V roce 2017 založila spolek Středoevropská inspirace, který má za cíl hájit svobodu myšlení, svědomí a vyznání, posilovat evropskou kulturní identitu a předávat ji dalším generacím, hájit rodinu a posilovat prestiž rodičovství, chránit vědeckou a pedagogickou činnost před ideologickými intervencemi. Spolek inicioval petici proti přijetí Istanbulské úmluvy a dosáhl veřejného projednání na půdě Parlamentu. Jako předsedkyně spolku působí a přednáší po celé ČR o širokých souvislostech rodové teorie a rodové ideologie.
Od roku 2006 je zastupitelkou v Brandýse nad Labem. V letech 2011 – 2014 byla místostarostkou pro oblast školství a sociální oblast. V roce 2013 byla zvolena poslankyní Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Funkci poslankyně zastávala až do konce roku 2017.
Jejím životním heslem je: „S úctou a respektem“.
⬤ Otázka na začátek, co Vás přivedlo k myšlence angažovat se v politice?
Nina Nováková: V politice jsem aktivní od roku 2002, kdy jsem byla zvolena do zastupitelstva v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi. Vždycky jsem měla zájem o veřejné dění a svůj podíl měly jistě také debaty se studenty na gymnáziu a jejich pochybnosti: „Paní profesorko, myslíte, že ideály, o kterých s námi mluvíte, jdou v praxi uplatnit?“
⬤ Jak se vyvíjelo vaše působení v politice?
Nina Nováková: Vždycky jsem považovala za nezbytné, aby politik zůstával co nejblíž praktickému životu obyčejných lidí. Základním negativem současné politiky, nejen naší, ale evropské, je trend slabých politických osobností a masivní tlak různých lobby. K ekonomickým se nově přidaly lobby ideologické. Také proto patřím dnes k proudu, který nechce ustoupit ze základních principů: ochrana lidského života a právo projevit svůj názor v souladu se svým přesvědčením. Tyto dva pilíře jsou ve velkém ohrožení. Při pohledu zvenčí jsem tedy výrazně konzervativní.
⬤ Měl by se každý občan měl alespoň minimálně zajímat o politické dění v České republice?
Nina Nováková: Určitě a snažím se k tomu vést i své studenty.
⬤ Co si myslíte o lidech, kteří jsou přesvědčeni, že dlouhá doba totality myšlení Čechů nijak zvlášť nepokřivila, a proto vůbec není rozhodující diskutovat o potřebě etické výchovy na školách?
Nina Nováková: Komunistická totalita nás bezesporu poznamenala negativně, ale zároveň nás pamětníky vybavila schopností rozpoznat signály totality, které přicházejí ve zcela nové formě. Jsme také vycvičeni, že médiím se nemá slepě věřit. Tento trénink současným mladým lidem chybí.
Co se týká etické výchovy na školách, je to můj obor a mrzí mě, že je nás pedagogů s touto kvalifikací velmi málo i to, že mnoho ředitelů škol, ale i rodičů, považují oblast mravní výchovy dětí za okrajové téma.
⬤ V etice je dnes svébytně aktuální téma „kolaborace s (totalitní nebo arogantní) mocí“, které navazuje na českou historii. Z té novější bylo ukázkové, jak rychle po Palachově apelu začali lidé spolupracovat s normalizačními kariéristy. Dnes jde o kolaboraci skrytější, kdy ze zištných důvodů jdou lidé s politiky, kteří velmi arogantně zneužívají svou moc a tváří se při tom velmi demokraticky.
Nina Nováková: To je velmi zajímavá otázka. Často se dívám na mladší lidi, kteří odsuzují, že byl někdo členem KSČ a říkám si v duchu: ty bys tam byl, soudě podle tvého charakteru, mezi prvními.
⬤ Myslíte, že poměr Čechů, kteří podporují poctivost, k těm, kterým je lhostejná je asi 1:1 jako volební preference z doby volby prezidenta – Schwarzenberg : Zeman?
Nina Nováková: Myslím, že je nutně třeba znovu si osvěžit skutečný význam některých pojmů. Postmoderní a postpravdivá doba hodně věcí zkreslila a určitým způsobem „rozmazala“. Neshodneme se ani na tom, že sobectví nepřináší štěstí.
⬤ Myslíte si, že je pro naši veřejnost těžké pochopit, že etika tvoří základ kvality veškerého konání, nebo to lidé dobře chápou, ale je jim to jedno?
Nina Nováková: Myslím, že lidé jsou většinově ve vleku mediálních zkratek: nejdůležitější je bavit se a co nejrychleji uspokojit nějakou potřebu. Nevšímáme si, že křečovitá snaha se jen bavit a plout na
povrchu věcí je vlastně únavná, protože stimuly a podněty musí být stále silnější. V podstatě si zakazujeme mluvit o tom, že ukáznit sám sebe je ta největší „frajeřina“ a ten největší projev svobody.
