Práce redaktorky nabízí občas nevšední reportáže, a také že potkáte něčím velmi zajímavé lidi. Jedno takové pěkné setkání vám chci nyní přiblížit, bylo to setkání jedné paní s dobrým srdcem s poštolkami, které si vybraly její balkon ke hnízdění, a já byla u toho.
V úterý 30. června se ozval v redakci telefon, volala paní Buková z Benešova, že se jí vylíhly v paneláku na balkoně poštolky a jestli by nás to v novinách zajímalo. „No samozřejmě, že ano! Přijdu se k vám na ně podívat a vyfotit je,“ řekla jsem hned paní Bukové. V jejím hlase jsem slyšela spokojenost, že se někdo na „ty její poštolky“ přijde podívat. Mám pro tento pocit velké pochopení, protože i u mě doma, na balkoně, si každým rokem udělají hnízdo kosi a já jsem hrdá na to, že si právě můj balkon vybrali pro tak důležitou činnost jako je vyvedení mláďat. Dennodenně pak s radostí sleduji černou mámu kosici, jak sedí poctivě na vajíčkách a těší mě to. Takže mě telefonát hned zaujal a rozhodla jsem se podívat, jak vypadá s chovem poštolek na panelákovém balkoně v centru města, přeci jen já mám kosáky a paní má poštolky, to bude asi něco jiného. Domluvila jsem se kdy přijedu a zvědavě vyrazila, navíc vybavená foťákem, abych malé dravce vyfotila pro čtenáře Jiskry.
Paní Buková je starší milá paní, která bydlí v sedmém patře vysokého paneláku v Bezručově ulici, kousek od centra města. Zazvonila jsem u ní a ona mne za chvíli uvítala u svých dveří se slovy: „Tak se pojďte na ty moje malé poštolky mrknout a vyfotit je jak jsou pěkné.“ Musím říci, že mě hodně překvapily!
Na malém balkoně je v rohu umístěno větší krmítko pro ptáčky, na jehož podlaze nebyla k mému překvapení sláma či větvičky ale hlavně písek, a toto netradiční místo si vybraly poštolky pro svoje zahnízdění. Z vajíček se vylíhlo v červnu celkem 6 opeřenců, o které se denně starají oba jejich rodiče a nosí jim několikrát denně k jídlu myšky.
Paní Buková pomáhá poštolčím rodičům s krmením a malým poštolkám ještě navíc podstrojuje a denně je přikrmuje kuřecími křídly a do mističky jim dává čerstvou vodu. V krmítku bylo pět poměrně dost velkých poštolek, a ta šestá, určitě nejmenší ze všech, stála na jakési verandě před krmítkem. Když jsem se k nim přiblížila, jedna z poštolek začala hlasitě pípat, to hned paní Buková komentovala slovy: "Za chvíli je tady mamka, ona je pořád hlídá a stará se o ně. Přes den s jejich tátou shání potravu a večer u nich sedí a zahřívá je."
Není to poprvé, co si u ní poštolky udělaly hnízdo, již předloni si její balkon oblíbily poštolky a vyvedly zde 5 mláďat. Mláďata byla po čase odvezena do Záchranné stanice do Habartic u Sedlčan. Paní Buková se o ty svoje předloňské poštolky zajímala, i když byly odvezeny už pryč a zavolala do stanice a ptala se jak se jim daří. Navíc jim ze svého důchodu poslala nějaké peníze na krmením, aby se měli dobře „Paní Buková, to vám tedy řekneme, že Ti vaši tloušti nepotřebují ani moc přikrmovat, vy jste je tedy pěkně vykrmila!“ řekli jí tenkrát ve stanici. Dodnes má fotografii "svých" poštolek ze stanice a těší jí, že se jim dařilo dobře a byly pak vypuštěny do volné přírody.
Tentokrát to ale bude jinak, poštolky se nikam odvážet nebudou, ze záchranné stanice paní Bukovou požádali, zda by poštolky nechala na balkoně do doby než sami vylétnou, protože jejich rodiče se tam o ně nejlépe postarají. A tak asi měsíční mláďata budou čekat, na benešovském balkoně, za dohledu mámy poštolky a táty poštoláka, a také paní Bukové, až se jim vymění peří a budou schopny vylétnout sami z hnízda a žít ve volné přírodě jako ostatní dravci.
Možná, že poštolky dělají na balkoně nepořádek, a tak někteří lidé likvidují jejich hnízda a vajíčka, možná někoho obtěžují svých štěbetáním, ale v případě těchto benešovských, zcela určitě vím, že majitelku neobtěžují nijak a přítomnost poštolek je hezkou symbiózou života a přátelství dravce a člověka…a také vím, že jí poštolky přináší radost do života. Pokud se vám přihodí něco podobného, tak jako paní Bukové, mějte tedy pro těch pár týdnů, kdy ptáci hnízdí, pochopení a nechte je v klidu mláďata vyvést, jsou stejně jako mi součástí věčného koloběhu přírody.
Takže když uvidíte nad městem létat poštolky, možná to budou ty od paní Bukové, vzpomeňte si na ně. Přeji jim za celou redakci a rodinu Bukových spokojený život, který začal na jednom malém balkoně v Benešově.
