Most byl součástí železniční trati 210 vedoucí z Prahy do Čerčan, která vznikla v 19. století. Její součástí byl od roku 1897 také právě železniční most v Týnci nad Sázavou. Svým věkem most v současné době přestal vyhovovat přepravním předpisům a musel tedy vyklidit své pole působnosti. Před sešrotováním nebo jiným hrůzným koncem však jeho historie neskončí.
Vojenský historický ústav se rozhodl část mostu převzít do svého opatrovnictví a ponechat jej jako vzpomínku v expozicích VTM Lešany.
Z historie týneckého železničního mostu
Dvoupólový železniční most byl postavený v roce 1896, celková délka byla 109,30m. Při projektování bylo nutné splnit podmínku splavnosti řeky pro voraře. Proto byl most vyprojektován jako kombinovaný s jedním kamenným pilířem, dvojicí kamenných opěr a dvojdílnou ocelovou mostní konstrukcí. Ocelové nýtované mostní konstrukce měly délku 52,35 metru. Osa mostu byla přímá a kolmá k toku řeky. Ocelovou mostní konstrukci dodala firma Pražské akciové strojírny.
I přesto, že byl most určen pouze pro železnici, byl hojně využíván dělníky z brodeckých továren, kteří si tak krátili cestu za prací. I když byl vstup pro pěší zakázán, zaměstnanci dráhy chodce trpěli. Změny nastaly během druhé světové války, kdy byl most nekompromisně střežen vojáky Wehrmachtu.
Kvůli dělníkům byl vyjednán kompromis, díky němuž byla na železniční most v roce 1942 zavěšena dřevěná lávka. Bylo pamatováno i na hašení případného požáru vzniklého od jisker parních lokomotiv. Za tím účelem byl most vybaven dřevěnými bárkami s vodou. Takto most sloužil až do 60. let 20. století, kdy byla vedle železničního mostu vystavěna betonová lávka.
Nový most přes Sázavu je opět ocelový, s rozpětím 2 x 53,4 metrů a bezstykovou kolejí. Posunutím základové spáry pilíře hlouběji proti současnému stavu byla také zajištěná ochrana proti možnému podemletí při povodních. Nový most má mostní průjezdný průřez 2,5 metrů. Životnost nového mostu by měla být, stejně jako u starého, zhruba 100 let.
-jip-, zdroj: www.vhu.cz
