Mnozí lidé v naší zemi dávají v posledním období oprávněně najevo svou nespokojenost se stavem společnosti. Někteří ji projevují kritikou konkrétních politiků nebo podnikatelů. Jde především negativní jevy způsobené na jedné straně deformací naší společnosti totalitními systémy, které se setrvačně projevují i na generaci, jež je nezažila. Jde také o známý negativní vliv materiálního blahobytu na psychiku člověka. O současném stavu společnosti je třeba mnohem více otevřeně kriticky diskutovat, hledat k němu reálné poctivé postoje a návazně také alespoň dílčí nebo postupná východiska. Pracujeme proto na sérii rozhovorů s lidmi různých profesí a postavení. Svými odpověďmi se můžete připojit také vy. Po rozhovoru s panem magistrem Klasem pokračujeme se dvěma ženami. První – paní Jana Nová – je prodavačkou, druhá – Jaroslava Drncová – podnikatelkou.
PRODAVAČKA JANA NOVÁ: NĚKDY JE PROBLÉM NEPOCTIVOST ODHALIT A ROZEZNAT
Nechybí vám na Benešovsku dobře dostupné veřejné médium, které by přinášelo otevřenou kritickou výměnu názorů na místní problémy?
Výměnu názorů různých lidí jsem vnímala jen v týdeníku Jiskra. Myslela jsem si, že už neexistuje. Překvapili jste mě, že je na internetu. To jsem nevěděla, budu se snažit ho zase číst.
O sociálních médiích, kterým se oprávněně začalo říkat „asociální“, je známo, že spíše podporují vznik tzv. sociálních bublin a rozdělují společnost. Na internetu se daří především bulvárnímu typu komunikace, protože umožňuje „bezpečný“ úkryt pisatelů v anonymitě nebo pod nepravou identitou. Jak vnímáte sociální média na Benešovsku?
Já si na Facebooku vyměňuju zprávy a fotky jen s přáteli. Naštěstí se s pochybnými pisateli nesetkávám, ale vím, že děti a mládež je třeba před nimi chránit. Ale o tom, co se děje v Benešově a okolí se dozvídám spíše při setkáních s lidmi. Nikdo přitom neříká, že by se dozvěděl něco zajímavého z okresu na internetu. Lidé ho používají spíše pro zábavu nebo na nákupy.
Veřejná diskuse o bulvárnosti médií probíhá již dlouho. V našem regionu se serióznosti opakovaně zpronevěřil jeden deník. Pokud čtenáři nejsou dostatečně celkově informovaní a zkušení, těžko rozliší seriózní zprávy od neseriózních. Co si myslíte vy?
Já se občas ze zvědavosti do místních podívám, ale nikdy mě nepřesvědčily o pravidelném odebírání. Myslím, že mnozí Benešáci dokážou z vlastní zkušenosti rozeznat neseriózní zprávy. A když už bulvár, tak pořádný! To raději koupím pro zábavu Blesk.
Lidé někdy dokážou média s neseriózním obsahem nebo majitelem i bojkotovat. Myslíte, že takové zásadovosti bychom měli být schopní i v Benešově?
Myslím si, že není problém neseriózní noviny, které se tváří že jsou v pořádku, nekupovat.
Profesní etiky novináře se týkají nejméně dvě pravidla. Nezveřejňovat pomluvy, které nebyly závazně ověřeny a dávat při kritice vždy slovo druhé straně. Máte pocit, že jsou na Benešovsku dodržována?
Třeba v radničním zpravodaji ale vůbec ke kritickým debatám nedochází, takže tam se to ani nemá jak projevit. Ani jinde slušná debata nikde neprobíhá.
Mediální odborníci si všimli, že radniční zpravodaje jsou jednostranně zneužívány k propagaci nebo ochraně právě vládnoucích koalic. Poctivé koalice to většinou řeší tak, že vyhradí přiměřený prostor názorům opozice a pak hlavně další prostor k diskusi veřejnosti.
Kdo je schopný a má čisté svědomí, ten se kritiky nebojí.
