Práce ošetřovatelů záchranných stanic pro zvířata je značně náročná. A to nejen fyzicky, ale také psychicky. I přes veškerou péči a snahu pomoci se totiž těžce zraněné pacienty ne vždy podaří zachránit. O to veselejší a příjemnější jsou vypouštění úspěšně vyléčených či odchovaných zvířat. Ze Záchranné stanice ve Vlašimi se jich zpět do přírody vrátilo v září hned několik.
„25. září jsme vypouštěli naši nejmenší sovu, kulíška nejmenšího. Byl nalezen u Salačovy Lhoty uprostřed silnice. Pravděpodobně ho srazilo auto. Nálezci jsme po telefonické domluvě poradili kulíška ponechat přes noc v klidu v nějaké vhodné krabici. Druhý den jsme si pro sovu přijeli, zkontrolovali její stav a rovnou ji vypustili,“ vzpomíná na nedávný případ se šťastným koncem Jaroslava Syslová, vedoucí Záchranné stanice pro živočichy ČSOP Vlašim.
Ne vždy je však zvíře, ke kterému jsou ošetřovatelé přivoláni, pouze otřesené a potřebuje jen chvíli klidu na bezpečném místě, aby se mohlo zotavit. Ošetřovatel Stanislav Němec v létě zasahoval hned u několika případů poraněných labutí. Jejich odchyt přitom není jednoduchý. Dospělí ptáci jsou silní a mláďata zas chrání jejich rodiče. Nějakou tu uštědřenou modřinu však rázem zahojí pohled na vypouštěná zdravá zvířata.
„Během sezóny se u nás sešly čtyři labuťata. Nejsou to sourozenci, každé mělo svůj příběh. Jedno bylo osiřelé, další byla poraněná od vlasců či rybářských háčků. Všechny prošli veterinárním ošetřením a léčením. Rostly spolu na bazénu ve stanici do krásy a pak jsme je společně vypustili do přírody,“ popisuje mladý ochranář z Vlašimi.
Když to je možné, přizvou ošetřovatelé k vypouštění zvířat také veřejnost. Aby se lidé z blízka seznámili se zvířaty žijícími kolem nás, poznali jejich příběhy a naučili se, jak i oni sami mohou divokým zvířatům pomáhat.
„S obyvateli Zlenic jsme nedávno vypouštěli výra velkého, který byl nalezen uvíznutý v sudu s vodou a na několik dní musel k nám do stanice. Společně s mateřskou školkou a referentkou z MěÚ v Týnci nad Sázavou paní Morávkovou jsme zas vypouštěli červnové mládě poštolky obecné. To vypadlo z hnízda a nešlo už do něj vrátit. Ve stanici jsme ho dokrmili, rozlétali a také se zde učilo lovit,“ pokračuje Stanislav Němec.
Každý úspěšně vyléčený pacient a jeho vypouštění ošetřovatele záchranné stanice doslova nabije. Návrat zvířete zpět do přírody je hlavním smyslem jejich práce. Ten skvělý pocit, když se podaří zvířeti pomoci, ale nebývá odměnou pouze pro pracovníky záchranné stanice.
„Tuto sezónu jsme ve stanici byli pouze dva zaměstnanci. Vše jsme zvládli jen díky skvělým dobrovolníkům.Jednou z nich je paní Martina Štěpánková z Kamenice nad Lipou, která funguje jako naše tzv. odběrné místo na oblast Vysočiny. Poraněným živočichům po vyzvednutí poskytne první pomoc a poté je hned doveze k nám. Čímž nám ušetří jak finance, tak i čas. Ve svých volných chvílích nám navíc pomáhá s prací přímo ve stanici a shání potřebnou potravu pro naše pacienty. Za to jí patří velké poděkování. Paní Štěpánková na své narozeniny uspořádala jako ornitoložka procházku přírodou s pozorováním ptactva, během které si vypustila poštolku, jež se do stanice dostala jako mládě vypadlé z hnízda. Jak sama prohlásila, byl to pro ní nejlepší dárek,“ dodává Jaroslava Syslová.
Autor: Ing. Michala Jakubův
wh0cd126942 <a href=http://elimite.us.org/>permethrin cream</a> <a href=http://buylasix.us.org/>lasix without a prescription</a>