Za dveřmi čím dál barevněji blikajících cizích obchodních řetězců už dlouho čekají poněkud vytřeštění Mikulášové, ne-li robustní Santa Clausové. My v Čechách však stále máme své poetické tradice, ke kterým patří rozsvěcení vánočního stromu ve městech i obcích. Pozadu nezůstalo ani Poříčí nad Sázavou.
V poslední listopadový den nabídlo Poříčí svým obyvatelům pestrý celodenní program. Organizace se ujal Obecní úřad, Občanské sdružení zdravotně postižených, Základní a mateřské škola a Sdružení dobrovolných hasičů. Díky nim se obec stala takovými malými Drážďany a se všemi kulinářskými radostmi částečně i Norimberkem. To velmi potěšilo jak domácí, tak hosty.
Již od rána jsem bedlivě sledovala dění na návsi, ano, i přes jinak poklidné a poněkud ospalé sobotní dopoledne se tu ten den žilo, a já jsem se těšila z probíhající akce Sdružení dobrovolných hasičů. Ovšem nutno s povděkem dodat, že tentokrát se nehasilo. Tentokrát se totiž k radosti všech gurmánů konala zabijačka. Ovar byl k dostání již v poledne a komu by nestačil, ten si mohl pochutnat i na neméně výtečných řízečcích. „Je libo jelítko či jitrnici?“ „Doporučuju,“ kývl na netrpělivě čekající zástup jeden ze zákazníků a posléze se rozhodl počkat na další porci. A co teprve pravá černá zabíjačková polévka, čili prdelačka! Se správnou hustotou i barvou nalákala nejednoho labužníka. Vše zapít pivem a spokojenost byla na místě.
Odpoledne k zabijačce přibyly i žlutě světélkující vánoční stánky a zábava vrcholila tradičním rozsvěcením vánočního stromku. Ten oslnil za téměř andělských zvuků fléten ve zmrzlých rukou žáků poříčské školy, vedených pod taktovkou Jiřího Frantla. Hudební vystoupení bylo letos obohaceno o koledy v podání sboru pod vedením Emy Gallové. K účinkujícím se rádi přidali i diváci. Zvláště ti diváci, kteří si právě udělali přestávku v pochutnávání si na zdejších rozmanitostech. Ani těm druhým však nedělal sebemenší problém přidat k melodii i vlastní zabarvení hlasu.
Poříčí nad Sázavou nepřekvapilo jen přesunutím dění do parčíku na návsi, čímž byla zvýšena viditelnost i prostornost pořádané akce. Překvapilo i přidáním dalších vánočních prvků, například kouzla předvánočních trhů, které byly tímto rokem v Poříčí pořádány poprvé a se stoprocentní úspěšností. Se svařeným vínem v levici a s pravicí připravenou na další dobroty, se lidé mohli procházet mezi stánky s malebně zdobenými perníčky, křehkými vanilkovými rohlíčky či lineckým cukrovím s marmeládovými srdíčky nebo kolečky uprostřed. Komu ke štěstí scházela už jen čerstvě pocukrovaná vánočka, tomu stačilo popojít o pár kroků dál a pár kousků si nechat zabalit. Kdo ještě nesehnal vánoční dárek, mohl si zakoupit jeden či více výrobků žáků Základní a mateřské školy v Poříčí nad Sázavou, kterou tímto finančně podpořil.
Večer se skončila poptávka ryzích českých pivařů smutnou větou, jež byla pronesena až mrtvolně mdlým hlasem: „Pivo nám došlo.“ Po vyslovení něčeho tak strašného, následovala krátká výměna zoufalých pohledů, která ustoupila, až když byl tento důležitý element zcela vynahrazen.
Náladu přítomných starostlivě kontroloval velitel jednotky dobrovolných hasičů obce Jiří Krema, který často pokládal otázku: „Tak jak se vám tu líbí?“ Očekávané všeobecné pozitivní hodnocení mu očividně dělalo radost. Jak by také ne: Sbor dobrovolných hasičů se dnes opravdu vyznamenal. Nadšení projevil i pan Václav Škvor, sedmdesátiletý obyvatel Poříčí nad Sázavou. „Je to tu velice příjemný. Nápad přemístit vánoční stromek na lépe viditelné místo vnímám jako viditelný krok kupředu, stejně jako nápad přidat stánky.“
Tradiční kometa sice nad hlavami našinců nezářila, ale u zabijačky, před stánky a pod rozsvíceným vánočním stromem panovalo nenahraditelné předvánoční ovzduší.
S očekáváním vánočních svátků
Anna Kolomazníková
