Kdo má oči otevřené, vidí na sebe dýchat kouzlo z nejrůznějších koutů i v dospělém věku. Natož v dětství. Drtivá většina lidí samozřejmě ráda vzpomíná na své dětství, kdy se v jeho nejrůznějších obdobích nechávala okouzlovat všelikými zážitky a vjemy. K jedněm z nich zcela určitě patřil ten při čtení klasických českých pohádek, které už sami o sobě bývaly příčinou našeho tajícího se dechu. A co teprve přehršel těch půvabných a často tajemných barevných knižních ilustrací právě v těchto knížkách! Každý z nás si v sobě ze svého dětství nese živoucí vzpomínky zejména na tyto knihy, jež stály u počátků jeho intelektového vnímání a začínaly formovat náš pohled na svět a lidské hodnoty. Byly to hlavně nezapomenutelné knihy pohádek Boženy Němcové, Karla Jaromíra Erbena či Josefa Štefana Kubína, překrásně ilustrované výtvarníkem, jenž byl skutečným kouzelníkem při zprostředkovávání jejich obrazové atmosféry.
KRESLÍŘEM OD MLÁDÍ
Artuš Scheiner se narodil 28. října 1863 v Benešově. Studoval reálné gymnázium v Praze, na kterém se již tehdy u něho projevovala záliba v kreslení a po jeho absolvování byl celou řadu let zaměstnán jako úředník u Zemské finanční správy v Praze, jež sídlila v paláci U Hybernů. Při této práci nadále rozvíjel svou kreslířskou zálibu, jež se stala jeho relaxační terapií a ve chvílích oddechu mu poskytovala útěchu a duševní únik z problematiky fádního úřadování. V uměleckém směru byl školsky nedotčeným autodidaktem a při svém řádném zaměstnání začal od 80. let devatenáctého století postupně publikovat své kresby v řadě českých časopisů jako byly Paleček či později Švanda Dudák a Zlatá Praha, a od roku 1897 Světozor. Postupem doby si vybudoval jméno a pověst fantazií nadaného humoristy, jenž ve svých kresbách dokázal kreativně zachycovat denní scénky a výjevy v žertovném duchu. Není tedy divu, že se o jeho ilustrační práce začala záhy zajímat i cizina. Scheiner poté celou řadu let spolupracoval s mnoha rakouskými i maďarskými časopisy a především s německým Lustige Blätter, sídlícím v Berlíně. Pro množství německých nakladatelů taktéž ilustroval moderní romány, a to zejména humoristického žánru.
CESTA DO DIVADLA
Od konce 80. let se Artuš Scheiner začal věnovat také loutkovému divadlu. Pro děti svého bratra Josefa Scheinera, jenž byl starostou pražského Sokola, zřídil v roce 1895 domácí loutkové divadlo, na němž jim sám hrál. Jeho pracemi byly ručně malované dekorace a návrhy hlaviček loutek, jež většinou i sám vyřezával. Ve svém výtvarném pojetí loutek a dekorací se Scheiner snažil o jejich korespondenci s novodobými představami o loutkovém divadle a zásadně nekopíroval styl starých lidových marionetářů. Jeho secesně stylizované dekorace vzbuzovaly údiv svou pohádkovou nádherou a pro loutky inspirativně využíval nejrůznějších netradičních materiálů, čímž zvýrazňoval tajemnost a fantazijní vyznění pohádkových bytostí. V letech 1895 - 1907 navštěvovala pravidelná představení tohoto soukromého rodinného divadla i celá řada přátel rodiny Josefa Scheinera a toto divadélko mělo značný ohlas i po celé tehdejší Praze. Následně potom ve 20. letech dvacátého století Scheiner spolupracoval s neprofesionálním loutkářským souborem Sokola Praha XII, sídlícím na Královských Vinohradech.
KOUZELNÉ POHÁDKY
Artuš Scheiner se v roce 1902 vzdal své úřednické kariéry a začal se od té doby věnovat pouze malířství, přičemž se specializoval na ilustrování pohádek, především Boženy Němcové, Karla Jaromíra Erbena, Hanse Christiana Andersena či Williama Shakespeara a jiných. Jím ilustrovanou první pohádkovou knížkou byla roku 1902 „Růženka a Bobeš“ od V. Říhy. Brilantně secesně stylizované černobílé lineární perokresby získaly Scheinerovi obrovskou popularitu a přivábily pro něj nové zakázky. Knihy Julia Zeyera „Vyšehrad“ a „Román o věrném přátelství Amise a Amila“ z roku 1928 vyšperkoval obrázky pohádkové fantazie, v nichž lze nalézt i stopy jemné erotiky. Tyto knihy s Scheinerovými ilustracemi byly vydávány v nákladné a kvalitní grafické úpravě. Scheiner však nakreslil i řadu seriálových obrázků v knížkách „O Kulihráškovi“ a také mnoho výborně rutinně zpracovaných půvabných obrázků do reklamních pohádkových sešitků. Za zmínku jistě stojí jím taktéž ilustrované „Podivuhodné příběhy barona Prášila“ od Adolfa Weniga z roku 1930. Scheinerovy loutkářské dekorace pro rodinná divadla se dokonce dostaly v roce 1932 do sériové výroby, když nakladatelství J. R. Vilímek vydalo jejich komplet, složený z opony, proscénia a dvaceti devíti archů dekorací. Roku 1933 byly originály i reprodukce pohádkových ilustrací Artuše Scheinera prezentovány na výstavě v pražské Ústřední knihovně.
Přední český ilustrátor, kreslíř a malíř Artuš Scheiner zemřel 20. prosince 1938 v Praze ve věku sedmdesáti pěti let.
Kouzelník našeho dětství sice již dávno a dávno odešel z tohoto světa, ale otevřeme-li kteroukoliv knihu s jeho ilustracemi, jako by seděl vedle nás a étericky jemnými tahy vkresloval svá dýchající tajemná kouzla přímo do našich očí.
Poznámka redakce: V roce 2013 jsme si připomněli hned dvě kulatá výročí benešovského rodáka Artuše Scheinera. 28. října uběhlo již 150 let od jeho narození a 20. prosince tomu bylo 75 let od chvíle, kdy nás navždy opustil.
-sj-
