Jeden z největších konfliktů v dějinách lidstva, který začal v roce 1939 německým útokem na Polsko, začal nabírat zvrat v roce 1943, kdy se zcela zastavil postup do té doby úspěšných německých vojsk. Němci byli postupně vytlačeni se severu Afriky a na východní frontě v Rusku, po neúspěchu operace u Kurska, začal Wehrmacht ustupovat i tam.
Po ztrátě držav v severní Africe se Německo začalo společně se svým největším evropským spojencem Itálií obávat invaze na Sicílii a v Itálii, ke které nakonec také došlo. Nejprve spojenci obsadili Sicílii. Následně došlo ke svržení vlády Benita Musolliniho a Itálie kapitulovala, ale Adolf Hitler neváhal a poslal na jih Evropy své jednotky, které Itálii obsadily a společně s věrnými italskými jednotkami pokračovaly v houževnatém odporu proti spojencům až do konce války.
Zvrat na východní frontě v podstatě přišel již na přelomu roku 1942 a 1943, kdy se vojskům Sovětského svazu povedlo obklíčit německé vojáky u Stalingradu a zatlačit Wehrmacht o několik stovek kilometrů zpět. Třetí říše, která po katastrofě u Stalingradu vyhlásila totální válku, ještě chtěla zvrátit běh dějin na svou stranu připravovanou ofenzivou u Kurska, která měla vrátit na stranu Třetí říše vítězství.
Ruská strana se však na ofenzivu protivníka důkladně připravila, v největší tankové bitvě v historii dokázala postup nepřítele zastavit a přejít i do protiútoku, kdy se povedlo osvobodit Charkov a Smolensk. Němci navíc museli část svých sil odeslat na ohrožený jih Evropy, kde proběhlo vylodění Spojenců v Itálii. Od léta 1943 tak německá branná moc střádala již pouze defenzivní plány. Hitler chtěl nástup Rudé armády zastavit na tzv. Východním valu, který se opíral o řeku Dněpr. Rusům se však povedlo při útoku vytvořit několik předmostí a Hitlerův val padl. V listopadu Rusové osvobodili Kyjev a postup Stalinových armád se nezastavoval.
To nejhorší však mělo teprve přijít, a to v roce 1944. Spojenecké armády se připravovaly na otevření druhé fronty vyloděním ve Francii. Němci se snažili vylodění zabránit výstavbou mohutného pobřežního opevnění. Největší vyloďovací operace všech dob přišla 6. června. Zaskočený Wehrmacht, který nepočítal s vyloděním vojsk nepřítele v Normandii, nedokázal včas zorganizovat účinný protiútok a Spojenci se tak na francouzském pobřeží pevně uchytili a zahájili rychlý postup napříč Francií.
Spojenci již 25. srpna dokázali osvobodit Paříž a postupovat dále směrem k německým hranicím. Ještě před tím se spojenecké jednotky vylodily i na jihu Francie a zahájily postup na sever, kde se u Dijonu setkaly s vojsky postupujícími z Normandie. Postup na západní frontě nedokázali Němci zastavit. Až v září se postup Spojenců zpomalil na Západním valu, kde se německá armáda pokusila zastavit postup nepřítele. Velení spojeneckých armád rozhodlo na září naplánovat gigantickou výsadkovou operaci, která by umožnila rychlý postup do Německa a tím přispěla k urychlení konce války.
Operace nazvaná Tržiště skončila pouze malým úspěchem, protože k nejdůležitějšímu mostu v Arnhemu se pozemní síly nedokázaly dostat včas a parašutisté zde byli zmasakrováni. Rychlý konec války se tak nekonal. Situace na západní frontě se stabilizovala a další výraznější úspěchy se nekonaly.
Sovětům na východě se také dařilo. Začátkem roku 1944 se podařilo prolomit obklíčení Leningradu a postup Rudé armády pokračoval. V dubnu už jednotky stály na původních sovětsko-polských hranicích z roku 1939. Po krátkém odpočinku a po vylodění Spojenců na západě zahájilo sovětské velení velkou letní ofenzivu s názvem operace Bagration, která skončila velkým úspěchem. Rudá armáda kompletně zničila německou skupinu armád Střed.
Sovětská armáda byla k nezastavení a brzy dosáhla i rumunského hlavního města, kde došlo ke svržení proněmeckého vládce Antonesca. Rumunsko se za několik dnů připojilo na stranu Sovětů, kteří se více na severu octili kousek od Varšavy. Také bylo dosaženo hranic Československa, kam se jednotky Sovětů a jejich spojenců snažily probít ve známé Karpatsko-dukelské operaci, které se aktivně zúčastnily i československé jednotky. V krvavé bitvě nakonec bylo dosaženo úspěchu a vojáci se ocitli na půdě své vlasti, odkud před lety uprchli, aby se zapojili do boje proti rozpínajícímu se Německu.
Hitlerovi se situace na východě komplikovala i postupem Rudé armády na území Maďarska a Bulharska, které se nakonec přidalo na stranu Sovětů. Wehrmacht musel urychleně ustupovat i z balkánského poloostrova, kde hrozilo obklíčení dislokovaných jednotek. Rusové společně s jugoslávskými partyzány osvobodili Bělehrad a do obklíčení se dostávalo i hlavní město Maďarska Budapešť. Na severu došlo ke kapitulaci Finska a sovětské jednotky vstoupily na norské území.
Ještě před samým koncem roku 1944 se Hitler rozhodl o poslední ofenzivu, která měla zvrátit běh dějin. Jednotky Wehrmachtu a SS se měly rychlým útokem dostat přes pohoří Arden až k přístavu Antverpy, rozseknout tak spojenecké armády na dvě části, donutit vyjednání míru na západě.
První dny německého útoku spojenecké jednotky ustupovaly, ale postupem času došlo ke konsolidaci sil, příchodu posil a postup hitlerovských vojsk uvázl na mrtvém bodě. V lednu 1945 došlo k jejich zatlačení do výchozích pozic. Poslední snaha Německa o zvrat tak nevyšla a bylo jen otázka času, kdy dojde k úplnému zhroucení Německa.
V lednu přišla ofenzíva na východě, kdy ruské jednotky prorazily německou obranu na Visle a rychlým postupem dosáhly řeky Odra, která se nachází jen 60 kilometrů od Berlína. V dalších týdnech se Rusové probojovali na pobřeží Baltského moře, na jihu byla zahájena ostravsko-opavská operace a také bratislavsko-brněnská operace. Počátkem dubna došlo na dobytí Vídně a 16. dubna sovětské jednotky zahájily finální ofenzivu směřující na Berlín, který padl 2. května. Dva dny před tím spáchal vůdce Německa Adolf Hitler sebevraždu. Německo pokračovalo v ozbrojeném odporu zejména v Německu a na území protektorátu Čechy a Morava ještě do 8. května, kdy vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace Německa, které v té době vedl Karl Dönitz. Ozbrojené skupinky fanatických Němců však pokračovaly místy v odporu ještě několik dní, ale jednalo se pouze o místní šarvátky.
