O TAJEMNÉM DRŽHUBOVI
Kdysi dávno, kdesi daleko v jednom prapodivném lese bylo jedno prapodivné království a docela uprostřed toho prapodivného lesa mělo to prapodivné království své prapodivné královské hlavní město. To byl vždycky takhle prapodivně jeden strom a pak zase prapodivně jeden dům a pak zase strom a pak zase dům a takhle. A v tomhle prapodivném městě bydlel jeden prapodivný člověk s prapodivnými ústy, kterému všichni říkali Tajemný Držhuba. A tenhleten Tajemný Držhuba šel jednou v tom prapodivném městě po hlavní ulici směrem na náměstí a jak se tak vyhýbal všem těm stromům, tu zčistajasna potkal jednoho člověka a ten mu pravil: „Inu, Tajemný Držhubo, neleň a pojď si zahrát takovou hru, že kdo z nás řekne větší blbost, ten musí dát tu do pytle stříbrňák. Tajemný Držhuba se zamyslel, kývl a ten jeden clověk pravil: „Inu, Tajemný Držhubo, že ty teď něco řekneš? Co?“ Ale Tajemný Držhuba neřekl nic a tak tan jeden člověk pravil: „Aha!“ A ještě pravil: „Inu, tu je stříbrňák.“ A dal do pytle stříbrňák a pravil: „Inu, Tajemný Držhubo, že ty vole něco řekneš až teď? Co?“ Ale Tajemný Držhuba opět neřekl ani popel a tak ten jeden člověk opět pravil: „Aha!“ A ještě pravil: „Aha. Aha.“ A chca nechca, dal do pytle další stříbrňák. A tak to šlo dál a dál a ten jeden člověk se stále Tajemného Držhuby na něco ptal a vždycky to byla úplná blbost, na kterou Tajemný Držhuba nikdy nic neřekl a tak se pytel utěšeně plnil stříbrňáky toho jednoho člověka až byl úplně plný úplně až k prasknutí. A tu ho ten jeden člověk podal Tajemnému Držhubovi a pravil: „Inu, vyhrál jsi! Co si za tyto stříbrňáky koupíš?“ A Tajemný Držhuba poprvé otevřel svá prapodivná ústa a pravil: „Vatý vuby!“ A ten jeden člověk se té odpovědi velice podivil a pravil: „Cože, ty vole?“ A Tajemný Držhuba pravil: „Va... tý... vu... by...!!! A popadl ten pytel plný stříbrňáků a uháněl k nejbližšímu dentistovi a ten mu za něj vyrobil plná ústa fungl nových zářivých zlatých zubů, že ten jeden člověk jenom zíral. Inu... mluviti stříbro, mlčeti zlato.
