Letošní Dny zahájil Divadelní soubor Jiřího Voskovce Sázava hrou Pancho se žení. Jejím autorem je Martin Kovařík, který vyšel ze stejnojmenného filmu R. Hrušínského natočeného téměř před sedmdesáti lety. Myslím, že Kovařík vytvořil víc než jen divadelní úpravu, že je autorem svébytné divadelní hry. A ta má profesionální úroveň.
Hra je parodií rodokapsových příběhů. Jde v ní o svatbu, balík peněz, stojí na oblíbené záměně osob, tady dokonce trojnásobné. Děj nebudu vyprávět, ten se musí vidět. Její autor dal příležitost všem hercům svého souboru a většina z nich hraje dvě nebo i tři postavy. Na nápadité scéně M. Kovaříka stojí velká konstrukce rozevřeného Rodokapsu, každým otočením jeho listu se otvírá nový výstup. Čtenář Pepa si na záchodové míse utrhl trochu času pro svou oblíbenou četbu, ale z ní ho vytrhuje jeho šikanozní manželka. Černobílé stránky Rodokapsu se v jeho fantazii proměňují v barevný příběh rodokapsového Mexika.
Hra je komedie, humoru je v ní dost a schopní heci ho umocňují. Jedinečný je Radek Tupý v postavě přitroublého ženicha Pedra. Tupý je rozený komik, jeho výkon by obstál na scéně v metropoli. S půvabnou Marianou (Míša Rejhonová) vynikli i v nápadité děkovačce, kdykoliv se šli se svým schizofrenním oslíkem poklonit, potlesk ještě zesílil. Stejně velkou pochvalu a přízeň diváků si vysloužil Oldřich Randula v postavě Pancha a kvalitní výkony odvedli všichni herci. Věta „není malých a velkých rolí“ je samozřejmě sloganový nesmysl, ale charismatický herec nemusí být na jevišti dlouho a diváci jsou jeho. Zde toho dosáhla Maruška Kopečná v roli úřednice a tety Lucie.
Plnohodnotnou součástí hry jsou rozhodně písně, které překvapí svou hudební a textovou kvalitou. Při až hitových zpěvech "všichni smrděj..." nebo oslavném „o Mexiku“ divák neuvěří, že by Jan Rejhon a Milan Štědra nebyli profesionály z šoubyznisu. Navíc sázavští herci zpívají velice pěkně. A divák vůbec během představení podléhá mámení, že sedí někde v hledišti divadla ABC a že na jevišti mistruje Lubomír Lipský a herci jeho úrovně.
Kde se v nevelké Sázavě nabralo tolik talentů, bůh suď. Nezbývá než poděkovat dramatikovi, režisérovi, scénografovi, duši tohoto představení Martinu Kovaříkovi a všem hercům za pěkný večer. Přijeďte brzy znovu.
-Rn-