Schopnost přiznat veřejně chybu a omluvit se ctí každého člověka včetně politika. Proč myslíte, že se omluvám čeští politici tak vyhýbají?
Asi jsou hodně odtrženi od života. Možná se tak chovají i v soukromém životě.
V problematických společnostech je zvykem dosahovat výsledků za jakoukoliv cenu. Říká se, že účel světí prostředky. Souhlasíte s tím, že sebelepší věc postavená na neetickém východisku si nezaslouží obdiv ani pochvalu?
Věřím, že spousta lidí má vnímavost a nepoctivost jim vždy vadí. Někdo to ale může mít strach projevit nahlas a to je chyba. Pokud ale se daří podvodníkům špatnosti dobře zakrývat, je to problém.
Známé přísloví říká: „Kdo toleruje zlo, dělá zlo.“ Týká se to nejen politiků, ale v jednoduchých situacích našeho každodenního života i nás příslušníků široké veřejnosti. Co si o tom myslíte?
No to je ten problém, o kterém jsme teď mluvili. Nepoctivost se nesmí tolerovat. Ale někdy je problém ji odhalit a poznat.
Je podivným dnešním zvykem žádat pro různé akce mnohdy značně formální záštity politiků, někdy i záštity velmi problematických politiků. Je to správné?
Víte, já vám to řeknu za sebe. Pro mě nějaké politické záštity nejsou žádnou reklamou, mnohdy spíš naopak.
Před sto lety měla mladá generace ve společnosti velmi podřízené postavení. V 60. létech si vydobyla značnou rovnoprávnost. Dnešní stav se jeví jako protiklad toho historického. Postavení mladé generace je lepší, než odpovídá jejím zkušenostem a společenskému přínosu. Zbytečně se proto ztrácí také úcta ke starším. Co si o tom myslíte?
Je užitečné do toho dát svou osobní zkušenost. Já si cením hlavně toho, když jsem se v mládí musela v čemkoliv od starších poctivě učit a na své příležitosti čekat. Všechny nezasloužené výhody mladým jen škodí, ale to většinou pochopí až později.
Demokracie nespočívá ve volební kampani a volbách, ale v průběžném zasahování veřejnosti do činnosti politiků. Někteří to přímo nesnášejí. Jsou to většinou lidé, kteří dokážou v předvolební kampani s podporou psychologů pracovat s informacemi v dnešním komplikovaném světě tak šikovně, že přesvědčí veřejnost i bez potvrzených faktů. Považujete období volebních kampaní za důležité?
Bohužel si z voleních kampaní politiků děláme legraci, ale nakonec vidím, že mnozí jim bohužel často nevědomky stejně podlehnou.
90. léta vrátila do historie Benešova piaristickou tradici, jako šiřitelku vzdělání a kultury. Letos v roce slaveného výročí města se na hodnotné body městských dějin moc nemyslí a symbolem historie města je opět ruina minoritského kláštera na Karlově. Co si o tom myslíte?
Nezlobte se, já v historii Benešova nejsem moc vzdělaná. Já stále žiju tím, že klášter vypálili husiti, které komunisti v rámci svého třídního boje oslavovali jako pokrokové hnutí. Ta ruina vypadá romanticky, to ano. Ale pokud odborníci zdůraznili přínos piaristů, tak asi věděli, co říkají.
PODNIKATELKA JAROSLAVA DRNCOVÁ: PROFESNÍ ETIKA NOVINÁŘŮ STOJÍ ZA POZORNOST
Kvalita demokracie veřejného života každého místa je závislá na možnostech veřejné diskuse. Nechybí vám na Benešovsku dobře dostupné veřejné médium s přiměřenou sledovaností, které by umožňovalo otevřenou kritickou výměnu názorů na aktuální místní problémy?
Tištěné benešovské medium kupují už jen pamětníci ze sentimentu a protože nemají internet. Nejsem rozhodně spokojena s kvalitou informací, s chybějící diskuzí a kritickým myšlením, ani s fotografiemi. Příčinu nízké kvality vidím se všemi důsledky nejen v dnešní krizi tištěných novin, ale i v personální politice vydavatele.
