Úseku mezi městem Sázavou a Chocerady se hlavní trasy a úvozové cesty vyhýbaly. Dálkové trasy šly spíše souběžně, protože krajina zde byla značně členitá a neprostupná. Teprve s otevřením Posázavské železnice (1901) se tato oblast propojila s okolím a zpřístupnila návštěvníkům. Vitorazskou pravěkou stezku jsme již popsali minule a raději se podíváme podrobněji na obec Chocerady a oba již zmíněné středověké hrady. Projdeme-li skupinou domků na „Malé Straně“, ocitneme se na mostě, který vede do městečka Chocerad (Kocerad). Situaci u starého brodu a přívozu zobrazuje veduta od Eduarda Herolda z roku 1872. K choceradskému mostu směřovala i Košářská cesta, která vedla od Zruče, přes Kácov, Šternov, Vodslivy a z Chocerad pokračovala přímo do Prahy. Cestu přestali používat obchodníci po otevření Posázavské železnice v letech 1901- 1903. O výstavbu dřevěného mostu si v roce 1525 zažádal nejvyšší komorník království českého pan Jaroslav ze Šelemberka, který vlastnil Komorní Hrádek. Choceradský dřevěný most byl několikrát přestavován a po ničivých povodních patrně i obnovován. Největší povodeň, zaznamenaná v sázavské historii (1862), zničila a odplavila nejen choceradský most, ale i strhla mosty v Sázavě a v Kácově. Z dobových pramenů se dozvídáme, že část kácovského mostu byla vyplavena na louky, pod hrad Český Šternberk. Únorovou povodeň v roce 1862 zachytily i tehdejší kramářské písně. Výstavbu nového mostu v Choceradech urychlila tragédie, která se tu odehrála v roce 1886. Přes rozvodněnou řeku se tu převážely osoby, převážně mládež z Vodsliv, Vestce, Chocerad a Komorního Hrádku na biřmování do Choceradského kostela. Přetížený prám se stal neovladatelný, převrhl se a ve vlnách řeky Sázavy utonulo tehdy 18 osob, 8 osob se zachránilo a doplavalo šťastně ke břehu. Nešťastní převoznici byli odsouzeni, jeden na šest a druhý na čtyři měsíce, dva byli soudem osvobozeni. Smutná událost pronikla i do ikonografie a stala se námětem pro kramářskou píseň: „Truchlivá píseň o velkém neštěstí, které se událo na rozvodněné řece Sázavě u obce Kocerad, nedaleko Ondřejova dne 22. 6. 1886“. Píseň doprovodila nevhodná ilustrace se zámořskou plachetnicí, přivážející koloniální zboží. Nový most stál 30.000,- zlatých a byl dokončen již v listopadu následujícího roku 1887. Zdejší kostel Nanebevzetí Panny Marie je připomínán roku 1350 jako farní, v 16. století prodělal renesanční přestavbu a následně byl i barokně upraven. Na hlavním oltáři je obraz sv. Františka Xaverského od Petra Brandla a v kostele se nalézá hrobka Valdštejnů. Starou cestu, která vedla z Moravy přes Choceradský brod kontroloval i nedaleký Čejchanův Hrádek (Čejchanov) již od 14. století. Tento nevelký hrad, stojící na levém břehu řeky Sázavy, v blízkosti dnešního Komorního Hrádku (Veselé), se poprvé připomíná roku 1318. Pánové z Hrádku jej vlastnili do začátku 15. století, kdy jej získal Jan Zoul z Ostředka. (Osudy tohoto známého vůdce lapků jsme popsali v předešlých kapitolách). Hrad oblehla zemská hotovost, vedená arcibiskupem Zbyňkem Zajícem z Hazmburka, která hrad Čejchanov poměrně rychle dobyla a rozbořila. Zoul a jeho druzi byli pochytáni, odvlečeni do Prahy, kde byli popraveni. Zoula připravoval tehdy ještě neznámý kazatel z Betlémské kaple -Mistr Jan Hus, ten jej vyzpovídal a připravil na smrt. Neohrožený loupeživý rytíř se omluvil lidu a kál se za své hříchy. Jeho poslední slova zněla: „Svatá obci, prosím Vás, proste za mne Pána Boha“.
