V tento den se v současné době připomíná památka několika svatých – sv. Tarsicia, římského mučedníka a patrona ministrantů, sv. Simpliciána, který byl ve 2. polovině 4. stol. n. l. učitelem sv. Ambrože, biskupa z Milána, a sv. Augustina, tehdejšího nejvýznamnějšího svatého Afriky, který tehdy byl též u Ambrože v Miláně. Důležitá je rovněž vzpomínka na sv. Hyacinta (Jacka) z Krakova, který se po setkání se sv. Dominikem v Římě stal prvním polským dominikánem ve dvacátých letech 13. století. Připomíná se také památka sv. Stanislava Kostky (1550, Rostów - 1568, Řím), který zemřel mlád na následky strastiplné cesty z Polska do Říma, aby se mohl stát členem tehdy nově vzniklého jezuitského řádu.
Nejvíce však byla v tento den uctívána památka Panny Marie Nanebevzaté. Podle této památky bývá zvykem v některých jižních zemích nebo i v ženských řádových kongregacích dávat jméno Asumpta (Assunta). K dovršení celého vývoje svátku slaveného v tento den došlo v dogmatu vydaném papežem Piem XII., kde se uvádí, že Matka Boží Maria byla vzata do nebeské slávy s tělem i duší. Panna Maria Nanebevzatá se tak pro křesťany stala konkrétním vzorem lidského bytí, neboť předjímá jejich úděl a představuje skutečnou podobu jejich naděje.
Jak se tedy vyvíjelo uctívání památky nanebevzetí Panny Marie v Benešově a odkud se vzalo benešovské posvícení?
Souvisí to se vznikem minoritského kláštera v Benešově. Ten založil staroboleslavský probošt Tobiáš z rodu Benešoviců v roce 1246. Při klášteře vznikl kostel Nanebevzetí Panny Marie. Stavba celého minoritského areálu trvala zhruba 10 let. Chrám Nanebevzetí Panny Marie byl vysvěcen pražským biskupem Mikulášem z Újezda 4. října (na sv. Františka) 1257. Stavební činnost minoritů v benešovském klášteře kulminovala až za Karla IV. Z této podoby kláštera zničeného husity v roce 1420 se dodnes dochovala charakteristická ruina, která patří mezi dominanty města. Zasvěcení kostela v minoritském klášteře přešlo později po jeho zničení i na zdejší farní chrám sv. Mikuláše na Karlově. Mohlo být docela možné, že poddanské město Benešov slavilo svou pouť 15. 8. na svátek Nanebevzetí Panny Marie a posvícení na svátek sv. Františka 4. 10. Pouť na svatého Mikuláše (6. 12.), jehož kostel zasvěcení přibral, se asi kvůli adventu, který připadal na tuto dobu, spíše neslavila nebo se mohla naznačit honosnější bohoslužbou na příslušnou (zpravidla druhou) neděli adventní.
Toto pořadí svátků se stalo nejspíše obvyklé až do počátku 18. století, kdy vneslo založení a vybudování koleje piaristů s kostelem sv. Anny (vysvěcen 1710), případně později i kaplí sv. Jana Nepomuckého, na náměstí do církevních obřadů v Benešově nový řád. Bylo třeba sladit klášterní i městské bohoslužby a vlastně přibyla také nová pouť na sv. Annu ((26. 7.). Snahy o sepsání přesných pravidel pro oslavy ve městě však vyvrcholily až počátkem dvacátých let 18. století. Jedná se o dokument z 11. ledna 1723, nazvaný Ordo Divinorum Domesticorum inviolabiliter servandorum, uvedený v piaristické kronice. Zde byly kromě doporučení, jak slavit Velikonoce a Vánoce také návody k oslavě dalších svátků Panny Marie i ostatních světců a světic sepsaných podle jednotlivých měsíců na celý rok. Kromě zdejšího děkana a piaristů se stalo nejdůležitějším pořadatelem církevních slavností náboženské růžencové arcibratrstvo založené roku 1717. Nejslavnějším svátkem byl ovšem v Benešově den sv. Anny, kdy se konalo v Benešově procesí za účasti okolních farářů. Kromě benešovského děkana a piaristů sem přišli ještě faráři z Bystřice, Poříčí nad Sázavou, Týnce nad Sázavou, případně i dalších míst. Jiné rovněž slavné procesí se konalo na svátek Nanebevzetí Panny Marie (15.8.) doplněné obřady zdejšího růžencového arcibratrstva, které se ve městě uplatňovalo také při oslavě jiných svátků., které se ve městě uplatňovalo také při oslavě jiných svátků. Obřady na svátek sv. Alžběty (19. 11.) se konaly ve zdejším špitálním kostele. Mši zde sloužili piaristé jako připomínku na své první provizorní působiště v Benešově. Dokument Ordo divinorum domesticorum – Řád domácích bohoslužeb má pro Benešov význam ještě v současnosti, protože se asi týká otázky poutě a posvícení v Benešově. Pouť připadla po vysvěcení nového piaristického kostela na svátek sv. Anny, zatímco svátek Nanebevzetí Panny Marie začínal být možná chápán jako posvícení, ačkoliv se stále velmi mnoho oslavoval i svátek sv. Františka, který vlastně tímto posvícením byl. Slavná mše bývala sloužena o nejbližší neděli. Také nejvýznamnější benešovský piarista P. Jaroslav Schaller a S. Josepho (*6.3.1738 Konopiště, + 6.1. 1809 Praha) připomínal posvěcení klášterního kostela minoritů ve své Topografii. Mezi benešovské svátky patřil pochopitelně i svátek patrona farní kostela sv. Mikuláše. Proto bývaly roráty sloužené v neděli po tomto svátku vždy velmi slavné, jak je známo z řádové praxe piaristů, avšak tento dokument se o nich stejně jako o sv. Mikuláši nezmiňuje.
Na základě zhodnocení vývoje od středověku do 18. století bychom v otázce vzniku benešovského posvícení došli nejspíše k závěru, že tehdy byla ještě asi oslava svátku Nanebevzetí Panny Marie pokládána spíše za pouť, jako je tomu dodnes např. ve Staré Boleslavi, kde byl tento svátek jedním z termínů zdejších poutí. Také na Moravě ve Strážnici, kde piaristé vystavěli v polovině 18. století nový, architektonicky zajímavý chrám Nanebevzetí Panny Marie, se na tento den oslavuje pouť. Zjistit, kdy se vytratilo z benešovské tradice snad původní posvícení na sv. Františka a kdy se oslava pouti o svátku na Nanebevzetí panny Marie změnila vlastně na oslavu posvícení, bude asi ještě složité a možná nám na ní dají odpověď prameny i literatura z doby od konce 18. století až po současnost. Tento nedostatek stejně jako toulání v říši hypotéz náš však nemůže odradit od oslav, někdy i zcela materiálních, tak významného svátku jakým pro město s kulturní tradicí pouť nebo posvícení je.
Václav Bartůšek