O sociálních médiích, kterým se oprávněně začalo říkat „asociální“, je známo, že spíše podporují vznik tzv. sociálních bublin a rozdělují společnost. Na internetu se daří především bulvárnímu typu komunikace, protože umožňuje „bezpečný“ úkryt pisatelů v anonymitě nebo pod nepravou identitou. Anonymizaci osobního projevu pod ochrannou značkou lze tolerovat a účelně užívat pouze v seriózně redigovaných médiích, která znají reálného autora a omezují bulvární typ projevů. Jak se vám jeví funkčnost sociálních médií v rámci Benešovska?
Ne že bych nebyla na internetu dost často, ale k sociálním médiím nemám dobrý vztah, tak je nesleduji a nemám s nimi zkušenost, abych je hodnotila.
Běžní prodavači v trafikách reagují na dotazy po novinách bez toho, že by dokázali bulvární tisk odlišit. Hranice bulvárnosti byla svého času identifikována v rovině deníku MF DNES, který byl označen jako již spíše bulvární. Nejde o celkovou kvalitu obsahu, ale o chybný dílčí zájem o bulvární témata, který logicky zpochybňuje důvěryhodnost dalších částí média. V našem regionu není informační konkurence. Pokud čtenáři nejsou dostatečně celkově informovaní a zkušení, těžko rozliší seriózní zprávy od neseriózních.
K místnímu deníku jsem se už jasně vyjádřila, ale v souvislosti s touto otázkou si v žádném případě nemyslím, že jeho nekvalita je z větší části ovlivněna spořením a provozními možnostmi.
V celostátním mediálním prostoru funguje poměrně silně např. také bojkot některých médií seriózními pisateli. Nebo i tak, že s jejich redaktory zásadoví lidé odmítají vůbec komunikovat. Týká se to třeba Lidových novin, protože jsou vlastněny problematickým politickým podnikatelem. Nemusí jít ale jen o vlastnictví, ale například také o nízkou úroveň kvality obsahu nebo nerespektování profesní etiky redaktory média. Myslíte, že takové zásadovosti bychom měli být schopní při bojkotu médií i na venkově?
Bohužel koho na venkově znám, noviny nekupuje, takže nevím, nevím.
Profesní etiky novináře se týkají nejméně dvě pravidla. Podle prvního si nedovolí zveřejnit obvinění kohokoliv bez uvedení zcela spolehlivého a jasně doložitelného důvodu. V soudnictví se tomu říká „presumpce neviny“ a ani člověk, který byl přímo přistižen při zabití, nemůže být do vynesení rozsudku veřejně nazýván vrahem. Čím více redakci okolnosti brání ověřit pravdivost zprávy (včetně nedostatku financí), tím více musí posílit zpochybnění její možné platnosti. Novináře neomlouvá ani to, že uvede jako autora neověřené zprávy jakoukoliv známou, či neznámou osobu či funkcionáře. Druhé nezpochybnitelné pravidlo zní: nejen ke každé kritické, ale i k nejisté zprávě je třeba dát prostor k vyjádření také druhé straně. A to nikoliv dodatečně, to už má malý dosah, ale současně. Stojí pravidla profesní etiky novinářů za pozornost? Máte pocit, že jsou na Benešovsku dodržována?
Profesní etika novináře stojí rozhodně za velkou pozornost. Snad je i občas na Benešovsku dodržována.
Pozorní lidé také vědí, že se již dlouho diskutuje o radničních zpravodajích. Mediální odborníci si všimli, že jsou jednostranně zneužívány k propagaci (případně ochraně) právě vládnoucích koalic. Poctivé koalice to většinou řeší tak, že vyhradí přiměřený prostor názorům opozice a pak hlavně další prostor k diskusi veřejnosti. Všichni zkušení lidé vědí, že rozvoj demokracie je zcela závislý na otevřené kritické diskusi, které je chybou bránit. Co si myslíte o demokratické diskusní úrovni benešovského radničního zpravodaje?
