Nevysoký pahorek měl vejcovitý tvar o rozměrech cca 80x 50 metrů (Tywoniak). August Sedláček zde popisuje ještě čtverhrannou, kamením zasypanou prohlubeň, kde se nacházela menší věž. Vedle věže stál dřevěný srub 20 x 10 metrů. Připomínají se tu vladykové (bratři) Oldřich, Vilém a Ješata z Mrače. Písemné prameny o nejstarší tvrzi nemáme.
Mračské zboží přešlo do majetku sousedních Benešoviců, kteří si koncem 14. století staví nedaleko zaniklé tvrze sídlo nové. Umístili ho na konec nejnižší vyvýšeniny nad potokem. Tato tvrz se nám dochovala, ve své podstatě, do dnešních dnů. Z nových majitelů se zde uvádí Oldřich z Mrače, 1438 Beneš z Dubé a Mrače. Tento držitel se stal zakladatelem větve Mračských z Dubé, kteří měli ve znaku stříbrnou zavinutou střelu (odřivous) na červeném pozadí. Střela byla taktéž i v klenotu, kde protínala paví kytu. Někdy se uvádí v klenotu pouze samotné křídlo (Mysliveček). Potomci Mračských zde sídlili až do poloviny 16. století.
V roce 1540 kupuje tvrz s příslušenstvím Jaroslav starší ze Šelmberka a z Kosti, majitel blízkého Hrádku (Komorní Hrádek). Rozšířené mračské zboží dal zapsat do zemských desek své manželce Anně, rozené Krajířové z Krajku. Po ní ho dědí její syn. Po jeho smrti se dostává majetek do rukou Adama mladšího z Valdštejna. Valdštejnové dávají roku 1648 část dědictví (Mrač) do zástavy svému věřiteli Václavu z Vrbna. Koncem třicetileté války je tvrz popisovaná téměř jako pustá.
Mračské zboží kupuje roku 1663 Bernard Ignác z Martinic, jehož dcera přináší, Mrač jako věno, na svého manžela Jana Františka Z Vrbna. Kámen ze zřícenin tvrze byl používán na stavbu nového vrbnovského zámku. V letech (1720) - 1780 je tvrz přestavěna na sýpku V této podobě se nám tvrz dochovala až do poloviny 19. století, jak nám ji ukazuje rytina F. A. Hebera z roku 1841. Později sloužila tvrz jako ubytovna pro dělníky z mračských žulových lomů.
Vlastní tvrz se skládá z patrové obdélníkové budovy, kryté valbovou střechou. K budově, z lomového kamene, je připojena kamenná hradba, která byla prolomena vstupním otvorem s padacím mostem. Široký příkop překlenoval dřevěný most, na jehož konci byl val s palisádou.
Koncem 19. století tvrz Mrač zachytila na svých kresbách řada grafiků, například známý ilustrátor Karel Liebscher. Také Václav Jansa jej zobrazil na svých kresbách pro Ottovy Čechy-díl VIII.(1892).
Studie a rekonstrukce nakreslil i M. Rykr (1994/96) a Ing. Arch. Jiří Horký (2005), který zachytil tvrz s hospodářským dvorem na přelomu 16. a 17. století a barokní zámek v polovině 18. století. Kresebné rekonstrukce prováděl i Jan Heřman pro svou knihu: Z ikonografie středního Posázaví (2009).
Vrbnové si postavili nad zpustlou tvrzí, těsně před dvorem, nové sídlo- barokní zámek. Podle popisu v urbáři (1720) se jednalo o“obytné rytířské sídlo“ z kamene. V přízemí obsahovalo vrchnostenskou kancelář, pokoj pro hejtmana, příbytek obilního písaře, dvě kuchyně a dvě komory. V patře pak byly místnosti pro vrchnost – tři pokoje, tabulnice a kaple. Nové sídlo mělo být jen začátkem pro výstavbu honosného zámku, ke které již ale nedošlo. Roku 1725 kupuje mračské panství Jan Josef z Vrtby, který jej připojil ke Konopišti. Zámek začal brzy pustnout a zbyly z něj jen poměrně velké zříceniny obvodového zdiva s okenními otvory. Tento stav nám zachytila ikonografie z 19. století.
Pán z Mrače je také ústřední postavou detektivního příběhu, zpola historického románu, Radovana Šimečka: Zločin na Zlenicích hradě L. P. 1318. Zde je vrahem pán z Mrače. Dílo má nápaditou zápletku: „ Černý kocour, který sedí upoutaný na, má zvláštní kouzelnou moc “. Ve skutečnosti jde o jednoduchý trik: „kocour je natřen sazemi“. Kdo měl zlé svědomí bál se kocoura pohladit a ruce mu zůstaly čisté! Tímto způsobem byl vrah označen a ke svému hroznému činu se nakonec přiznal (Šimeček).
V současné době je tvrz zrekonstruována a konají se zde nejrůznější kulturně - historické aktivity. Jejichž program nalezneme na internetových stránkách.
Mgr. Jan Heřman
e-mail: janherman24@seznam.cz
Výběr z literatury:
Kolektiv autorů, 1985 : Hrady, zámky a tvrze na Moravě a ve Slezsku. Praha.
Tywoniak, J. 1993: Benešov a Konopiště v minulosti. Benešov.
Heřman, Jan: 2009: Z ikonografie středního Posázaví. Vlašim.
