JAROSLAV MAŘÍK - 100 let
Jaroslav Mařík byl vynikajícím českým esperantistou, čestným členem Českého esperantského svazu a Celosvětového esperantského svazu.
Pocházel ze Zahradnic u Olbramovic, kde se 22. prosince 1913 v čp. 14 narodil. Později se s rodiči stěhuje do 1km vzdálené obce Tomice. Tam jeho rodiče František a Antonie Maříkovi zakoupili 29. listopadu 1922 dům čp. 31, v těsné blízkosti železniční zastávky Tomice. Úspěšně absolvoval v roce 1933 benešovské osmileté reálné gymnázium. Poté absolvoval čtyři semestry studia na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Následovala vojenská služba v letech 1936-1938, později škola pro záložní důstojníky a kurs velitelů telekomunikačních čet a pokračovací kurzy pro důstojníky. V roce 1945 se stal poručíkem, v roce 1969 kapitánem.
V době německé okupace navštěvoval obchodní kurzy a soukromou školu angličtiny a němčiny. Pracoval jako úředník. Absolvoval ministerské kurzy pro techniky patentního práva a seminář amerického patentního práva.
Po skončení 2. světové války, v létech 1946-1950, se stal zaměstnancem Československého rozhlasu, členem redakce každodenního esperantského vysílání do zahraničí. Byl profesionálním překladatelem a hlasatelem, komentátorem esperantského hnutí a sportu až do likvidace tohoto vysílání.
V létech 1950-1960 se stal vedoucím reklamního grafického atelieru, psal informační články pro tisk. Mezi roky 1960 a 1974 pracoval jako technik patentového odboru Výzkumného ústavu zemědělského strojírenství v Praze. Sledoval patentovou situaci ve světě, vypracovával potřebné zprávy s ohledem na plánované úkoly výzkumného ústavu.
Do důchodu odešel v roce 1974 a až do konce svého života se věnoval esperantu. Zemřel 5. května 1997 v Praze.
Ve svém životě studoval řadu jazyků: latinský, francouzský, německý, anglický a částečně ruský. Soukromě se učil esperanto; nejprve se setkal s „Esperanta“, jazykem přizpůsobeným farářem J. Železným z Těchonicích. Mařík získal diplom učitele „Esperanta“ 1. srpna 1929. Tento jazykový projekt měl také jméno „Esperantido“ (dítě esperanta) a Mařík byl také členem výboru Celosvětové ligy Esperantida v Těchonicích.
Později však objevil originální Esperanto Ludvika Lazara Zamenhofa a 21. listopadu 1934 se ho začal sám učit. Od 1. ledna 1935 se stal členem Esperantského svazu Československé republiky (EAČSR). Stal se členem jeho tiskové služby, později jejím vedoucím. Činnost EAČSR byla zakázána za německé okupace v období 1941-1945. Po jejím obnovení v r. 1945 se hned zapojil do její činnosti. V té době se stal dokonce i členem výboru Celosvětového esperantského svazu (UEA) až do zákazu EAČSR v r. 1952.
V období zákazu celostátní organizace esperantistů a esperantských klubů zastával řadu významných funkcí v mládežnických organizacích, byl redaktorem mládežnického bultenu Tagidžo (Svítání), později i členem slovníkové sekce, učitelem historie esperantského hnutí v letních studijních táborech v Chvaleticích, Žirovnici a Popelné v létech 1954-1958. V Praze se esperantský klub stal zájmovým kroužkem při Osvětové besedě, později při Domu kultury. V roce 1962 Mařík na svoji funkci rezignoval kvůli pronásledování Státní policií.
V roce 1968 se stává předsedou přípravného výboru Českého esperantského svazu (ČES), jehož schválený statut převzal 27. ledna 1969 od Ministerstva pro vnitřní věci. Tehdy se stal členem výboru ČES a od r. 1977 čestným členem ČES. Byl i doživotním členem slovenského esperantského svazu, čestným členem UEA, členem EVA (svaz esperantských spisovatelů) a od roku 1986 čestným členem Esperantského klubu v Praze.
Z řady jeho rozsáhlé publicistické, spisovatelské, překladatelské činnosti a jazykové spolupráce zmíním jen některé: 90 let E-klubu Praha (1992), Slovanské vlivy v esperantu (esej), Ženy v esperantském hnutí (esej), Zahraniční korespondence pro filatelisty (1962), Vojenské názvosloví (1948, česky), Ústava ČSR (1948), ČSR v číslech (1959,1962). Spolupráce na kapesním slovníku R. Hromady (1961), kapesním atlasu světa (1971), Kapitoly o sebeobraně –Špička, Novák (1984).
Mnoho publicistických článků směřovalo do českých i slovenských novin a časopisů, esperantsky do zahraničí, do zahraničních esperantských vysílání (zejména Radio Polonia).
Mezi námi, esperantisty, byl znám jako „chodící encyklopedie esperantského hnutí“.
Autor tohoto příspěvku s radostí vzpomíná na svá setkání s tímto vynikajícím člověkem. Jsem přesvědčen, že patří mezi významné osobnosti našeho okresu, byť jeho neúnavná činnost při šíření mezinárodního jazyka esperanto pro rovnoprávné dorozumění všech národů, zůstává většině našich spoluobčanů skryta.
Máme k dispozici i digitalizovaný záznam rozhovoru redaktorky Českého rozhlasu s panem Jaroslavem Maříkem v pořadu Domino.
Podle stručného životopisu pana Maříka, bultenu Esperantského klubu v Praze a vlastních poznatků, sestavil
Václav Stibůrek
