Jaroslav Kadlec se v mládí začal podepisovat zkratkou KAJA, vycházející z prvních dvou písmen jeho příjmení a jména, a tak se Kája stalo jeho alternativním křestním jménem. Po studiích na Státní odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, se přesunul do Prahy, kde získal praxi v architektonické kanceláři Františka Xavera Pacholíka. Po tomto setkání s „velkou architekturou“ od roku 1946 začal navštěvovat Uměleckoprůmyslovou školu nejprve v ateliéru Otto Rothmayera a posléze u Adolfa Benše, který si jej již v roce 1953 vybral za svého asistenta.
„Vyučoval nás předmět dispozice. Zapamatoval jsem si z té doby jeho větu, že dveře mají zvát ke vstoupení a okno není jen výplní otvoru – což je dnes v kontextu s módním minimalismem docela poučné,“ napsal o svém učiteli architekt Petr Fuchs.
Společně s Adolfem Benšem a Danou Hlobilovou získal Kadlec Čestné uznání za skleněnou fontánu v československém pavilonu na EXPO 58 v Bruselu. V šedesátých letech byl zakládajícím členem významné designérské skupiny EDIS, kterou s ním sdíleli Bohuslav Rychlink, Oldřich Skalík, Ladislav Ubr, Jaroslav Šusta st. a Ladislav Vrátník. Snažili se o posun českého designu směrem k využívání nových materiálů a technologií.
V osmsdesátých letech navázal na tehdejší formálně čisté, až seversky ukázněné, minimalistické židle sérií židlí nazvaných Cesty k postmodernismu. Nalezneme v nich ozvuky českého kubismu, který podává s příznačnou decentností a lehkostí.
“Kája se stal pojmem. Kdo jej měl možnost poznat osobně, nemohl si nepovšimnout jeho džentlmenství, přirozené elegance v oblékání a jemnosti v chování, jež si už dnes bohužel spojujeme spíše se „starými“, nenávratně zmizelými časy. Jaroslav Kadlec je přitom člověk velmi současný, neustále sledující nejrůznější události jak ve svém oboru, tak ve světě. Věk v tom nehraje roli, ani devadesát let, jichž nedávno dosáhl. Jakkoliv mu dobře slouží paměť, tak se zdá, že zapomněl
stárnout. Proto je stále vyhledávaným společníkem a diskutérem, který umí naslouchat,” říká autor publikace Petr Volf.
Kniha obsahuje desítky unikátních fotografií (včetně slavné skleněné fontány z Expa 58 v Bruselu), plánů, skic a studií, z nichž některé ještě nebyly publikovány. Nechybějí ani ukázky soudobých počinů, jež mají souvislost s architektovým působením na Benešovsku. Přímým podnětem ke vzniku knihy byla retrospektivní výstava v Muzeu umění a designu Benešov uspořádaná k jeho devadesátým narozeninám.
