Bedřich Nádvorník působil jako pedagog dlouhá léta v Benešově. Podílel se na vzniku dramatického oboru benešovské Základní umělecké školy. Jeho soubor PaT odchoval další nadšené organizátory divadelního života, např. Annu Balatovou, která později založila známý divadelní soubor Áčko. Byl také jako pedagog dlouholetým členem muzejní rady benešovského Muzea umění a designu, za které se dokázal postavit nejen v době jeho nelehkých začátků, ale i během politického útoku v letech 2016-17. Nyní žije v Postupicích a pracuje na svých pamětech, které budou zajímavým příspěvkem k podrobnostem našich regionálních dějin. V letošním roce jej Evropský klub Benešov také nominoval na ocenění Blanický rytíř.
Co vás, pane magistře, přivedlo k zájmu o divadlo?
Bedřich Nádvorník: K divadlu jsem přičichl už jako školák základní školy. V Benešově působila stálá profesionální scéna – Oblastní divadlo Benešov. Mělo svůj stánek v patře hotelu Pošta. V kukani vrátnice trůnil pan Kubín zvaný Šany. U něho jsem si nechával školní tašku a pádil po schodech nahoru do zšeřelého hlediště, abych mohl sledovat zkoušku divadelního kusu, který se právě pro benešovské, ale nejen pro benešovské diváky připravoval. Divadlo bylo zájezdové. Rád jsem sledoval, jak se divadelní představení rodí. Se zatajeným dechem jsem vstřebával tu nádhernou tajemnou atmosféru, vůni šminek. Cítím to dodnes. Rodiče byli velkými milovníky divadla, a tak k nám chodili někteří herci a herečky na návštěvu, kde se diskutovalo nejen o divadle. V tomto prostředí jsem vyrůstal. Řečeno frází, divadlo a kumšt, zapustily ve mně kořeny.
Na studiích v Českých Budějovicích jsem často navštěvoval divadelní klub, kde jsem z blízka poznal osobnosti českobudějovické činohry. Šéfem činohry byl vynikající režisér pan Fridrich, dramaturgyní mladá vzdělaná Alena Kožíková, dcera známého spisovatele Kožíka. Fridrich s Kožíkovou založili při činohře divadla „Klub mladých“. Mohli jsme tam sledovat celou genezi vzniku inscenace. Od dramaturgického rozboru textu až po generálku a premiéru. Nenásilnou formou nás seznamovali se základy dramatického umění. Se spolužáky z katedry hudební a výtvarné výchovy jsme založili „Poetický klub“ a „Ochotnický divadelní kroužek“. Z Poetického klubu a Ochotnického divadelního kroužku vzniklo amatérské Divadlo pro 111. Tolik diváků se vešlo do našeho intimního klubu. Mimochodem Divadlo pro 111 existuje v Budějkách dodnes.
O pražské divadelní scéně jste měl dobrý přehled. Jak se vám podařilo sledovat ji z Benešova?
Bedřich Nádvorník: Sledovat pražskou divadelní scénu nebylo tak obtížné. Pravidelně jsem se zúčastňoval odborných seminářů, tvůrčích workshopů, divadelních festivalů a přehlídek. Takže jsem byl, jak se říká, v obraze.
Proč jste se rozhodl založit soubor PaT, který potřebuje náročnějšího diváka?
Bedřich Nádvorník: Divadlo PaT jsem zakládal roku 1988 společně se svými žáky, studenty literárně-dramatického oboru ZUŠ Benešov, kteří chtěli hrát divadlo pravidelně. Pracovali jsme s texty, které nám byly blízké, které nás oslovovaly. Texty poetické i klasické dramatické., které jsme upravovali tak, aby odpovídaly naší poetice, našemu vnímání divadla, dramatického umění. Tvořili jsme poetická pásma a koláže z textů Josefa Kainara, Emanuela Frynty, Miloše Macourka, Jana Vodňanského, Jana Skácela, Vladimíra Holana. Úpravy textů dramatických, například koláž z dramat Wiliama Shakespeara „Šejkspíroviny“, Hra na Romea a Julii pro osm aktérů, Hra na Cirana pro šest herců ….. Pokusili jsme se také o pouliční divadlo. Na závěr divadelní sezony jsme dělali improvizované „Večery na přidanou“. Byli jsme jakýmsi protipólem ochotnických divadel v Benešově, například divadla Svatopluk, nebo později Divadelního studia Áčko. Naší snahou bylo si vychovat svého, zejména mladého diváka, který by s námi souzněl.
