Sport

A nyní už k avizovanému dvojkolu, v němž nás v Praze čekaly postupně Liberec a pořádající OAZA. K oběma zápasům jsem nominoval základní sestavu (Pýchová, Horák, Mládek, Šolc, Helebrand, Vlková) a cíl byl jasný: dopoledne si výhrou nad Libercem zajistit postup do finále A, odpoledne se pak s domácími poprat o finálové body. Malá komplikace nastala už na začátku cesty, kdy motoráček z Vlašimi nabral v Postupicích více než čtvrthodinové zpoždění a z Benešova nám ujely oba navazující vlaky. Naštěstí byl v záloze ještě jeden dálkový autobus, který jsme za pomoci taxíku s Ríšou a Františkem jen tak tak stihli (nezajížděl na nádraží a zastávku měl jen na hlavní silnici Budějovice-Praha) a do hrací místnosti dorazili přece jen včas.

Samotný zápas s Libercem byl pro nás bezproblémový, soupeři nám pomáhali hrubými chybami (například Franta i Anežka dali jednotahové vidličky) a body přicházely jeden za druhým. Kuriózní příhoda nastala v Anežčině partii – soupeřka po ztrátě kvality a několika dalších tazích usoudila, že nemá šanci na zvrat, a došla se zeptat kapitána, jestli partii může vzdát. Ten souhlasil, a tak liberecká hráčka podala Anežce ruku. Anežka si celou situaci mylně vyložila jako nabídku remízy a po krátké konzultaci se mnou prohlásila, že to ještě zkusí. Nejspíš to řekla velmi kategoricky, soupeřka si totiž nedovolila odporovat a partie ještě několik tahů pokračovala. Druhou kapitulaci už ale Anežka přijala. Za stavu 4:0 Liberečtí celkové skóre přece jen trochu zkorigovali. Na první šachovnici Nelu soupeř postupně přehrál a na čtvrté desce se hráči shodli na asi spravedlivé remíze, byť měl Filip krátce před koncem šance na celý bod…

První část úkolu jsme tedy splnili, ale nečekaná výhra Říčan nad OAZOU nám jistotu postupu do áčka nedala. Ještě při našem odchodu na oběd to vypadalo jednoznačně – Říčany sice bojovaly, ale za stavu 2:2 už jejich šance zdánlivě zhasly, protože na 5. šachovnici stála naše někdejší hráčka Julča Vilímová na prohru. Ovšem člověk míní, a nervózní závěry dlouhých partií mění – Martin Vystrčil na první desce dotáhl nadějnou pozici se silným Hollanem do výhry a Julie zázračně přežila jednotažec, načež zremizovala koncovku s jezdcem proti dámě… Bylo jasné, že odpoledne půjde o hodně  .

Protože hotelová restaurace zvládala nával při obědě jen s velkými obtížemi (extraliga, 1. liga a turnaj ve stolním tenise), začali jsme druhý zápas až těsně před 16. hodinou, Bylo tak jasné, že nás v Praze čeká dlouhý den. Bohužel zápas musíme označit za hodně nepovedený – první čtyři šachovnice zaznamenaly víceméně hladké prohry (šance měl možná Filip, ale doplatil na nedobré hospodaření s časem) a držet partu mohl i Franta. Ten totiž s čistou kvalitou méně balancoval na hraně propasti, ovšem zabojoval a po soupeřových nepřesnostech získal slušnou kompenzaci a nakonec dokonce zvítězil! V partii se mohl blýsknout pěkným závěrem … najdete ho?

Helebrand – Lhotský po 36. tahu černého:

Věřím, že většina našla lepší tah než František, který zahrál 37.Df6 s nejasnou pozicí, se níž si ale v dalším průběhu poradil dobře.   

Jedinou čistou výhru na naší straně si připsala stále se lepšící Anežka, která krátce po zahájení potrestala soupeřčinu hrubku…

Němcová – Vlková po 22. tahu bílé:

22…Ja4! a bílá si může vybrat, na které těžké figury dostane na c3 vidličky. Ve 32. tahu 0:1.  

Takže zasloužená prohra 4:2 a vzhledem k druhému zázračnému závěru utkání Říčan pocit, že nám stejně jako v sezoně 2009/2010 nebude ani 12 bodů stačit na postup…

Kdyby Říčany neporazily Liberec, měli bychom postup jiný. Liberečtí měli sice v průběhu utkání šanci vyhrát, nakonec ale nezískali ani bod, o čemž rozhodl kuriózní závěr na poslední šachovnici.   

Hušková – Otrubová po 39. tahu černé. Bílá na tahu ihned prohraje: 

Těžký úkol, že? Vždyť podle pravidel má bílá jediný tah 40.Dxc3 a po vynuceném 40…Vxc3 41.Vxf1 s figurou navíc snadno vyhraje. A přece to dopadlo opačně – liberecká hráčka se totiž v pozici na diagramu vzdala! Říčanské Kristýně Otrubové tak paradoxně hrubá chyba (na c3 brala pěšce) pomohla k okamžité výhře v partii i v zápase (Říčany-Liberec 3,5:2,5) a její tým se mohl radovat z historického postupu.

To nám souhra výsledků přinesla zklamání, naštěstí ale jen dočasné. Někdy kolem deváté hodiny jsme se na cestě domů dozvěděli, že naši přemožitelé z Bohemky jen remizovali s Kobylisy a „nechali“ tak postoupit nás. Příště bychom asi měli vyslat zpravodaje, protože tento zápas se hrál už dopoledne, a tak bylo jisté, že i při odpolední prohře postoupíme, na OAZE to ale nikdo nevěděl. Protože se do finále započítávají výsledky s družstvy, která postoupila, dopadlo to pro nás nejlépe, jak mohlo – prohra s Bohemians se nám nepočítá, zatímco výhra nad Říčany ano. Přenesené tři body samozřejmě nejsou žádným zázrakem, o medaile se ale v dubnu ve Vlachovicích pokusíme. Bude to naše sedmé finále A v řadě, to už je pěkné číslo. Tak nám držte palce … a samozřejmě poděkování do Kobylis!   

 autor článku: Ondřej Matějovský

Historie

Výročí dne 2.října

Životní styl

Dnes má svátek Olivie

Spolky

Léto mezi zvířátky.