Už teď, v prvním roce, války nastaly potíže v zásobování obyvatel potravinami. Bylo nařízeno, že bílé pečivo se smí péct jen dvakrát týdně, koblihy a cukrářské výrobky byly zakázány vůbec. Většina se tomuto nařízení vysmívala, protože koblihy a dorty už neviděli mnoho měsíců. Byly vytištěny tzv. chlebenky, na osobu připadlo 1kg 34dkg chleba týdně. V únoru bylo dáno pod "uzávěru" obilí a mouka, nikdo nesměl tyto komodity prodávat ani kupovat. Učitelé musili chodit po domech a sepisovat zásoby. To jistě oblibu kantorů posílilo.
V Neveklově byl prohlášen za samozásobitele každý, kdo měl doma 7kg mouky na osobu. Přesto Neveklovští posílali svým příbuzným do Prahy bochníky chleba. Někdy bylo podáno na poště i 70 bochníků, takže musel být pro jejich přepravu do železniční stanice objednán další poštovní vůz. Jateční dobytek byl z Neveklova odváděn na stanici do Jílového, protože v Benešově by tento transport vyvolal nebezpečné pobouření. Dobytek byl totiž transportován přímo do Berlína.
Pivo si Neveklovští v hospodě mohli vypít jen od 18 do 21 hodin. Někteří hospodáři už krmili svůj dobytek doškami a pýrem. Na podrážky bot už kůže nebyla, nahradila ji dřevěná prkýnka. A do té obecné bídy byly některé rodiny zasaženy oznámením, že jejich otec, bratr, syn padl na frontě.
Benešov byl často přeplněn vojskem, které městem projíždělo. 13. února tudy prošel útvar 400 vojáků do Poříčí a do Bystřice. V dubnu bylo posláno 1.200 vojáků 102. pluku na podkarpatské bojiště. Provázel je pláč dětí i dospělých. Jeden odvod branců stíhal druhý. Povoláni byli domobranci ročníků 1878-1891, při odvodu ročníku 1896 byly benešovské hospody pro jistotu na 24 hodin uzavřeny. Výjimku měla Pošta, Nigrín a Na knížecí. Mezi vojáky v kasárnách vypukl tetanus, postiženo bylo18 mužů, dva zemřeli. Následovala důkladná dezinfekce a vojáci dostali radu, aby si kloktali hrdlo a nos hypermanganem.
Ani na frontách se armádě monarchie nedařilo. 22. března padla pevnost a město Přemyšl na řece Sanu v Haliči. "Přemyls padl a Libuše ovdověla!" smáli se vtipálkové. Zpívalo se: "Prohráli sme Přemysl, což je velký nesmysl, prohrajeme Karpaty, Rus nám šlape na paty."
Ale prohráli, vyhráli - na frontách budou vojáci umírat a v zázemí trpět lidé hladem a nedostatkem ještě čtyři roky.
-Rn-
