V čele výcvikového prostoru stálo velitelství a posádková správa. Sídlily v Benešově a na Konopišti, přičemž v Sedlčanech měly zřízeny pobočky. Velitelství zodpovídalo za výstavbu a pořádek uvnitř cvičiště, koordinovalo činnost přítomných jednotek a také rozhodovalo, kdo smí ve vysídleném území zůstat. Posádková správa zajišťovala hospodářské a technické zázemí.
Velitelem cvičiště byl po většinu času Alfred Karrasch. Narodil se roku 1889 v Opolí, metropoli Horního Slezska (tehdy ležící v Německu) jako třetí dítě majitele pivovaru Johanna Karrasche. Prošel gymnáziem a ihned poté nastoupil vojenskou kariéru. Sloužil jako ženista, před vypuknutím války navštěvoval vojenskou technickou akademii v Berlíně. Celou 1. světovou válku prošel na frontách s ženisty, zúčastnil se bojů na východní i západní frontě a získal železný kříž II. i I. třídy. Po ukončení války vystoupil z armády a přešel k policii. Poprvé se oženil roku 1921, ale již následujícího roku ovdověl a v roce 1924 se ženil znovu. Měl dvě děti, syna a dceru, jeho syn sloužil od roku 1940 u námořnictva (Kriegsmarine).
Karrasch postupoval po kariérním žebříčku policie, po vypuknutí 2. světové války se dobrovolně přihlásil k frontovému nasazení. Do SS byl přijat roku 1940, účastnil se bojů na západní frontě a obsazování Francie. Nadřízení si všimli jeho schopností a pověřovali jej stále významnějšími úkoly. Velké změny v jeho životě přinesl rok 1942. Nejprve odjel do Haagu, aby převzal velení Waffen-SS v Nizozemí. Čtyři měsíce poté následoval rozkaz k převzetí velitelského místa na benešovském cvičišti. Usiloval zde o jeho brzké dotvoření, bez ohledu na vysídlované obyvatele. Řada snah o prodloužení termínů k vystěhování ztroskotala právě na Karraschově odporu. Waffen-SS měly tehdy obrovské ztráty na východní frontě, z čehož pramenil tlak na rychlé budování prostoru.
Druhým mužem cvičiště byl Otto Hauprich. Jeho životopis ukazuje, jakými cestami se lidé dostávali do SS a jak přísné byly požadavky na příslušníky této organizace. Hauprich se narodil roku 1915 v Obersgegen na západě Německa u lucemburských hranic. Jeho otec byl učitelem, Otto studoval gymnázium, ale pro finanční potíže rodiny nedostudoval. Od patnácti let se účastnil nacistického hnutí, v letech 1932–1935 byl členem Hitlerjugend, poté vstoupil do SS. Problém nastal, když se chtěl oženit, neboť Hlavní rasový a osídlovací úřad SS považoval původ jeho nastávající manželky (jmenovala se Maresch) za příliš český a v říjnu 1939 mu dal na výběr, aby buď od sňatku upustil, nebo vystoupil z SS. Hauprichovi se nakonec podařilo prokázat její původ jako dostatečně německý a o Vánocích roku 1940 se vzali. Do štábu benešovského cvičiště byl přidělen v prosinci 1941 a působil zde tedy déle než Karrasch.
Cvičiště Böhmen umožňovalo rozmanité možnosti výcviku pro celou řadu útvarů. Kromě dělostřelectva, které si přirozeně žádalo velké dopadové plochy, poskytovalo vhodný terén i pro výcvik ženistů, jezdectva či protitankových jednotek. Jaké účely mělo plnit, je zřejmé z dopisu K. H. Franka ministru zbrojení, architektu Albertu Speerovi. V něm se Frank vyjádřil, že výcvikový prostor je „nezbytný pro sestavování, výcvik a vytváření způsobilosti k polnímu nasazení početných nově stavěných divizí Waffen-SS, k zařazení důležitých vojenských škol, k využití válečných zkušeností, k pokusným střelbám atd.“ Všechny uvedené body se na cvičišti realizovaly.
Počty Waffen-SS v protektorátu vytrvale rostly a s nimi i obsazení cvičiště, kde se stavy postupně vyšplhaly až k třiceti tisícům mužů. Vojáci schopní služby byli průběžně posíláni na frontu a do prostoru naopak přicházeli nováčci nebo zranění, takže se zde vystřídalo několik desítek tisíc vojáků. Kromě vlastního výcvikového prostoru využívaly jednotky SS i obce v okolí, neboť pro ně bylo jednodušší ubytovávat se v místech, kde mohli např. zabrat školu či jiné větší budovy, nežli stavět vlastní. Usídlily na mnoha místech, někdy i poměrně daleko za hranicemi cvičiště (Jankov). Velkou předností výcvikového prostoru byla možnost získávat zkušenosti od úspěšných velitelů prošlých frontou a trénovat s ostrou municí. Konala se zde také velká taktická cvičení, jichž se mohly zúčastnit jednotky různých druhů zbraní a cvičit součinnost. Zúčastnění vojáci tak získávali řadu dovedností, které se jim hodily na frontě.
(pokračování příště)
Tomáš Zouzal
---
Historii cvičiště podrobněji líčí autorova nová kniha Zabráno pro SS, která bude představena v Městské knihovně Benešov 12. prosince od 18:00. Po přednášce bude následovat prodej knihy s autogramiádou.