Benešovský radniční zpravodaj je zcela nevhodně loajální politice svého vydavatele.
Na nezbytnosti demokratické diskuse nic nemění fakt, že Češi (jak vládnoucí, tak ti další) si kritickou diskusi pletou s osobním existenčním bojem. Mají se bát i poctiví politici veřejné kritické diskuse v médiích, nebo jen nepoctiví?
Čest a sláva politikům, kteří jsou opravdu poctiví.
Schopnost přiznat veřejně chybu a omluvit se ctí každého člověka včetně politika. Proč myslíte, že se omluvám čeští politici tak vyhýbají?
Protože v ničem nejsou sami.
V problematických společnostech je zvykem dosahovat výsledků za jakoukoliv cenu (účel světí prostředky). Souhlasíte s tím, že sebelepší věc postavená na neetickém východisku si nezaslouží obdiv ani pochvalu?
Otázka je na přednášku z historie, slečna Etika u nás často pláče.
Známé přísloví říká: „Kdo toleruje zlo, dělá zlo.“ Týká se to nejen politiků, ale v jednoduchých situacích našeho každodenního života i nás příslušníků široké veřejnosti. Co si o tom myslíte?
„Čím je člověk v malých věcech, tím je i ve velkých“…
Je přehnaným dnešním zvykem žádat pro různé akce mnohdy značně formální záštity politiků, někdy i záštity velmi problematických politiků. Je to správné?
A jinak by je veřejnost viděla kdy? J
Před sto lety měla mladá generace ve společnosti velmi podřízené postavení. V 60. létech si vydobyla značnou rovnoprávnost. Dnešní stav se jeví jako protiklad toho historického. Postavení mladé generace je lepší, než odpovídá jejím zkušenostem a společenskému efektu. Zbytečně se proto ztrácí také úcta ke starším. Co si o tom myslíte?
Je to bohužel smutná pravda, týkající se vůbec zájmu, názorů a schopnosti komunikace mladé generace. Ale občas mě v autobuse pouštějí sednout J
Demokracie nespočívá ve volební kampani a volbách, ale v průběžném zasahování veřejnosti do činnosti politiků. Někteří politici to přímo nesnášejí. Jsou to většinou lidé, kteří dokážou v předvolební kampani s podporou psychologů pracovat s informacemi v dnešním komplikovaném světě tak šikovně, že přesvědčí veřejnost i bez potvrzených faktů. Tlak na politiky během volebního období ale dokáže vytvářet jen aktivní část veřejnosti, která se umí dobře orientovat v komplikovaných informacích. Média v tom mohou pomáhat jedné nebo druhé straně. Považujete období volebních kampaní za informačně rozhodující?
Já osobně ne. Bohužel si myslím, že volební kampani podléhá stejný vzorek populace jako komerční reklamě L
V 90. létech probíhala v Benešově živá veřejná debata o hodnotách historie města. Byla vyzdvižena tradice piaristické vzdělanosti a kultury. Téma se dostalo do propagačních materiálů i na bilboardy přístupových komunikací, byly vydány publikace a připraveny výstavy. Letos v roce kulatého výročí města se na výsledky této diskuse zcela zapomnělo. Co si o tom myslíte?
A koho opravdu zajímá historie města Benešov? Velká ostuda byla také při 100. výročí Sarajeva. Alespoň já jsem to tak vnímala. Já jsem vždy ráda poslouchala pamětníky… Na radnici ani jinde se nenašel člověk, který by měsíc před akcí využil městská média a řekl něco tak jednoduchého, jako: „Vážení spoluobčané, jak jistě všichni víte, za měsíc nás čekají oslavy. Historická událost se z velké části týká našeho města, a tak bychom se všichni měli podívat kolem sebe, abychom toto výročí důstojně oslavili v upraveném a čistém městě…. Technické služby budou v pohotovosti, slavnostní výzdobu nádraží projednáváme s ČD……. Těšíme se na vaši účast. Ale asi jsem bláznivá vlastenka.
Děkujeme vám, že jste se podělila o vaše názory.
