Po absolvování vyššího piaristického gymnázia v Benešově, kde se v letech 1711-1716 setkal s pedagogickým působením vynikajícího piaristického učitele a pedagoga P. Eugenia Sebastianiho z Častolovic (*1681 Chrudim, +1762 Benešov) ve funkci učitele i prefekta (ředitele) škol, vstoupil v roce 1717 do piaristického řádu. Řeholní sliby složil v piaristickém noviciátě v koleji v Lipníku nad Bečvou na Moravě. Během svého pedagogického působení se dostal do kolejí ve Slaném nebo v Kosmonosech u Mladé Boleslavi.
Většinu svého pedagogického působení v piaristickém řádu však absolvoval na gymnáziu při piaristické Litomyšli, kde později působil i v nepedagogických řádových funkcích. Působil zde v letech 1728-1741, tedy v piaristickém řádu nezvykle dlouhou dobu. Začal jako učitel nejnižší gymnaziální třídy parvy. Později se stal profesorem jeho nejvyšších tříd, poetiky a závěrečné (šesté) rétoriky. Ve 2. polovině třicátých let 18. století zastával také funkci ředitele litomyšlských piaristických škol - prefekta. Pak působil i v neučitelských funkcích, většinou ekonoma nebo prokurátora piaristické provincie. Již na počátku svého působení v Litomyšli se Osoba projevoval jako vynikající aktivní hudebník. Vždy býval regenschorim - ředitelem a dirigentem zdejšího kolejního kůru. Jako učitel a profesor rétoriky se aktivně podílel také na psaní divadelních her.
V tomto směru se asi stal celoživotním příkladem pro svého žáka a studenta Václava Kalouse, pozdějšího piaristu P. Simona Kalouse a S. Bartholomeo (*1715 Solnice, +1786 Rychnov n. Kněžnou). Ten od něho získal asi také lásku ke školnímu divadlu, v němž piaristé, podobně jako jiné, většinou školní řády (jezuité nebo premonstráti), vynikali. Dokazuje to i periocha divadelní školní hry Princeps Pacis seu verus Dei Filius, kterou sehráli studenti rétoriky a poetiky gymnázia v Litomyšli dne 24. 2. 1734 na počest rektora zdejší koleje P. Leopolda Čabáka a S. Alexio (*1685 Lipník, +1757 Lipník). Na jejím poškozeném, částečně utrženém, listě se dochovalo také natištěné jméno účinkujícího Václava Kalouse, který nejspíše sehrál v dramatu úlohu genia Míru. O Osobově autorství se dovídáme ze zápisu ve zdejší piaristické kronice. Dnes je uložena v archivu piaristické koleje v Lipníku nad Bečvou ve Státním okresním archivu v Přerově - Henčlově.
V piaristické koleji v rodném Benešově působil rovněž v neučitelských funkcích a ve školním roce 1743/44 odešel jako zpovědník do služeb hraběte Františka Adama z Trautmansdorfu na Jemništích. V tomto hezkém prostředí složil P. Osoba čtyři roky po blahoslavení sv. Josefa Kalasanského papežem Benediktem XIV. slavnostní mši, která zazněla v chrámu benešovské piaristické koleje 27. 8. 1752. Mohl ji konzultovat i se svým nejoblíbenějším žákem P. Simonem Kalousem, který tehdy na benešovském gymnáziu učil. Ve školním roce 1752/53 posílil P. Thomase Osobu v kaplanském působení P. Eugenius Sebastiani a Matre Dei, jeho někdejší učitel a exrektor piaristické koleje v Benešově. Ten zde pořádal také známé kursy jakéhosi postgraduálního studia pro učitele piaristických škol, zaměřené na matematiku. Oba piaristé působili na Ječništích do roku 1762, kdy P. Eugenius zemřel. S kaplanskou službou se počítalo podle závěti hraběte Adama z Trautmansdorfu i po jeho smrti. Ve své závěti 24. 7. 1763 odkázal 1000fl. na zřízení fundace pro dva piaristy. Měl na mysli. P Thomase Osobu a S Patritio a P. Veremunda Durycha a S. Eusebio (*1731 Turnov, +1780 Lipník), staršího bratra významného slavisty, paulána P. Václava Fortunáta Durycha.
K realizaci záměru však nedošlo. Ve školním roce 1763/64 P. Thomas, který si svým působením na Jemništích získal v rodném kraji velkou vážnost, byl již znovu zpět ve své domovské piaristické koleji v Benešově, kde působil do smrti v červenci roku 1769. Zastával hlavně funkci poradce koleje. Často býval také revizorem účtů. Známý se stal především výkonem funkce duchovního, nejen pro osazenstvo koleje, zejména mladší kleriky, ale i pro širší kněžskou i laickou veřejnost. Řádová nekrologia připomínají Osobovu činnost v piaristické koleji v Litomyšli i ve službě u hraběte Františka Adama z Trautmansdorfu, jehož bratr hrabě František Václav z Trautmansdorfu vlastnil panství Litomyšl, kde tamní hrabata používala fundátorský titul ve vztahu k nejstarší a největší české piaristické koleji v Litomyšli. Připomínalo se také jeho duchovní působení v benešovské piaristické koleji. Osoba byl také významným hudebníkem, jehož nám dnes neznámé dílo žije alespoň částečně v odkazu jeho žáků.
Václav Bartůšek
