První plány na zabrání krajiny mezi Vltavou, Sázavou, Benešovem a Sedlčany vznikly již během léta 1939 a byly od počátku spojeny se jménem státního sekretáře Karla Hermanna Franka. Právě on během září obdržel z Pozemkového úřadu pro Čechy a Moravu projekt nového výcvikového prostoru. Již tehdy bylo cvičiště zamýšleno pro organizaci SS, která Pozemkový úřad nepřímo ovládala. U Franka se tou dobou sešlo i několik dalších projektů, týkajících se prostorů pro německou armádu (Wehrmacht). Dva z nich byly projektovány na pomezí středních a jižních Čech. První, vyhlédnutý pro pozemní armádu, se měl nacházet mezi železničními tratěmi Sedlčany – Olbramovice, Olbramovice – Tábor, Tábor – Milevsko a Vltavou a zabrat plochu přesahující 700 km2. Druhý měl mít rozlohu 600 km2 a zahrnovat území ležící východně od prvního prostoru, mezi Voticemi, Táborem, Pacovem a Vlašimí. Byl doporučován pro letectvo. Cvičiště SS mělo mít oproti nim jen poloviční rozlohu. Zatímco zmíněné prostory Wehrmachtu se nikdy nedočkaly realizace, organizace SS byla nakonec úspěšnější, byť i jí stála v cestě řada překážek.
Projekt byl mezi roky 1939–1941 opakovaně odsouván a znovu vracen na stůl. Jeho realizaci bránily zejména nesouhlas říšského protektora Konstantina von Neuratha, nedostatek financí v rozpočtu SS a spory této organizace s Wehrmachtem. Teprve neúspěšná ofenziva Německa na východní frontě a obrovské ztráty SS vedly k sílícímu tlaku ze strany jejího vedení v čele s Heinrichem Himmlerem. Neuratha mezitím v Praze vystřídal Reinhard Heydrich. Ani on ale nebyl cvičišti příliš nakloněn, upřednostňoval klid v protektorátu a plné pracovní nasazení obyvatel. Naproti tomu K. H. Frank dlouhodobě patřil k propagátorům cvičiště a dal podnět k dalšímu jednání v Berlíně. Tam se proto 30. října 1941 konala porada vedoucí k závěru, že celé vyhlédnuté území mezi Benešovem a Sedlčany bude zabráno během šesti let, přičemž zabírání půdy začne od severu. Stejného dne vydal Himmler zásadní rozhodnutí, kterým chtěl stále se protahující realizaci urychlit. Ač zatím benešovské cvičiště reálně neexistovalo, nařídil vytvořit jeho velitelství, a to s platností od 1. listopadu 1941. Toto datum je pokládáno za den vzniku výcvikového prostoru.
Nabízí se otázka, proč bylo zvoleno území Benešovska, Neveklovska a Sedlčanska. Projektová dokumentace na ni sice plně neodpovídá, zdá se však, že o výběru rozhodly především dva důvody:
Prvním byla strategická poloha. Vyhlédnutou oblast na západě a severu obklopovaly řeky Vltava a Sázava, vytvářející přirozenou hranici. Na Vltavě tehdy začínala stavba štěchovické přehrady, jejíž turbíny mohly zčásti poskytnout energetickou soběstačnost. Na východě a jihu se cvičiště dotýkalo významných železničních a silničních tahů Praha –Benešov – Tábor a Votice – Sedlčany – Příbram. To znamenalo i poměrně snadnou dostupnost Prahy. Od severní hranice cvičiště byl jižní okraj metropole vzdušnou čarou vzdálen jen 15 kilometrů, po silnicích něco málo přes 20 km. Výhoda dobrého spojení s centrem protektorátu v sobě obsahovala i možnost vojensky v Praze zasáhnout. Tento předpoklad se stal aktuálním v květnu 1945, kdy jednotky ze cvičiště vyrazily proti pražskému povstání.
Druhý důvod představoval krajinný a demografický ráz oblasti. Středočeská pahorkatina, poměrně bohatá na zalesněná území a rybníky, nabízela možnosti širokého využití, a to po celý rok (na rozdíl od severnějších zemí). Navíc se jednalo o venkovskou oblast, kde se nenacházela žádná větší města a továrny, nehrozilo tedy citelnější zasažení průmyslu. Hustota obyvatel na km2 se pohybovala jen nevysoko nad číslem 60, v protektorátním srovnání šlo tedy o řidčeji osídlenou oblast, odkud navíc již od 19. století lidé ve značném počtu odcházeli a stěhovali se za prací. Dlouhodobě zde docházelo k přirozenému úbytku obyvatelstva, což bylo projektantům v Pozemkovém úřadu rovněž známo, právě tak jako skutečnost, že zde žije takřka výhradně české obyvatelstvo.
Výcvikový prostor SS byl tedy vybudován jak z vojenských, tak germanizačních důvodů. Zatímco v době prvních plánů roku 1939 byla patrně důležitějším faktorem snaha germanizovat, roku 1941, kdy v Berlíně došlo ke konečnému odsouhlasení, již rozhodovaly vojenské příčiny. Organizace SS vlastnila pouze jedno velké cvičiště (na území obsazeného Polska), jež nebylo ideální. Výcvikový prostor, který měl nyní vzniknout uprostřed Čech, se jevil jako mnohem výhodnější.
(pokračování příště)
Tomáš Zouzal
---
Vznik cvičiště podrobněji líčí autorova nová kniha Zabráno pro SS, která bude představena začátkem prosince. Čtenáře budeme o vydání knihy informovat.
