„I když socha Spěchající byla navržena přímo pro benešovské vlakové nádraží, rozhodli jsme se jí přemístit o několik metrů dále, na travnatý prostor před bývalou vojenskou správu. Začátkem dubna, asi dva dny před plánovaným přesunem, jsme s lítostí zjistili, že socha byla poškozena a shozena na zem. Místo na nové místo putoval Spěchající do areálu Táborských kasáren, kde nyní čeká na svou opravu.“ Informovala nás A. Fassatiová z Muzea umění Benešov.
Sám autor poškozené sochy Jan Amos Vaněk vzkazuje neznámým vandalům: „Nevážený pane vandale, i když na to, co se stalo, vás muselo být více... V létě loňského roku benešovská radnice s velkou slávou uspořádala první sochařské sympozium, které proběhlo přímo na náměstí. Jedním ze záměrů organizátorů bylo obohatit město Benešov nějakou krásou, nějakými sochami. Devět sochařů v potu tváře deset dní bušilo do dřeva a veřejnost viděla, že to není zase tak nic jednoduchého - stvořit sochu. Vzájemně jsme si pomáhali a pomáhali nám i občané tohoto města. Nakonec byly sochy rozmístěny po celém městě.
Já jsem autor sochy, která se jmenovala „Spěchající“, a byla umístěna s velkou slávou na výborném místě před vlakovým nádražím, kdy sám pan přednosta stanice řekl: „Ta socha sem prostě patří“. V tomto okamžiku jsem byl naplněn pýchou, že i Benešov má moji sochu a vím, podle ohlasů lidí, že se socha líbila.
Před několika dny jsem se vrátil ze střední Ameriky, kde jsem dělal tři sochy ve městě Magladena Contreras - Lidice (Mexico City). Po návratu jsem zjistil, že socha už není na svém místě, protože byla poničena takzvaně neznámými vandaly. Nic proti, ale abych jí dal do pořádku, to bude stát opět hodně práce a námahy. Já si myslím, že město Benešov nemá tolik soch a že by se naše sochy, to naše umění, mělo spíše podporovat a ne ničit.
Tímto vyzývám neznámého pana vandala, aby mi přišel pomoci poškozenou sochu, která je nyní umístěna v areálu kasáren, opravit. Nechávám v redakci Jiskry svoje telefonní číslo, aby se se mnou mohl neznámý vandal spojit.
Nepodávám žádné trestné oznámení, ale ať si neznámý vandal zkusí, co to dá za práci, zvednout špalek dubového dřeva a udělat z něj ruku nebo udělat z něj nohu, popřípadě udělat z něj celou figuru. Při instalaci sochy k vlakovému nádraží ji pomáhal zvedat a ukládat na místo truck s hydraulickou rukou, takže síla, vynaložená na její poničení, musela být dostatečně velká. Proto jsem pevně přesvědčen, že vás přijde více.“
Děkuji, sochař Mgr. Jan Vaněk.
-hel-
Jan Vaněk při tvoření Spěchajícího při zářijovém sochařském sympoziu. foto: -hel-
