S turnajem jsme měli zkušenosti z minula, hráli jsme ho již v roce 2015 ještě jako přípravka a tehdy jsme skončili druzí za AC Spartou Praha.
Hrálo se systémem 7+1 na šířku hřiště na branky 5mx2m, utkání trvalo 20 minut.
Turnaje se účastnilo 28 mužstev
Na tento turnaj jsme odjeli s 11 hráči, bez brankáře a navíc se třemi hráči, kteří nebyli zcela v pořádku.
Nakonec jsme od začátku mohli použít jen 10 hráčů, tedy 2 na střídání. Některá mužstva měla dvě sedmičky na střídání, což nás stálo hodně sil.
V sobotu v základní, sedmičlenné skupině A kluci neobdrželi žádnou branku, vyhráli všech šest zápasů, když postupně porazili Borac Čačak (Slo) 2:0, Bohemians Praha 1:0, TJ Valašské Mez. 4:0, FK Hodonín 3:0, Domino Bratislava (SK) 3:0 a FK Ústí nad Labem 4:0 a s 18 body a se skóre 17:0 postoupili z prvního místa do semifinálové skupiny.
V nedělní semifinálové, čtyřčlenné skupině kluci opět branku neobdrželi, vyhráli všechny tři utkání, když postupně porazili SFC Opava 1:0, FC Svratka Brno 3:0 a AC Sparta Praha I. 1:0 a s 9 body a se skóre 5:0 postoupili jako vítěz semifinálových skupin do semifinále. Dalšími semifinalisty byla SK Slavia Praha, FC Zbrojovka Brno a FC Baník Ostrava. A právě Baník byl naším semifinálovým soupeřem. Po 9 utkáních bez inkasované branky se Baníku podařilo naši obranu překonat a zvítězil nad námi 1:0. A protože Slavie porazila Zbrojovku, čekal nás zápas o třetí místo právě se Zbrojovkou. Ten jsme nakonec prohráli 1:2 a na medaili jen těsně nedosáhli.
Z 11 odehraných utkání jsme 9 vyhráli, 2 prohráli a se skóre 23:3 jsme obsadili 4. místo.
Mezi oceněnými byl Nerad Antonín jako nejlepší hráč a Zachoval Matěj jako nejlepší brankář.
Výsledky na: http://www.valmezcup.cz/image/data/Vysledky.pdf
Musím před kluky smeknout, to co dokázali, s jakým nasazením a vůlí po vítězství hráli, byla radost se na ně dívat. Bylo milé slyšet jak se někteří soupeři a rodiče dohadují, kde že to ta Vlašim je a co že to vlastně hraje za soutěž……byli jsme výborná reklama pro náš klub.
Vždyť porazit třeba Spartu není jen tak.
V brance, jen tak v rozlišováku, byl celý turnaj Matěj Zachoval a to měl problém se stehenním svalem. Celých 9 zápasů nedostal gól i proto, že Matěj umí číst hru a předvídá tak dobře, že vlastně ani chytat nemusí. Asi i proto byl vyhlášený jedním ze třech nejlepších brankářů turnaje, úsměvné, že. V obraně zahrál bezchybně kapitán Šimon Kameník, Šimon je opravdovou oporou zadních řad a je příkladem borce, který nepustí soupeře do šance. Jediné co mu musím vytknout je, že nevyhrál snad ani jednu střižbu se soupeřem o míč před začátkem utkáním J. Oporou obrany, podporovatelem útočných akcí a tentokrát i střelcem tří branek byl Petr Toula, jehož nebylo snadné obejít a jeho fyzický fond byl určitě jeden z nejlepších. V obraně máme ale i další oporu, Davida Budila, který je také příkladem svědomitého dříče. Velká škoda jeho zranění v semifinále s Baníkem, kdy byl hrubě sražen po odehrání míče na zem, přičemž si zlomil ruku a dál nemohl hrát. Davida si naši hráči zvolili jako nejužitečnějšího hráče mužstva a to právem. V obraně hrál také Roman Kuntoš, který nám svojí snahou určitě pomohl k dobrým výsledkům. Mezi obránce patří také Zuzka Fialová, která ale nakonec do zápasů pro zranění kotníku nenastoupila, velká škoda, Zuzka je naší oporou a chyběla nám moc. Střed zálohy hrál nejvíce Lukáš Pajk, pro něhož to bylo hodně vyčerpávající, jeho práce s míčem a přihrávky za obranu protihráče hodně potrápily. Standa Slavata a Tomáš Vaňkát se v záloze také neztratili, dokázali si, že mají na fotbal i s takovými soupeři. Honza Rytina v útoku i na záloze dřel, dokázal připravovat šance, překonal i bolavé paty a vrátil se do hry. V útoku byl Tonda Nerad a nejen že byl postrachem brankářů, protože vstřelil celkem 15 branek v 11 utkáních, on byl vyhlášen i nejlepším střelcem turnaje. Tonda byl jedním z vůdčích osobností mužstva a opravdová osobnost celého turnaje.
Poděkovat a pochválit musím organizátory, zvládli vše perfektně.
Poděkování patří rodičům, vzorně fandili, starali se o bolavé nohy, doplňovali průběžně klukům ovoce, prostě super.
Také děkujeme podporovatelům, kteří nám psali z domova, rodičům a klukům kteří s námi ve Valmezu nebyli.
Zvláště musím poděkovat Petru Toulovi st., který mi při neúčasti Michala Budila (pracovní povinnosti) celé dva dny asistoval. Zvláště jeho pokřik „Sinější pes štěká“ hnal kluky za vítězstvím….
Závěrem chci říct, že je pro mě velkou odměnou a zadostiučiněním za práci u ročníku 2005 když vidím, jak kluci dokážou hrát fotbal na takové úrovni v kategorii U13, vždyť nejednoho z nich mám v mužstvu od 7 let.
Děkuji klukům, jsem na ně hrdý.
Petr Kotora – trenér
