skupinou, jejíž vedoucí si říkal Jindra (Ladislav Vaněk), a společně se podíleli na přípravě atentátu.
Atentát se uskutečnil 27. května 1942 a zranil Heydricha natolik, že 4. června umírá. Následují nepředstavitelné represe, jsou vypáleny Lidice, Ležáky, zastřeleny a popraveny tisícovky lidí... Co tomu ale předcházelo? V čele Sokolského odbojového ústředí v Praze stojí Jan Zelenka - Hajský a Dr. Břetislav Lyčko patří k jeho spolupracovníkům. Tato skupina zabezpečuje pro parašutisty vše potřebné pro splnění jejich úkolu. Po atentátu Dr. Lyčko ošetřuje zraněného Kubiše a zabezpečuje i jeho úkryt s Gabčíkem, Bublíkem, Hrubým, Opálkou, Švarcem a Valčíkem v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Úkryt je však vyzrazen parašutistou Čurdou a někteří obklíčení parašutisté byli v tuhém boji zastřeleni, Gabčík s Kubišem ukončili své životy posledním nábojem, který jim zbyl.
Až téměř po měsíci začalo gestapo hromadně zatýkat členy vyzrazené odbojové organizace v Karlíně a Vysočanech. Lyčka byl zřejmě včas varován a i s manželkou 14. července ze svého bytu uprchl. Přespali u herečky Anny Letenské (doplatila na to životem) a tady se stopa po Lyčkovi ztrácí. Jeho manželka byla zatčena 15. července na pražském nádraží před odjezdem na Moravu. Další děj příběhu se začíná odvíjet v Ouběnicích.
Ve sledu krutých a krvavých událostí připravuje Ludvík Vaněk se svou ženou ubytování pro Dr. Břetislava Lyčku. Pomáhá mu člen sokolské odbojové organizace, řídící učitel František Kotrba, který je 16. července ubytován u Petrášků č.p. 34. V ten den 16. července se ubytovává v Ouběnicích u Vaňků Dr. Lyčka. O pouti 19. července se schází u Vaňků členové místní ilegální sokolské organizace z Bystřice, Drachkova, Votic a Srbic. (Všechny gestapo po odhalení Lyčkova úkrytu pozatýkalo.)
Dr. Lyčka přicestoval do Ouběnic na občanský průkaz jednoho z členů pražské odbojové skupiny Františka Münsbergera. Požádá proto učitele Kotrbu, aby ho v Praze F.Münsbergerovi vrátil. V té době ale už leží na četnické stanici v Ouběnicích zatykač na Dr. Lyčku s informací, že je ozbrojen a má občanský průkaz na jméno Münsberger. Když přichází Fr. Kotrba do bytu Münsbergera, čekalo na něj gestapo. Nachází u něj průkaz a železniční lístek z Tomic. Gestapo ví, že Kotrba má spojení s Dr. Lyčkou. Učitel Kotrba pro oddálení tragédie slíbí šéfovi gestapa, že je dovede do domu, kde je Lyčko ubytován. Dům u Vaňků v Ouběnicích je obklíčen gestapem a Dr. Lyčku Kotrba informuje o vzniklé situaci. Jediným východiskem z beznadějné situace je jejich společná smrt ve sklepení Vaňkova domu.
Obyvatelé tohoto domu, Ludvík Vaněk a jeho žena Josefa, byli popraveni v koncentračním táboře v Mathausenu. Těhotné Josefě Vaňkové se tam narodil syn. Pražští a táborští členové gestapa se střídali v prohlídkách Vaňkova domku. 29. července byla síť ouběnických spolupracovníků učitele Kotrby prozrazena, začalo zatýkání v Bystřici, Voticích a Srbicích. Koncem srpna se okruh obětí heydrichiády v Ouběnicícíh uzavřel.
Oběti heydrichiády v Ouběnicích a okolí
21. července 1942 zemřeli v Ouběnicích:
MUDr. Vřetislav Lyčka, lékař z Prahy - Karlína (* 1903 ve Staré Bělé)
František Kotrba, řídící učitel z Nové Dubče (*1907 v Miličíně)
2. srpna 1942 zemřel v nemocnici v Táboře:
Emanuel Vejvoda, truhlář z Bystřice (*1907 v Bystřici)
24. října 1942 byli popraveni v koncentračním táboře v Mauthausenu:
Antonín Čuřík, šafář z Líšna (*1884 v Čerčanech)
Marie Čuříková, jeho manželka (*1888 v Břežanech)
Jan Heš, četnický strážmistr z Bystřice (*1889 v Polště)
Kateřina Hešová, roz. Samcová, manželka (*1889 ve Voticích)
Karel Jedlan, truhlář z Bystřice (*1903 v Bystřici)
František Karabel, truhlář z Votic (*1905 ve Voticích)
Jarmila Karabelová, roz. Macháčková, hostinská v Srbicích, (*1907 v Srbicích)
Marie Kotrbová, roz. Kolocová, manželka Fr. Kotrby (*1904 v Praze)
Františka Lyčková, roz. Maunová, manželka MUDr. Břetislava Lyčky (*1899 v Hluboké)
Antonín Opička, městský tajemník ve Voticích (*1903 ve Voticích)
František Trojan, obchodvedoucí z Bystřice (*1899 ve Vídni)
Anna Trojanová, roz. Černá, jeho manželka (*1903 ve Vídni)
Ludvík Vaněk, truhlář z Ouběnic (1909 v Ouběnicích)
Jitka Včeláková, roz. Veselá, z Bystřice (*1911 v Břežanech)
Marie Vejvodová, roz. Čuříková, z Bystřice (*1911 v Břežanech)
Vladimír Vyhnis, řídící učitel z Drachkova (*1911 v Kaznějově)
Anna Vyhnisová, roz. Kristová, manželka (*1912 v Kaznějově)
26. ledna 1943 byla v koncentračním táboře v Mauthausenu poravena:
Josefa Vaňková, roz. Sekáčová, manželka Ludvíka Vaňka (*1912 v Tvoršovicích)
Zdroj: Na paměť obětí heydrichiády v Ouběnicích a okolí, Josef Petráň
Připravila: -if-
