Brzy ráno nasedáme s batůžky do autobusu a vydáváme se vstříc novým dobrodružstvím. A i přes tropické teploty cesta utíká rychle a v autobuse nám je fajn. Za hodinku už jsme na místě. První, co nás na našem výletě čeká, je svačina, musíme nabrat sílu, přeci jen nevíme, co nás ve středověku čeká. Svačíme na benzínové pumpě pod břízami (připomíná nám to chvíle, kdy jedeme s mamkou a taťkou k moři a dáváme si přestávku), ale je nám dobře. V pauzách pozorujeme jezdící kamiony a auta. Je po jídle a my vyrážíme do středověku a moc se těšíme.
První, kdo nás po vstupu do tvrze vítá, je hradní stráž, která nás zavádí do arény. Celou arénou a vlastně celou tvrzí se linou tony známé písně: „We Will Rock You“ od skupiny Queen a nás tato píseň motivuje a hlavně přenáší kouzlem do skutečného středověku. V aréně na nás čeká panoš a vysvětluje nám, že je od 7 let ve službě a čeká na návrat svého pána - pravého rytíře. Jsme napnutí s ním, protože v dálce slyšíme dusot koně. A opravdu, rytíř se vrací vítězně z boje. Využíváme možnosti jej pozdravit a dozvídáme se, že musí zítra znovu odjet do boje. Potřebuje zdatné pomocníky, a tak se horlivě vrháme společně do učení. Je nám sice kolem 6 let, ale co? Pro jednou se může udělat výjimka. Než se ale začneme učit, je potřeba středověk pořádně prozkoumat, a tak opouštíme arénu a vydáváme se na naučnou stezku do historie středověku.
Stezkou nás provází sličná šlechtična, podle zahnutých bot soudíme, že je asi z vyšších vrstev. Poznáváme obydlí, zjišťujeme, jaký se nosil šat a co vše nám šat o člověku vypověděl. Víte, že kdo byl nejbarevnější, byl nejbohatší a zase naopak, kdo byl tmavý, jednobarevný, tak byl velmi chudý? U nás v bohatství vyhrává Sárinka, má krásné pestrobarevné šaty. Mimo to jsme se dozvěděli, jaká řemesla byla důležitá, jak vypadala tehdejší strava a mnoho dalších zajímavostí. I tak nevíme, zda bychom chtěli v této době žít. Působí na nás velmi těžce. Vracíme se společně do tvrze, loučíme se ze sličnou šlechtičnou a jdeme se osvěžit do mlhoviště. Nadšeně probíháme sem a tam a užíváme si vodních radovánek. Ale pozor, nesmíme zapomenout na rytířskou školu. Však už si pro nás přichází rytíř. Jdeme na to.
Bylo to náročné, ale vše jsme zvládli na jedničku a ještě jsme si vydělali nějaký zlaťák. Učili jsme se jezdit na koni (opravdickém), nacvičovali jsme míření na cíl (nácvik lukostřelby), chytali ryby (přežití v boji) a hlavně jsme se učili slušnému chování k šlechtičnám a dokonce jsme natrénovali chytání věnečku na meč (to, aby nám v boji nebylo smutno a měli vzpomínku na naši milou). Byla to fuška, ale vše jsme zvládli, a tak nám paní učitelky koupily výbornou zmrzlinu. Není nad sladkou odměnu. Teď už jen napjatě čekáme, zda si nás rytíř vybere a vezme do boje. Jdeme tedy zpátky do arény.
Představte si, že nám v aréně ukázali různé způsoby boje - s mečem, s tyčí, s ranní hvězdou aj. Byla to paráda. Pro boj si rytíř vybral v závěru Matýska J. a věřte, že mu to šlo náramně. Bohužel, každá pohádka má svůj konec a to znamená, že ta naše taky. Škoda, že ten čas tak letí. Musíme na autobus a vyrazit k domovu. Občerstveni, osvěženi a plni zážitků opouštíme arénu, loučíme se a máváme středověké tvrzi. Bylo to úžasné dobrodružství, ale víte co, současnost je lepší a hlavně určitě pohodlnější. A nebo ne, co myslíte? My si to necháme jako tajemství.
děti z MŠ Divišov
Děti z divišovské mateřské školy se ocitly ve středověku.
