Vážení občané,
chtěl bych Vám tímto poděkovat, že jste si dnes udělali čas a dorazili na Masarykovo náměstí na tuto malou pietní akci, která má připomenout dnešní Den válečných veteránů. Symbolem tohoto dne je květ vlčího máku, který má svůj původ v básni Na flanderských polích, kterou v roce 1915 napsal kanadský chirurg John McCrae, jenž sloužil na západní frontě, nedaleko belgického města Ypres.
Když se řekne válečný veterán, asi každému se jako první vybaví starší pán v uniformě ověnčený mnoha vyznamenáními, která získal na různých bojištích první nebo druhé světové války, ale to je zažitý stereotyp. V současné době máme též novodobé veterány, kteří se účastní zahraničních misí po celém světě. Dovolte mi krátce tyto veterány z první poloviny dvacátého století a jejich zásluhy připomenout. Váleční veteráni z první světové války mezi námi již žádní nejsou, ale výsledek jejich statečného boje v Rusku, Francii a Itálii za samostatné Československo máme před očima. Legionáři významným způsobem napomohli vzniku naší novodobé státnosti, a to ve své době bojovali za ještě neexistující stát.
Československá republika spatřila světlo světa, hranice byly ustanoveny a začala práce na budování nového státu. Ale hrůzy Velké války neměly být bohužel v Evropě posledním válečným konfliktem. Po okupaci nacistickým Německem, Maďarskem a Polskem na přelomu let 1938 a 1939 odešli naši muži a ženy opět do ciziny, aby navázali na legionářskou tradici a opětovně vybojovali pro náš stát samostatnost. Vzpomeňme Dunkirk, Tobruk, Leteckou bitvu o Británii, Dukelskou operaci nebo výsadkáře skupiny Anthropoid. Zde všude se Češi, Slováci a Rusíni zapojili do bojů za obnovení jejich předválečné vlasti a přibližně 25 000 jich položilo na oltář svobody oběť nejcennější. Celkově si druhá světová válka vyžádala přibližně 360 000 obětí z Československa, což představovalo 3,5% předválečného počtu obyvatel a jednalo se tedy z tohoto měřítka o jedny z nejvyšších obětí mezi bojujícími státy. Z této doby už dodnes žije méně než 500 válečných veteránů.
Nemohu ale opomenout ani přes třináct tisíc novodobých válečných veteránů, kteří bojovali nebo udržovali pořádek na zahraničních misích v bývalé Jugoslávii, Kosovu, Bosně a Hercegovině Iráku a stále bojují v Afghánistánu. Od roku 1989 do dnešních dnů vyhaslo na těchto misích 29 životů Čechů, naposledy psovod rotný Tomáš Procházka padl 22. října 2018 a 5. srpna vyhasly životy dalších třech českých vojáků na afghánské misi. Za stejnou dobu padlo na zahraničních misích 43 Slováků, kteří často s Čechy sdíleli podobné mise. Expediční jednotka mise UNPROFOR byla již v prosinci roku 1993 přijata za vynaložené úsilí, odvahu a vzornou reprezentaci vlasti v zahraničí do Československé obce legionářské jako nová pokračovatelka legionářských tradic. Přes všechnu úctu k těmto veteránům a jejich činům bychom si měli přát, aby jejich počty nemusely přibývat a mohli jsme nadále žít bez válečných konfliktů.