Hrad Čejchanov z exemplárních důvodů nesměl být již obnoven. Do předhradí se vcházelo přes šíjový příkop po padacím mostě, který se vyklápěl z předsunuté brány. Východní stranu zajišťoval příkop s valem. Opevněné předhradí bylo zastavěno hospodářskými budovami s malou cisternou na vodu, od jádra hradu jej odděloval široký příkop s dřevěnou lávkou a padacím mostem, který ústil do parkánu. Trojúhelnému jádru dominovala velká čtverhranná věž- donjon, který zde byl jedinou stavbou. Objektu věnoval několik studií Tomáš Durdík (1977-98, 2000), kresebnou hmotovou rekonstrukci nakreslil Petr Chotěbor (1977). Prostředí zdejších loupeživých rytířů a lapků 14. století zachytil ve svém románě: „Rytíři a lapkové“ spisovatel Karel Nový. Teprve roku 1412 získal jiný loupeživý rytíř, nyní již vážený a ctěný konšel -Racek Kobyla ze Dvorce, souhlas ke stavbě nového hradu na tomto zboží. Hrad byl založen na jiném, sousedním místě a nesl jméno „Veselá“ (Hrádek, Komorní Hrádek). Racek Kobyla se z nového hradu dlouho netěšil, neboť byl zabit rozvášněnými horníky v roce 1416 v Kutné Hoře. Vdova přenechala toto zboží Vilému Kostkovi z Postupic. Hrad vystřídal řadu svých majitelů: Rendla z Oušavy (1516), Ludvíka Zajímače z Kunštátu, Jaroslava ze Šelmberka (1525). Jaroslav ze Šelmberka zastával úřad nejvyššího komorníka v Království Českém a podle této funkce se jeho hrad začal také nazývat „Komorní Hrádek“. Na králi Ludvíkovi si vymohl právo vystavět přes řeku Sázavu dřevěný most na zděných sloupech v obci Chocerady a na této hlavní cestě z Moravy vybíral mýtné. Ještě i na vojenském mapování je cesta zakreslena směrem na Vodslivy, přes polesí Čensko, dále na Šternov, Brtnici, Dolany, Radonice, Zdebuzeves a k hospodě Veselce u Psář. Když most zanikl, převáželo se na prámech. Od Šelmberků kupují panství Valdštejnové, kteří gotický hrad přestavěli na reprezentativní renesanční zámek. Jižní a západní křídlo bylo zvýšeno na dvě patra. Rozsáhlá renesanční přestavba a rozšíření zámku bylo provedeno až po Valdštejnově smrti (1576). V této době bylo přistavěno východní křídlo s hlavním schodištěm a velkým sálem. Všechna čtyři zámecká křídla dosáhla výšky dvou pater a fasáda byla vyzdobena psaníčkovými sgrafity. Adam z Valdštejna nechal zbořit středověkou hradbu, odstranil zvedací most a nad hlavním vchodem dal vystavět nový trojkřídlý jednopatrový zámek s hranatou věží. Zámecký příkop byl překlenut kamenným mostem a na místě zasypaného jižního příkopu vznikla renesanční zahrada. Kolem roku 1660 byla provedena i vnitřní štuková výzdoba. K barokním úpravám došlo po roce 1713, kdy byla zbudována velká kaple se štítovým průčelím. V duchu vrcholného baroka byl vyzdoben nový zámek, zvýšen strop, zřízen velký sál, doplněný barokní štukovou dekorací a nástropními malbami. Roku 1733 kupuje panství Jan Adolf z Metsche, jehož dcera uzavřela sňatek s Janem Josefem Khevenhüllerem. Tomuto rodu patřil zámek do roku 1945. U silnice nedaleko Komorního Hrádku se nalézá osamělá kaplička, kterou zdobil obraz 14 pomocníků. Na spodní části oltáře byl nápis: „Její osvícenost paní kněžna Antonie z Khevenhüllerů- Metsch, rozená Lichnovská, dala tuto kapli za šťastné navrácení syna svého, pana Karla, z výpravy Mexické dne 22. září 1867 obnoviti“. Khevenhüllerům patřila i část osobních věcí ze „Šternberského pokladu“, který byl nalezen ve sklepení hradu Český Šternberk 17. dubna 1971. Tehdejší tisk psal o pokladu jako o velké senzaci a přisuzoval tyto cenné artefakty Sternbergům. Nalezené předměty byly po ošetření a konzervaci vystaveny ve stálé expozici hradu Český Šternberk, do roku 1992. Komorní Hrádek nám zachycuje několik litografií z 19. století a dobové kresby. Ikonografie zobrazila některé hospodářské budovy, které byly později zbourány. Část Chocerad s dominantním Komorním Hrádkem za řekou, nám ukazuje kresba Edvarda Herolda z roku 1872, rytá J. Patočkou. V „Ilustrovaném průvodci po Sázavě“(1902) zobrazuje tento zámek grafika Vojtěcha Brechlera z 19. století. Zámek Komorní Hrádek se objevil i na prvých litografických pohlednicích Posázaví po roce 1898. Prvé fotografie zámku na pohlednicích pochází od E. Velíma. Perokresbu Komorního Hrádku máme i od Konstantina Buška z roku 1927. Několik perokreseb vytvořil v roce 1997 M. Mrkvička, který výtvarně doprovodil text V. Vítka. Text slouží jako interní průvodce zámkem.
Zámek dnes vlastní Ministerstvo národní obrany české republiky, které jej dalo kompletně opravit a zrestaurovat. Slouží mu jako vzdělávací centrum. Veřejnosti je zámek přístupný 1x do roka a je nutné si tento termín v tisku nebo na internetu pohlídat. Rozhodně to stojí za to. Zbytky hradu Čejchanova jsou volně přístupné.
Mgr. Jan Heřman
e-mail: janherman@seznam.cz
Použitá literatura:
Heřman, Jan 2003: Kapitoly z ikonografie Posázaví. Sborník Sázavsko, Sázava
Durdík, Tomáš 1999: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Libri Praha
Hrdlička, M. - Vítek, V. 1998: Komorní Hrádek – interní průvodce
