Samotný hrad je mladší než rotunda a byl přistavěn po zániku hradiště ve Lštení. Zda převzal úlohu správního hradu v této lokalitě dolního Posázaví, se můžeme jen dohadovat. Od 14. století je hrad již ve šlechtickém držení. Nejvíce problémová je románská hranolová věž, která podle posledních poznatků měla patrně polyfunkční charakter. I když prvá zmínka o hradu z 13. století, z doby Přemysla Otakara I., se jeví jako falzum (Vaníček 2000), považujeme toto období za reálné.
Hrad byl založen na široké ostrožně na levé straně, nad řekou Sázavou. Severní, západní a jižní strana byla chráněna přirozenými svahy v terénu. Východní strana přecházela v rovinu, a proto zde bylo nutné vyhloubit široký a hluboký příkop. Příkop byl chráněn ještě úzkým valem. Před vlastním příkopem se nacházelo patrně ještě původní předhradí. Areál je dnes zastavěn farským dvorem. Vlastní hradní dispozice byla dvojdílná (Durdík 2007). Nejvyšší část staveniště, ležící na žulové skalce, zaujal vnitřní hrad, chráněný okolními svahy s valy a příkopem. Byla zde založena kamenná rotunda, k níž se na západní straně přikládá středověká obytná věž. Věž prošla velmi složitým stavebním vývojem a některé detaily lze velmi těžko interpretovat. Původně měla i okénka střílnovitého charakteru. Vnější hrad, vymezený dodnes zachovalými zdmi, byl položen o něco níže a hrad vnitřní jej poněkud excentricky obklopoval. Podle síly zdí můžeme předpokládat, že románský palác mohl mít i výšku třech pater (Durdík 2007). Údolí mezi hradním areálem a stoupajícím terénem, vyplňovala přístupová cesta. Ta sestupovala pozvolna k brodu pod hrad k řece Sázavě. Od založení hradu představovala hlavní komunikaci, od níž se odpojovala cesta ke hradu. Tato komunikace je dobře patrná ještě na ikonografii z let 1795- 1910 (Wolf).
Osídlení Týnce a samotného hradního prostoru je doloženo nálezy kamenných nástrojů z 4.-2. tisíciletí před naším letopočtem. V prostoru hradu proběhla řada archeologických výzkumů, přesto by podrobnější průzkum celého areálu mohl objasnit řadu nezodpovězených otázek. V letech 1969-73 a 1976-77 zde prováděl archeologické výzkumy Antonín Hejna, na kterého navázal průzkum a studie (Líbal- Heroutová - Lišková) v roce 1976. V roce 1984 románský palác a okolí zkoumal architekt František Kašička. V neposlední řadě přinesl odlišnou interpretaci i průzkum J. Varhaníka 2002/3), který by rád považoval věž za součást stavby sakrální zvonice. Takto jednoznačný výklad ale nemůžeme přijmout, protože věž plnila funkci polyfunkční (Durdík 2007).
Nejvyšší místo vnitřního hradu zabírala rotunda s apsidou a čtverhrannou věží, na které navazovala obvodová hradba. Směry obvodové hradby se nám daří určit jen částečně. Dochoval se objekt na severní straně, kde je dnes muzeum, který nese prvky gotického suterénu. (Kašička). Na severovýchodní straně se nachází „starý zámek“, který má půdorys do písmene „L“. Zajímavostí vnějšího hradu je i obvodová zeď s opěrnými pilíři a polygonální dělostřelecká věž. Ostatní zástavba hradu pochází většinou z prvé poloviny 19. století a začátku 20. století. Původní zasvěcení rotundy neznáme, dnes je zasvěcena sv. Václavovi. Čtverhranná věž je k rotundě přizděna na spáru a vchází se do ní již v přízemí, nikoliv až v prvém patře, jak je tomu u většiny hradních věží.
Porovnáme-li rekonstrukce Fr. Kašičky se studiemi T. Durdíka, příliš se nerozchází. Zájemce o hlubší studium odporučujeme na knihu Tomáše Durdíka. Zcela odvážnější je kresebná rekonstrukce Fr. Záruby (2007), která počítá s průlomem obvodové hradby a samotnou brankou s padacím můstkem pro pěší, směřující do středu paláce. Od 14. století se hrad postupně rozšiřoval a hospodářské budovy byly situovány do prvého nádvoří.
Do psané historie vstupuje Týnec až v roce 1318, kdy jej vlastní Oldřich z Týnce. Toho považuje A. Sedláček za předka rodu Medků z Týnce. Medky vystřídal jejich příbuzný Protiva z Valdeku a po něm Litvín z Klinštejna. Tou dobou je již hrad označován jako „zámek“.
Dnes je v hradě umístěna kaple a muzeum týnecké kameniny. Pořádají se zde pravidelně výstavy a různé kulturní akce. Věž slouží jako rozhledna.
Použitá literatura:
Tomáš Durdík 2007 : Hrady přechodného typu v Čechách. Praha
František Pleva 2005: Sázava milovaná. NTP Pelhřimov
F. X. Jiřík 1927 :Týnecká kamenina. Praha
Mgr. Jan Heřman