⬤ Útokem proti „kavárně“ se inženýr Zeman pokusil zpochybnit vzdělanost a postavení odborníků v české společnosti. On sám jako poměrně inteligentní člověk příliš vzdělání nevyužívá, sází spíše na vychytralost. Vy se podílíte na vzdělávání na českém venkově. V okresních městech jsou gymnázia vnímána s úctou, každý by rád, aby jeho děti tam studovaly. Malá města jsou styčným prostorem vzdělaných a nevzdělaných. Jak se tam projevuje vztah „kavárny“ a „hospody“?
Nina Nováková: Souhlasím, mnoho rodin v menších městech má velmi pozitivní vztah ke vzdělání. Kavárna a hospoda se ale, zejména v prstenci kolem Prahy příliš neprojevuje. Snad proto, že lidé většinu společenského života prožívají v Praze. Co je v těchto „maloměstech“ příjemné, to je tendence většiny lidí neklanět se takzvaným celebritám. Ze své zkušenosti také vidím, že osobnost současného prezidenta řeší jen málo lidí. Jiný problém je, že tím utrpěla úcta k prezidentské roli obecně.
⬤ Je povědomí mladé generace, ale i pamětníků o protikomunistickém odboji ve Středních Čechách dostatečné? Neměla by se více obohatit školní výuka a veřejná osvěta o lidech, o kterých se právem říká, že přispěli svým dílem ke svobodě a demokracii, kterou si dnes užíváme?
Nina Nováková: Myslím si, že málo mluvíme o konkrétních statečných lidech a o statečnosti vůbec. Máme ale připraveny plány, jak některé nenápadné hrdiny znovu připomenout. Třeba v Neveklově, v Kutné Hoře nebo v Příbrami. Jsem ráda, že se do toho zapojují senioři.
⬤ Češi mají v krvi plebejství. Je jedním z důvodů příklonu k populismu. Bylo by kontraproduktivní jej zakrývat. Ale jak o něm mluvit, aby se někdo neurazil?
Nina Nováková: S tím nesouhlasím. Češi mají sklon ironizovat a zvláštním způsobem strhávat k zemi některé velké myšlenky. Snad jako by se báli, že je ty ušlechtilé ideály nějak zklamou. Zklamávají se totiž často v těch, kteří by je měli realizovat.
⬤ Jaký je váš názor na nízké platy některých vysokoškolsky kvalifikovaných lidí? Tyto nízké platy jim nedovolují zaplatit práci řemeslníků, které potřebují na údržbu nebo rekonstrukci svých domů.
Nina Nováková: Trochu to zlehčím: už Werich říkal v jedné scénce: „U nás se vždycky platila líp muzika, než fyzika. Proto tady není žádný Einstein“. Mám-li mluvit vážně, vysoce kvalifikovaní lidé nejsou mnohdy dostatečně finančně oceněni, to je pravda. Vnímám ale také trend, který nepovažuji za dobrý: vysokoškoláci „zvládají“ během studia pracovat někde na plný úvazek. Jeden pohled je: Co je k tomu nutí? Druhým pohledem, a stejně logický, ale dojdeme k tomu, že s vysokoškolským studiem není něco v pořádku.
⬤ Co si myslíte o přijímání přistěhovalců a uprchlíků? Naše ekonomika má kritický nedostatek pracovníků v dělnických profesích. Mladí příliš o řemeslo zájem nemají a tolerantnější politikou k přistěhovalcům by se tato problematika mohla vyřešit. Ale přistěhovalce zase velká část veřejnosti u nás nechce. Jaký je Váš názor na řešení tohoto problému?
Nina Nováková: V každé debatě narážím na to, že přistěhovalec za prací není uprchlík z oblasti ohrožující život a zcela jiné že je “stěhování“ národů z Afriky, které je svým způsobem podněcované a řízené lidmi, kteří se neštítí ničeho. Ještě další kategorie je vědomý přesun výsadku z líhně islámského státu. O první a druhé kategorii bych vůbec nediskutovala. Ty první potřebujeme, ti
druzí dočasně potřebují nás. Jen bychom měli lépe pracovat s jejich integrací. Vím, že jsou na to vyčleněny prostředky, ale výsledky jsou pro mě nezřetelné.
⬤ Neměli bychom nutit odpírače našeho prozápadního kulturně-civilizačního spojenectví, aby vyslovili, jakou navrhují alternativu, nebo zda si myslí, že lze obstát bez spojenectví?
Nina Nováková: Tady si dovolím říct subjektivní názor: spojenectví základních kulturních principů je nutné pro přežití evropských národů. Sama se cítím jako Středoevropan a jsem přesvědčena, že hlas těch, kteří zažili totalitu a vnímají varovné signály, by měl být v Evropě víc slyšet.
