Zřícenina větrného mlýna se nalézá nedaleko vesničky Příčovy, kousek od silnice směr Dublovice na vrchu Chlumky (400 m. n. m.). Pozůstatky větrného mlýna jsou ojedinělou technickou památkou architektury v České republice. Torzo větrného mlýna skýtá hned několik NEJ. Jedná se o největší větrný mlýn holandského typu v celé Evropě, nejstarší mlýn holandského typu v Čechách a právem je též považován za nejkrásnější památku tohoto druhu u nás. Zdivo je velmi mohutné a vysoké je 10 metrů, síla zdiva při zemi je 1,2 metru. Vnější průměr dosahuje úctyhodných 13,5 metru.
Samotná historie mlýna je zahalena mnoha tajemstvími. Přesné záznamy o výstavbě mlýna chybí, stejně tak jako o tom, kým byl založen. První písemné záznamy jsou z počátku 17. století, respektive z roku 1604 kdy je mlýn poprvé zmiňován v Urbáři lobkovického panství. V urbáři se píše, že mlýn Chlumky má dvě kola a je najat mlynáři na třetinu. Leč není jisté, zda-li se již jedná o tento typ větrného mlýna, byl by to unikát, protože tento typ větrného mlýna se v našich končinách začal hojně stavět až o století a půl později. Názory na založení mlýna ho datují od 16. do 18. století a panuje v nich velká nejednota. Odborníci však o takovém stáří mlýna spíše pochybují a domnívají se, že zde tehdy spíše stál jiný mlýn a ten dnešní vznikl asi v 1. polovině 18. století.
Co se týče založení tak panují názory, že mohl být založen rodem Lobkowiců, místním známým rodákem Jakubem Krčínem z Jelčan a Sedlčan nebo již zmíněným rodem Schönpflugů z Gamsenbergu, jež v 18. století vystavil kupříkladu zámek v Příčovech.
Stejně jako je záhadou zahaleno založený větrného mlýna, tak je záhadný i jeho konec. Z doposud neznámých důvodů přestal sloužit svému účelu asi někdy v druhé polovině 18. století a byl též částečně pobořen.V 2. polovině 18. století již nepracoval a byl částečně pobořen. Je postaven z lomové žuly a k vyzdívkám okolo dvěří a oken jsou použity pálené cihly.
Do dnešních dnů se nám dochovalo torzo o průměru neuvěřitelných 13,5 metru, výšce 10 metrů a šířce zdiva až 1,2 metru ve spodní část stavby. Právě úctyhodné rozměry budily pochybnosti, zda-li se vůbec jedná o technickou památku a sloužila li vůbec svému účelu. Průzkum, provedený v 90 tých letech, ale prokázal, že se zde skutečně mlela mouka pomocí větrné energie a jedna záhada byla odtajněna.
Nebýt iniciativy občanů z blízké obce v 90. letech 20. století zmizel by mlýn nadobro, a tak v roce 1995 provedl obecní úřad na vlastní náklady fixaci horní a dolní římsy. Obec není majitelem větřáku, není jim ani stát, i když jde o významnou technickou památku. Mlýn totiž stojí na soukromém pozemku a jeho už nežije, což situaci komplikuje, neboť se neví, kdo jsou dědici.
Zřícenina je volně přístupná a redakce Jiskry vám doporučuje její návštěvu.
