Topinambury, "brambory diabetiků", se v zahradách pěstují poměrně málo. Rostlina v létě svítí žlutými květy a vegetaci končí na podzim. Když její nadzemní části zvadnou, je čas na sklizeň úrody. Vyndáváme však pouze tolik hlíz, kolik v nejbližší době spotřebujeme. Při uskladnění na vzduchu totiž velmi rychle vadnou. Vykopávat je můžeme celou zimu.
Před zimou také nesmíme zapomenout na rostliny tvořící zimní dekoraci našich domovů. Mochyně patří mezi nemnoho trvalek okrasných svými plody. Po usušení drží měchýřky svůj tvar velmi dlouhou dobu.
Podle průběhu počasí můžeme postupně čistit záhony s letničkami. Celý záhon zryjeme a doplníme o základní živiny (draslík, fosfor) jednosložkovými hnojivy (síran draselný, draselná sůl, superfosfát). Prospěšné je také dodat do půdy organické látky, např. kompostem. Pokud je půda hodně kyselá, můžeme její pH upravit přidáním mletého vápence.
Ve správné sklizňové zralosti postupně sklízíme a vhodně uskladníme všechny odrůdy zimních jablek a hrušek. Zásobují nás vitamíny a minerály po celou zimu. S plody zacházíme velmi opatrně. Malé, mechanicky poškozené nebo deformované ovoce vyřadíme při česání a co nejdříve je zpracujeme na šťávy, mošty nebo využijeme v kuchyni. Skladovací prostor pro ovoce má být chladný (2 až 5°C), větraný, nepříliš světlý, má v něm být dostatek vzduchu, nemá být příliš suchý (80 až 90%) a přirozeně se v něm nesmějí vyskytovat žádní škůdci. Ideální je ukládat jablka a hrušky na police či regály jednotlivě. Na první pohled pak odhalíme každé ohnisko hniloby. Ukládáme-li ovoce v bednách, pak pro lepší sledování můžeme také postavit bednu s jablky, navlečenou do fólie, na dřevěné špalíčky. Fólie by neměla ležet přímo na plodech. Potom do ní uděláme jeden až dva otvory na každý kilogram obsahu.
Vlašské ořechy usušíme na slunci, v suché místnosti, ve stodole či na půdě. Teprve zcela suché ořechy nasypeme do koše nebo sáčku, který propouští vzduch. V žádném případě nesmíme ořechy umývat ve vodě, protože často nemají zcela uzavřenou skořápku a voda, která pronikne dovnitř, může způsobit zplesnivění obsahu.
Chceme-li omezit houbovou strupovitost jabloní a hrušní, ošetříme stromy krátce před opadem listů postřikem krystalického hnojiva močoviny v koncentraci 5 až 7%. Vzhledem k vysokému obsahu organického dusíku v močovině snížíme potřebu dusíkatého hnojení v následném roce.
Pokud v extenzivních výsadbách obrýváme půdu pod korunami stromů, spojíme tuto práci s dodáním organické hmoty, nejlépe kompostu,
nebo s přihnojením průmyslovými hnojivy fosforečnými a draselnými.
Vycházíme ze zásobení půdy jednotlivými živinami podle výsledků půdních popř. listových rozborů. Přehnojení může být pro ovocné dřeviny často škodlivější než mírný nedostatek některého prvku.
Ve druhé polovině měsíce začíná období výsadeb. U většiny druhů ovocných stromů, s výjimkou broskvoní, dáváme přednost výsadbě podzimní před jarní. Stromky či keře by však měly být dostatečně vyzrálé ve dřevě, což mnohdy postrádají jednoletí štěpovanci. Při jakékoli manipulaci nesmí u stromku přeschnout kořeny. Je jistější, když na dobu 24 hodin před výsadbou ponoříme rostlinu s kořeny do vody. V této době můžeme vysazovat rybíz a angrešt, protože brzy zjara raší. Keře sázíme tak hluboko, aby byly nejspodnější pupeny zakryty zeminou asi 10 až 15cm. Dají se vysazovat i další ovocné druhy s výjimkou broskvoní a meruněk, které sázíme přednostně až na jaře. Dbáme, abychom si ve školce zakoupili pouze jakostní a zdravý výsadbový materiál.
Petr Kumšta
