„Základní pravidlo podle § 1067 zní: Strom náleží tomu, z jehož pozemku vyrůstá kmen. Vyrůstá-li kmen na hranici pozemků různých vlastníků, je strom společný.“ Informuje nás Ing. F. Beran z Městského úřadu Benešov, Odbor životního prostředí, ochrana přírody a doplňuje: „Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je, nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Pro stromy, dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m, platí jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m. Toto ustanovení nejde ale použít, je-li na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu, nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle jiného právního předpisu". Pokud se sousedé dohodnou, mohou mít stromy či keře klidně i na hranici pozemku, nebo těsně vedle ní.
Od prvního ledna letošního roku také platí, že plody spadlé ze stromů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku. Toto ustanovení občanského zákoníku se ale nevztahuje pouze na užitečné plody, jako je třeba ovoce, ale rovněž na listí, větve či jehličí. „Pokud tak bude např. listí padat na sousedův pozemek, tak nemůže požadovat od vlastníka stromu, aby jej odklidil. Jiná situace je, pokud je ovoce ještě na stromě a větev s plody přesahuje na sousedův pozemek. V tomto případě soused ovoce očesat nesmí, ale dokonce musí vlastníkovi stromu umožnit vstup na svůj pozemek, aby si plody otrhal.“ Informuje F. Beran.
Přísnější ochranu podle novely občanského zákoníku mají i části stromů - jejich kořeny a větve lze odstranit jen šetrně a ve vhodné době, a to pouze v případě, kdy sousednímu vlastníkovi působí škodu nebo jiné obtíže. Soused je povinen předem sousedního vlastníka o odstranění přesahujících kořenů nebo větví požádat, sám může konat až v případě, že tak jejich vlastník v přiměřené době neučiní sám.
Podle § 7 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jsou všechny dřeviny chráněny před poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější nebo ochrana podle zvláštních právních předpisů (např. rostlinolékařských). Tedy i v případě, kdy sousednímu vlastníku vznikne oprávnění přerůstající větve či kořeny odstranit, musí tak učinit šetrným způsobem, který dřevinu samotnou nepoškodí. V opačném případě se vystavuje hrozbě sankce ze strany orgánu ochrany přírody.
„Ve všech uvedených případech se projevuje zásada, na které je postaven celý nový občanský zákoník. Zákon nám sice říká, jak postupovat v určité situaci, ale nejlepším řešením je dohoda se sousedy. Platí sice staré rčení, že příbuzné a sousedy si člověk nevybírá, ale o dohodu bychom se měli v každém případě před vyvoláním soudního sporu pokusit.“ Říká F. Beran.
připravila: -if-
