SEDM JEDNOU RANOU
Za sedmi řekami a sedmi horami bylo sedm chaloupek a v jedné té chaloupce žil jeden milý chachárek a ten měl na dvorku u chaloupky sedm malých kurníčků a v každém tom kurníčku měl právě že nic. A trvalo to právě sedm let, kdy si náš milý chachárek lámal marně hlavu, co by tak do těch sedmi kurníčků dal, aby nebyly tak prázdné. A po sedmi letech přemýšlení milého chachárka napadlo, že by si mohl do jednoho každého toho kurníčku dát hezké kuřátko. Že by to bylo takové jako nejlepší. A tak se tím nápadem rozveselil, že o sobě tři dny nevěděl a když přišel k sobě, tak se zase rozesmutnil, protože vůbec nevěděl, kde ta hezká kuřátka by si jako přídil. Jako je vzal. A tak se milý chachárek poradil se sedmi jinými chachárky ze všech sedmi chaloupek, vlastně i se sebou a protože víc hlav víc ví, tak přišli na to, že by tomu milému chachárkovi mohli dát v každé chaloupce vajíčko a i u něj a tak to udělali a milý chachárek měl potom ve finále sedm vajíček, jen to fiklo. A pěkně si je doma v chaloupce za pecí vyseděl a pic kozu do vazu, jednou ráno se vzbudil a čumělo na něj sedm hezkých kuřátek. Milý chachárek je rozundal do sedmi kurníčků a různě si je vycvičil všelijak, pomocí žrádla a tak a měl z nich sedm cvičených hezkých kuřátek. A tak je měl vycvičená, ta kuřátka, že když chtěla říci třeba ano, tak třeba pípla jednou a když chtěla říci třeba ne, tak třeba pípla dvakrát. A milý chachárek je předváděl všude po světě, široko daleko... no, snad ve všech těch sedmi chaloupkách. A jednou tomu jednomu hezkému kuřátku zase řekl: „Inu a kolikpak je jedna a jedna? Inu, jsou to snad tři?“ A cvičené hezké kuřátko píplo jednou. Jako, že ano. A milý chachárek se podivil a otázal se ostatních hezkých kuřátek: „Inu a je to pravda? Toto?“ A všechna ostatní hezká kuřátka pípla také jenom jednou. Jako, že také ano. A milý chachárek si jen pomyslel, že to je lež jako věž a naštymoval si ta hezká kuřátka na dvorku takhle pěkně k sobě do houfku a vzal lopatu a prd ho a nabouchnul jich všech sedm jednou ranou do země. Inu, není se této jeho prevenci co divit. Víme jak to chodí. Vždyť, kdo lže, ten krade. A kdo krade, ten může i zabít!
