Nakonec se sešlo 33 modelek a všechny se prošly po přehlídkovém molu. A mohu vám upřímně říci, že si to užily se vším všudy. Přehlídka byla komentována, popisovala jsem a představovala nejen každý model zvlášť, ale snažila jsem se divákům popsat i dobu, ve které se daný model nosil.
Přehlídka byla v rozmezí let 1914 až 1945, uvedla ji Žofie Chotková, která navštívila Lány až od Konopiště, následovala umělkyně Ema Destinová, paní vrchní Šiktancová v doprovodu manžela v četnické uniformě, nebo novinářka Kamila Kliková ze seriálu Četnické humoresky. Navštívily nás večer i filmové hvězdy z Barrandovských ateliérů jako Adina Mandlová, Věra Ferbasová a Lída Bárová, ale došlo i na ženu lehčího povolání, která měla opravdu velký úspěch. Ale doba byla přející i obyčejným ženám, dívkám, a tak bylo k vidění i ženu od plotny či dívku co se těší na nějaké rande v parku s chlapcem, objevily se i turistky, které měly namířeno, jak jinak, než z batohem na sobotní výlet do Jevan. A nemyslete si, že jsem si vybírala jen modelky 90-60-90 a do dvaceti let, to ani náhodou! Modely byly v konfekčních velikostech 34 - 44 a co se týče věku modelek, byly to všechno ne profesionální modelky, ale profesionální slečinky, slečny, maminky a dokonce i babičky, a některé i několikanásobné!
Chtěla jsem divákům navodit atmosféru první republiky jak jen to šlo, a tak jsem si vzala do režie i dobové občerstvení. Napekla jsem tři velké jablečné záviny, větší čajové pečivo, domácí čokoládové pralinky, nadělala asi 80 chlebíčků s křenovou, česnekovou a tuňákovou pěnou, a maminka mi upekla v litinové formě z první republiky opravdu tradiční bábovku podle receptu ze začátku dvacátého století. Vše se servírovalo na skleněných podnosech, jak jinak, než prvorepublikových, které maminka i já používáme třeba na vánoční cukroví... Paní Bára z Muzea TGM uvařila vítězný guláš z Lánského Gulášfestu.
Jak vlastně vznikne taková sbírka oblečení, že je z toho módní přehlídka a ještě z mého šatníku? Vše začalo, když jsem v patnácti měla s kamarádkou taneční představení na oslavě 80. výročí lánské Základní školy Ch.G. Masarykové a já potřebovala dobové šaty. Tehdy jsem dostala jedny od příbuzné a koníček v podobě první republiky se mohl začít rozvíjet. Začala jsem pak sbírat nejen originální šaty, doplňky, rukavičky, límečky, kabelky, klobouky a kloboučky, ale i bižuterii. Té mám v dnešní době asi 16kg, nedá se to už ani počítat na kusy, ale jen na váhu. Prezentovala jsem se pak například při legionářských plesech právě v Muzeu TGM v Lánech. Z několika modelů se sbírka za 13 let rozrostla asi na současných 40 modelů, které se pravidelně obměňují, a to od roku 1914 do roku 1945.
A věřte nebo ne, bez podpory rodiny a hlavně bez tolerance mého přítele Richarda Matyse, který je také vášnivý sběratel prvorepublikových artefaktů, ale hlavně se zabývá druhou světovou válkou a také vlastní několik civilních oděvů, ale především uniforem několika armád, by to nešlo! Je to velký koníček a je třeba, aby byla i podpora z okolí, hlavně pak z rodiny, která se čas od času také zapojí a uchrání nějaký ten artefakt před vyhozením do popelnice.
Velké množství šatů jsem posháněla za nějakou rozumnou sumu v "sekáčích" a různě si přešila a upravila. Ale některé jsem i dostala od přátel, známých a posbírala v rodině. Ale hodně věciček jsem dostala i od lidí, které vůbec neznám, ale bylo jim líto vyhodit tolik krásných věcí většinou z toho důvodu, že jejich rodina k tomu nemá žádný vztah a mně to poslouží. Z ukořistěných "sekáčových" kousků jsem si našila hlavně různé doplňky jako jsou límečky, fižíčka, kabelčičky, ozdoby na šaty a hlavně roztodivné kloboučky, ty jsou mojí velkou vášní. V současnosti disponuji asi 45 klobouky, kloboučky, barety, čepicemi a fascinátory, většinou jsou to klobouky z Anglie, originální kusy z meziválečné doby, nebo moje osobní výtvory.
Několik mých modelů se již nějaký čas objevuje po různých akcích klubů vojenské historie po celé republice. Kamarádky a děvčata, ale už i kamarádi z klubů, se v nich promenují přímo v bitevních vřavách jako utlačovaní civilisté za okupace, nebo při osvobozování a na barikádách v roce 1945. Já se zaměřuji především na ženy, ale nebráním se ani poskládání modelu pro barikádníka nebo naopak na německého okupanta ze Sudet.
Úspěch byl pro mne nečekaný, samozřejmě v pozitivním slova smyslu. Nečekala jsem ani tolik modelek, ale hlavně tolik diváků. Po skončení přehlídky mě dokonce oslovilo i několik novinářů také s ohlasem více než nadšeným, že nečekali něco tak krásného a rozsáhlého. Nejvíce mne překvapila jedna paní novinářka, která mi položila více než záludnou otázku. Za co se považuji? Odpověď zněla jasně: Jsem profesionální matkou pro svého syna. Který se přehlídky účastnil, jak jinak, než v dobovém oblečení.
Muzeum praskalo takřka ve švech a muzejnice se mi svěřovaly, že již týden před akcí se hlásili lidé o lístky a rezervace, bohužel nic takového nebylo a také kapacita muzea je jen omezená, a tak kdo neseděl u stolečku v muzejní kavárně, seděl jen na židličce a na koho nezbyla ani ta židlička, musel postát, ale i tak si přišel na své. Podle vedení muzea to byla rekordní návštěvnost na akci pořádané v muzeu. A to mne potěšilo ještě víc, chtěla jsem propagovat nejen svůj Athelier Cakee, pod kterým vystupuji, ale i Muzeum TGM v Lánech, se kterým docela často spolupracuji a děkuji jeho paní ředitelce Magdě Mikeskové za zapůjčení prostorů muzea. A navíc, pokud mohu čtenářům prozradit, už plánuji jinou akci v prostorách muzea, konat se bude asi až za rok a jak jinak, než prvorepublikovou, ale tentokrát spíše rodinnou a pro blízké přátele. A tak nějak už vím, co si já vezmu za model... Možná by se hodily dobové svatební šaty???
Ráda bych podobnou akci uspořádala právě i zde v Benešově, kde již skoro dva roky bydlím. A to někdy na jaře příštího roku, právě k oslavám 70. výročí konce druhé světové války. Mám jeden prostor vyhlídnutý a moc by se mi líbil, ale je asi na takovouto akci malý. Navíc není v mých možnostech pronajmout si prostory, a tak je ideální akci uspořádat s nějakou kavárnou nebo restaurací, kde se nájem vykompenzuje občerstvením, které daný podnik prodá za dobu konání přehlídky. Chtěla bych tu představit asi tak 20 modelů, spíše situovaných do let 1930 - 1945. O modelky strach nemám, tady v Benešově je mnoho krásných slečen, žen, maminek i babiček a už vím, že když oslovím tři modelky, ostatní se nabalí okolo nich. Tak mi držte palce, milí čtenáři, a pokud máte někdo nějaký nápad nebo typ, oslovte mne, ráda si ho vyslechnu.
Ludmila Zusková, Athelier Cakee