Adame, blahopřeji k úspěchu. Na úvod bych se tě chtěl zeptat, jak se benešovskému studentovi přihodí, že anglicky hovoří jako „rodilý mluvčí“?
„Děkuji moc za přání. Narodil jsem se ve Velké Británii a před pěti lety jsme se všichni přistěhovali sem, do Čech. Nic víc jsem pro to neudělal.“
Čtenáře by jistě zajímalo, do jaké míry se liší škola ve Velké Británii od té naší?
„Ty rozdíly jsou dost velké. Už od přístupu k žákům až po organizaci školního dne a známkování. Škola začíná již v 9 hodin ráno a končí každý den pro všechny ve čtvrt na čtyři odpoledne. Nedostávají se vůbec známky a všechno je to pak shrnuto ve slovním ohodnocení na konci školního roku. Nesedí se třeba po lavicích, ale v kruhu u stolu a v každé třídě je i asistent učitele.“
Mohl bys čtenářům prozradit, jaké máš zájmy a co podnikáš ve volném čase?
„Momentálně chodím jen na kroužek mikroelektroniky ve škole. Chodí nás tam jen pár, ale je to možná dobře, protože se toho o to více dozvíme. Chodil jsem pět let na kytaru, ale od počátku tohoto školního roku jsem přestal, takže mám teď více volného času doma. V primě jsem měl ještě kroužků daleko víc, ale potřeboval jsem víc času na učení a zájmy musely dát přednost studiu. Ve volném čase se věnuji rád cyklistice a zajímám se o moderní technologie.“
Adame, jak ses připravoval na pražské „finále“?
„Na ústřední kolo jsem se nijak zvlášť nepřipravoval. Bohužel nám totiž nezadali vůbec žádné materiály či témata, proto jsme všichni „jeli“ bez příprav. Pár dní před soutěží jsem si zkoušel ve škole popisy obrázků na ústní část textu, ale nic víc jsem nemohl, byť jsem chtěl. Naštěstí mi téma docela sedlo, a jelikož se taťka zajímá o historii a snaží se, abychom alespoň nějaké základy uměli, tak jsem měl o čem mluvit.“
Můžeš popsat průběh pražského soutěžního klání?
„Dorazili jsme do budovy a přihlásili se kolem deváté. Na úvod nás seznámili s porotou a průběhem soutěže, pak nám rozdali list s pořadím na ústní zkoušení. Zjistil jsem, že na řadu půjdu až jako předposlední. Psaný test jsme psali všichni hromadně a měli jsme na něj 45 minut. Z testu jsem byl dost vyklepaný, jelikož jsem se bál, že jsem nic nenapsal správně. Bohužel, pak následovalo nekonečné čekání, než jsem přišel na řadu, a pak jsme čekali už jenom na výsledky.“
Blíží se prázdniny, jak je hodláš prožít?
„Na prázdniny se moc těším. Většinu doby budu pryč, celý měsíc budeme v Anglii a pak dva týdny v Chorvatsku. No, a ve zbytku prázdnin hodlám odpočívat u babičky i doma.“
Na závěr - tvoje další studijní i životní plány?
„O své studijní plány mám na dalších pět let postaráno. Zatím jsem se nerozhodl, jaké povolání jednou budu vykonávat, ale rodina by si přála, abych se stal lékařem. To musím brát v úvahu. Jinak bych rád pracoval v oboru elektrotechnika. Ale uvidíme, všechno se ještě může změnit a moderní technologie mohou zůstat jenom mým koníčkem.“
Tak hezké léto a děkuji za rozhovor.
Mgr. Zdeněk Dvořák