Jak dnes s odstupem času vnímáte pane magistře porevoluční vývoj v Benešově?
Bedřich Nádvorník: Porevoluční vývoj v Benešově vnímám pozitivně. Zastupitelům zvolených ve svobodných volbách šlo opravdu o rozvoj města. Město začalo měnit svou tvář, uvolnil se společenský a kulturní život. Bylo založeno nové muzeum umění. Tehdejší zastupitelé byli ochotni se domluvit, přijmout přijatelný konsensus. Bohužel v posledních letech tomu tak není. Začaly převládat zájmy různých uskupení, prosazovala se komercionalizace kulturních institucí. ….
Na Benešovsku žije mnoho osobností, které mají hlubší pohled na život. Které z nich jsou podle vás příkladné pro veřejnost?
Bedřich Nádvorník: Na Benešovsku žilo a žije dost osobností, které výrazně obohacovaly a obohacují společenský život. Bohužel, k většině z nich se Benešov zachoval macešsky. Jejich jména jsou již prakticky pro mladou generaci neznámá.
Patřil k nim například Otomar Pičman, pedagog, houslový virtuóz, odborník na hlasovou výchovu, sbormistr, neúnavný organizátor kulturního života v Benešově. Nebo Dr. Jan Hertl, historik, badatel, středoškolský profesor, znalec regionální historie. Měl velkou zásluhu na práci Muzea Podblanicka, byl jeho ředitelem. Spoluzakládal Sborník vlastivědných prací Podblanicka. Ze současných osobností bych rád jmenoval Vladimíra Janovice, básníka, překladatele, bytostně spjatého s milovaným podblanickým krajem, s Čerčany a Benešovem. Stejně jako s Křečovicemi, rodnou obcí skladatele Josefa Suka, jež se Vladimíru Janovicovi staly od 70. let vedle Prahy druhým domovem. Nebo také Dr. Ericha Rennera, středoškolského profesora, historika, badatele, který byl v období normalizace odsunut do nuceného pracovního exilu na Dobříš. Z mladších pak třeba Mgr. Pavla Hozu, básníka, spisovatele, pedagoga, který je spoluzakladatelem a hlavním organizátorem Literárního festivalu v Benešově.
Jak jste, pane magistře, vnímal to zvláštní období let 2016 – 2018 v Benešovské politice?
Bedřich Nádvorník: Benešovskou politickou krizi v letech 2016 – 2018 jsem sledoval ze svého azylu v Postupicích. Vnímal jsem ji jako tragikomedii. „Radniční puč“ režírovaný zastupiteli hnutí ANO a frakcemi zastupitelů ČSSD, v hereckém obsazení zastupiteli TOP 09 a Komunistů Čech a Moravy.
Benešovské Muzeum umění jste vnímal celých 25 let velmi zblízka coby člen Muzejní rady. Co byste chtěl říct k jeho vývoji dnes s odstupem.
Bedřich Nádvorník: Bohužel, neodborné politické zásahy do koncepce Muzea umění v letech 2016 – 2017 jsou asi nevratné. Nechápu, proč nebylo vypsáno kvalitní výběrové řízení na post ředitele, ředitelky, aby bylo vystřídáno stávající nekompetentní diletantské vedení muzea. Aby z výběrového řízení vzešel fundovaný odborník, jakého vyžaduje charakter svébytné, pečlivě budované muzejní sbírky, který by navázal na velice úspěšnou práci bývalého ředitele, zakladatele muzea.
Děkujeme vám za rozhovor a přejeme vám do dalších let hodně zdraví a spokojenosti.
