Hildegarda z Bingenu - od jarní zeleně po nebeskou harmonii
Čtenář se mne bude asi ptát, kdo je tou zajímavou světicí, která nám přináší jarní zeleň, a proč je tomu tak na prahu podzimu? Může pak uvedená světice zamířit s tímto nákladem dosáhnout nejvyšších sfér i nebeské harmonie? Jedná se o německou světici Hildegardu z Bingenu (* 16. 9. 1098, * 17. 9. 1179), která se dožila věku 81 let a jeden den a jejíž svátek připadá na konec podletí, podobně jako naší svaté Ludmily, po níž slaví Hildegarda vždy svůj svátek. Svatá. Hildegarda, která byla oficiálně blahořečena 26. 8. 1326. Svatořečena byla dodatečně až papežem Benediktem XVI. 10. 5. 2012, ačkoliv byla v oficiálním seznamu svatých zapsána již od konce 16. století. Benedikt XVI. ji rovněž v témže roce (7. 10.) prohlásil za Učitelku univerzální církve.
Jak se můžeme dozvědět z otevřené internetové encyklopedie Wikipedie (ZDE), pocházela Hildegarda ze vznešené rodiny. Vedou se dodnes spory, zda se narodila v Bermershiemu u Alzey (v blízkosti Mohuče v Porýní-Falcu) nebo v Niederhosenbachu . K nasměrování na stabilní životní dráhu u ní došlo v osmi letech, kdy ji svěřili do péče sestrám benediktinkám v klášteře Sv. Disiboda u Bingenu v oblasti řeky Rýna. Zde se jí ujala vychovatelka a řeholnice Jutta ze Sponheimu. Po smrti své předchůdkyně a učitelky se v roce 1136 stala představenou této malé řeholní komunity, o níž však vzrůstal zájem kvůli jejímu působení, takže byla nucena založit ještě řeholní dům v blízkém Rupertsbergu, u něhož vznikl také dceřiný klášter v Eibingen, kde se dodnes nachází opatství svaté Hildegardy.
Hildegardu z Bingenu bychom mohli považovat za velmi zkušenou ženu ve všech odvětvích tehdejšího života, nejen intelektuálního, ale i citového (náboženského) a praktického. Dosti často srovnávala svoji životní pouť s povoláním starozákonných proroků k činnosti Bohem, k čemuž přispívala i její vidění, kde se jí Kristus zjevoval např. jako kosmický Logos. Hildegarda byla tedy vlastně křesťanskou vizionářkou, prorokyní a mystičkou. Nežila zcela v zajetí scholastiky jako někteří jiní učenci této doby. Přes to se např. prostřednictvím tehdejšího velmi významného mnicha cisterciáka sv. Bernarda z Clairvaux rozšířily autentické informace o viděních k jeho žáku papeži Eugeniovi III. a předčítaly se v roce 1148 na synodě v Trevíru. Hildegard se věnovala i hudbě. Její písně zpívané ke cti Boha zpravidla ženskými hlasy není možné zařadit do gregoriánského chorálu. V současné době vycházejí i na hudebních nosičích, zejména péčí hudebního uskupení Sequentia (ZDE) . Napsala také jednu z prvních známých křesťanských divadelních her.
Hildegard byla velmi známa v oboru přírodních věd. Byla vlastně první činnou lékařkou v oblasti. K léčení využívala i metody, které dnes používáme často jako alternativní, např. léčba pomocí kamenů atd. Zejména pozoruhodné byly její znalosti o rostlinách. Herbáře podle jejích děl se v Německu a i u nás přeložené do češtiny vydávají dodnes. Boha si Hildegard váží jako tvůrce vesmíru i světa a vidí ho ve své trojjediné podstatě. Rovněž si váží člověka, kterého pokládá za korunu stvoření, a učí, že člověk je obrazem Nejsvětější Trojice. Vedle požadavku zkoumání života a pronikání do jeho detailů od něho vyžaduje také pokoru. Na církev pohlíží jako na nevěstu Kristovu a matku všech věřících. Myšlenky o jejím díle více rozvíjí na stránkách ZDE. Pozoruhodné bylo i její rozdělení barev, z nichž jako pozitivní byla brána v úvahu zelená, zejména jarní zeleň, kterou doplňovala ještě červená. Mnohé jevy a události tak získaly svou viriditas, jako např. věda, Panna Maria, dějiny spásy ap.
Její díla je možno rozdělit na prorocká, kde popisuje svá vidění, z nichž nejznámější je Liber scivias. Vědecká a přírodovědecká díla reprezentuje kniha o různé přirozenosti tvorů Liber subtilitatum naturarum diversarum creaturarum a také knihy s historickým a teologickým obsahem. Menší díla Hildegardy z Bingen vyšla u nás nejnověji v knížce Nebeská harmonie. Výklad Atanášova vyznání víry a výbor liturgických zpěvů. Svazek vyšel v roce 2015 v nakladatelství Malvern. Latinské originály přeložil a komentáře napsal filolog a knihovník Miroslav Zvelebil. Kniha měla celkem 143 stran. Obsahovala překlad a komentář souboru Hildegardiných spisů, které se dochovaly jako méně rozsáhlá část jejího díla pod názvem Výklad Atanášova vyznání víry. Druhá část knihy tvoří jakýsi výbor z Hildegardiny sbírky liturgických zpěvů Harmonická symfonie nebeských zjevení. Podle komentářů v knize připojených je dokonce známo, za jakých okolností Hildegard, která se noty a základy harmonie naučila sama, písně zpívala. Zpracovatel knihy tak zprostředkovává současným čtenářům nadčasové prožitky víry i křesťanského humanismu této vynikající ženy – světice.
Václav Bartůšek
