Mnozí Francouzi, resp. Dijoňané, však (již) Českou republiku navštívili a vzpomínají na guláš s knedlíky a na pivo. Ačkoli Francouzi lžou, když říkají, že právě oni jsou největším konzumentem piva na světě, i francouzská mládež s chutí chodí „na jedno“. Zato se diví existenci českých vín – vyslovit se jim podařilo jen „Chardonnay“.
Francouzi vínem zásadně zapíjejí sýry. Když totiž určitý druh sýra „qui pue“ („který smrdí“) zapijete vínem a počítáte do dvaceti… zcela pozměněná chuť sýra se vám vrátí: Podle Francouzů to je skvělá „chemie“.
Protože mi nevěřili Olomoucké syrečky, příště je budu na trase Česko-Burgundsko pašovat na palubě autobusu Eurolines. Minule jsem Francouzům přivezla tlačenku a slivovici. Na obě suroviny aplikovali univerzální recept „polijte dort koňakem“, protože tlačenku považovali za „vepřový dort“. Tlačenka nasáklá slivovicí chutnala, jak sami řekli, „velmi speciálně“.
Ne každý Francouz je žabožrout či šnekožrout a slovo šnek vyvolává rozruch nejen u gurmánů. Francouzský, resp. francouzská „šnek“ („schneck“) je totiž ještě vulgárnější než anglické „pussy“. Zjistila jsem to poté, co jsem v hospůdce pod dijonským Notre Dame vyprávěla o šnecích (významově českých).
Téměř většina konverzací prý skončí u jídla nebo u milování. Ne většina, ale všechno končí ve Francii několikerým „voilà“. Francouzi své „voilà“ opakují se stejnou frekvencí jako Češi své „vole“. V té rychlosti zní „vole“ i „voilà“ stejně. Oba výrazy jsem použila při absolvování nočního požárního cvičení, když se na koleji po půlnoci rozléhalo: „Vyjděte z budovy jen s peřinami!“ I v Čechách bude jedno tradiční požární cvičení, nikoli však noční – třeba další Poříčská zima 24. ledna 2015.
Všichni Francouzi si dávají a posílají „bisousy“, a tak i já je posílám z Dijonu do Čech.
Anna Kolomazníková-Bukovanská
