Václav Hájek z Libočan (16. století) je moderně řečeno osobou kontroverzní. Byl původně utrakvistickým farářem, ale přestoupil ke katolictví. Velmi dbal, aby získal lukrativní benefice, často se soudil, ale uměl se zastat i poddaných. Při práci na kronice měl přístup k velkému množství pramenů domácích i cizích. Svým dílem chtěl oslavit šlechtu a bránit katolicismus proti pronikání luterství. Usiloval o poutavé vyprávění, a proto hojně využíval báje a mýty, ale i četné vlastní výmysly. Na den přesně ví, kdy se která událost dávnověku stala, doslovně cituje promluvy historických postav. Jeho kronika vyšla poprvé roku 1541 a stala se na dlouhou dobu nejoblíbenější českou knihou. Pobělohorské ničení českých knih ji nepostihlo, svými protiněmeckými výpady získala oblibu u čtenářů. Nic jí na popularitě neubrala zdrcující kritika obrozeneckého historika G. Dobnera. Kniha byla inspirací pro české historické spisovatele i takové velikosti, jako byl V. Beneš Třebízský nebo A. Jirásek.
Současné vydání v nakladatelství Academia roku 2013 připravil Jan Linka. Je to edice dokonalá. Laik žasne. Kolik pracovité péče a umu lze věnovat edici literárního díla. Linkovo vydání je první úplnou kritickou edicí Hájkovy kroniky. Čtivý text je proložen četnými fotografiemi dřevorytů z původního vydání kroniky.
V kronice se také mihne náš Benešov. K roku 1240 Hájek uvádí, že do kláštera byli uvedeni bratří menšího řádu sv. Františka a následně jeho zkázu: "Když přišli (táboři) k Benešovu, obyvatelé toho městečka jích se obávajíce, k sobě do městečka pustiti nechtěli, pokrmův ovšem a jiných potřeb dali jim bez nedostatku. Táborové toho nejsouce vděčni, posly své pro chléb a jiné potřeby do městečka posílajíce, tajně to způsobili, že byl oheň v skrytě položen, a tak výborný klášter i kostel farní vyhořel, přitom několik domů vypálivše ráno se odtud hnuli a položili se u Poříčí vedle vody." Hájek zcela pominul přítomnost Žižky v boji, město nebylo podle něho dobyto, ale zmocnili se ho zákeřní žháři.
Roku 1440 byl vyslán do Čech papežský legát kardinál Pavel. Pražané v čele s Rokycanou s ním vedli urputné spory o přijímání pod obojí. Legát podráždil pražskou ulici tak, že mu ukradli kola od vozu a jeho mezkyni uřízli ocas. Ponížený legát prohlásil, že "lid tento tvrdé šíje jest a povede se mu hůře než sodomským." Pobouřen odjel z Prahy, ale vzal s sebou i listiny kompaktát. Pražané dohnali legáta už v Benešově a přinutili ho, aby kompaktáta vrátil.
Počíst si v Hájkově kronice není ani dnes marnění času.
-Rn-
