DEVATERO PANTÁTŮ
Za devatero horami a devatero řekami bylo devatero chaloupek a v nich bydlelo devatero pantátů. A jednoho krásného dne k tomu prvnímu pantátovi, který byl kovářem, přišel Zručný Honza a pravil: „Inu, pantáto kováři, můžu se u tebe vyučit také kovářem a vzít si tvoji pannu dceru za ženu?“ A pantáta kovář souhlasil a Zručný Honza se u něj vyučil, vzal si jeho dceru za ženu a měl s ní kupu dětí a tak jednoho krásného dne vyrazil do světa na zkušenou, aby se zdokonalil v řemesle a vydělal nějaké zlaťáky. Přišel hned ke druhé chaloupce a pantátovi hrnčíři pravil: „Inu, pantáto, můžu se tu vyučit hrnčířem, vzít si pannu dceru a todle?“ A ten souhlasil a tak se Zručný Honza vyučil ještě hrnčířem a s jeho dcerou měl další kupu dětí a šupky dupky, už mazal do světa na zkušenou. Přišel ke třetí chaloupc a zase: „Inu, pantáto truhláři, můžu se vyučit, dceru... jo? A todle. A on, že ano a tak se Zručný Honza vyučil, hup na dceru, kupa dětí a mazal do světa. U čtvrtého pantáty krejčího jakbysmet. Vyučení, dcera, kupa dětí a šupky dupky a už byl Zručný Honza zase ve světě. A stejně tomu bylo u pátého pantáty i u šestého, u sedmého, osmého a konečně i u devátého. A tak se postupně Zručný Honza vyučil ještě řezníkem, košíkářem, koňským řezníkem, hodinářem a u devátého pantáty ještě i číšníkem. Dohromady měl devět kup dětí, devět manželek, devět pantátů a za zkušenou prošel notný kus světa, od první až k deváté chaloupce. A devatero pantátů, když vidělo jaké mají ve Zručném Honzovi zastání, tak pověsilo řemesla na hřebíky a vysedávalo celé dny v hospodě. A Zručný Honza pracoval ve dne v noci v jednom kuse souběžně jako kovář, hrnčíř, truhlář, krejčí, řezník, košíkář, koňský řezník a hodinář a ještě k tomu jako číšník obsluhoval v hospodě všech devět pantátů. Ve všech řemeslech se pěkně oháněl, ale stejně nemohl uživit svých devět kup dětí, devět manželek a devět pantátů, natož sebe, což dohromady dělalo nějakých pět set padesát devět hladových krků. A devatero pantátů na něj v hospodě smutně a zklamaně hledělo a pak nejstarší pantáta vstal, zhluboka se napil piva, otřel si vousy odpočatou dlaní a pravil: „Inu, Zručný Honzo, hledíme tu spolu s ostatními pantáty smutně a zklamaně na tebe a nezbývá nám než pravit: Inu, Zručný Honzo, ty nás všechny nemůžeš uživit! Inu, jak se říká: Devatero řemesel, desátá bída.“