⬤ Víme, že kultura dokáže spojovat národy. Není chybou hledat spojenectví pořád jen v ekonomice? Vidina zisku při nižších nákladech žene firmy do přesouvání výroby do Asie. Není to náhodou podávání ruky ďáblu?
Nina Nováková: Fakt je, že dominance globálních ekonomických zájmů je trochu hrozivá, zvlášť když ekonomické zájmy na sebe přímo navazují politiku. V rámci EU považuji spojenectví ekonomická a obchodní, ze kterých mají prospěch občané jednotlivých členských států, za klíčová. Přála bych si, aby ve světě existovala, a byla patrná evropská ekonomická síla.
⬤ Když už se mluví o Rusku nebo Číně, proč nevytáhnout jejich kvalitní kulturní tradice i možné neznámé kvality současné špičkové kultury?
Nina Nováková: Z hlediska jednotlivých běžných lidí je jakákoliv averze chybná. Z hlediska uznání kulturních děl, která v dějinách těchto zemí vznikala, také žádný problém nevidím a myslím si, že naši lidé většinově nejsou nespravedliví. Jiná věc je imperiální rozpínavost, která je hluboce přítomna v Rusku. Čínu vnímám jako příklad spojení nejproduktivnějšího kapitalismu s komunisticky totalitářským postojem k vlastním občanům. Tento model by rozhodně neměl být exportován do Evropy.
⬤ Na začátku epidemie mnoho lidí vyslovilo moudré myšlenky o tom, že svět po epidemii už nemůže být takový, jako býval, že mnoho věcí je nezbytné nyní dělat jinak. Ale dnes vidíme jen naivní, omezenou úpornou snahu všechno dělat přesně tak, jako dříve.
Nina Nováková: Pohybuji se teď hodně v malých obcích a mluvím také s jejich starosty. Po covidu (trochu se bojím to vyslovit) se tam ukazuje, že lze přemýšlet jinak. Lidé se probudili a nechtějí žít tak hekticky a vystresovaně, jako před covidem. Chtějí přispět k větší soběstačnosti naší země z hlediska obživy, nevidí jako nejlepší věc neustále cestovat a odjíždět od svých rodin. Chtějí, aby děti chodily do školy a na kroužky doma a senioři aby také dožívali život tam, kde jsou doma. Pochopili, že žít vlastně dvojí život mezi velkoměstem a vesnicí nemusí být to nejlepší. Měli bychom se s nimi víc bavit, oni totiž přemýšlejí velmi rozumně.
⬤ Co si v této souvislosti myslíte o kritizovaném fenoménu nazvaném „planý turismus“? Je nutné pro vyspělé země s ním počítat jako s potřebným ekonomickým odvětvím, když nakonec nepřináší pro lidstvo opravdový efekt poznání?
Nina Nováková: Neustálé opakování teze, že budoucnost je ve službách, v zábavě a v turistice, bude brzy stát proti realitě, že se máme starat o vodu, zemi a její obdělávání, o rozkvět řemesel, protože všechno se na 3D tiskárně nevytiskne. Globální pendlování přináší samozřejmě i globální šíření nežádoucích efektů.
⬤ Zkušený ministr Zaorálek vnesl do české politiky v kultuře schopnost veřejné omluvy politika za chyby. Došlo totiž k typickému zneužití zmanipulovaných auditů vůči ředitelům muzeí, což je nedobrá nemoc české politiky. Mnozí čeští politici nepovažují za nutné se za prohřešky svých předchůdců veřejně omluvit a distancovat se tak od praktik minulých. Je tak těžké pro ostatní pochopit, že veřejná omluva za nedostatky své či předchůdců politika povyšuje na kvalitnější osobnost?
Nina Nováková: Mluvíte mi z duše. V kampani se setkáváme s velmi otevřenými výroky lidí. Pracují s nálepkami, které si strany „vysloužily“ za minulých třicet let. Já vidím konkrétní kandidáty s jejich osobní historií a mohu říct, že se mezi sebou otevřeně bavíme právě o tom, které chyby neopakovat.
⬤ Bojovní ateisté tvrdí, že náboženství způsobuje největší nepřátelství mezi lidmi světa. Přitom vůbec nejsou schopni rozlišit duchovní hloubku jednotlivých učení a připustit, že lidé jsou přirozeně citliví na kulturní formální odlišnosti, které dokážou překonat jen ti nejvyspělejší. Co se s tím dám v politice dělat?
Nina Nováková: Politika se do náboženské víry občanů plést nesmí a musí ji respektovat. Zároveň však politikové nesmějí, a to zcela zákonným způsobem, dopustit, aby se ve státě, který patří k evropské civilizaci, tedy ve státě, který čerpá od počátku z pramenů antiky a křesťanské kultury (tím nemyslím praktikovanou víru) jakkoliv prosadila civilizace, která neodděluje náboženství a sekulární stát.
Děkuji za rozhovor.
Milan Novotný
