Laskavé plány vyšší nebeské moci s námi, mnoha obyčejnými hroudu šlapajícími smrtelníky, zapsané v knize našich osudů, jsou naprosto nevyzpytatelné. A laskavé plány s několika málo neobyčejnými, nebeskou klenbu brázdícími smrtelníky, ještě nevyzpytatelnější. Zalistujeme-li v knize osudů takovýchto lidí, počínaje Ikarem, přes bratry Montgolfierovi, ulpí náš zrak na jméně František Malkovský. Jeho hrob není obtížné nalézt, neboť se nachází na rozcestí přímo proti vstupní bráně na nový hřbitov v Benešově.
Štábní kapitán ing. František Malkovský se narodil 5. prosince 1897 v Bystřici u Benešova.
Jeho tatínek zde byl četnickým strážmistrem a spolu se svou manželkou své děti velmi pečlivě vychovávali a zabezpečili pro ně i akademické vzdělání. Malý František nejprve chodil do obecní školy v Maršovicích a ve studiích pak dále pokračoval na malostranské reálce v Praze. Jeho učitelé na něj vzpomínali jako na mírného a bystrého hocha, jenž byl stále primusem ve třídě. Po maturitě začal studovat na Vysokém učení technickém obor strojního inženýrství. Po první složené státní zkoušce v roce 1914 narukoval do rakousko - uherské armády a v první světové válce bojoval nejprve na italské frontě jako příslušník zeměbrany a pěchoty. Roku 1917 byl převelen na ruskou frontu, kde byl v bojích u Brodců vážně zraněn a převezen zpět do Čech. Své zranění si léčil v benešovské nemocnici Rudolfa a Stefanie.
Po svém uzdravení byl jmenován velitelem útočného oddílu v Albánii, kde sloužil až do konce války. Koncem listopadu 1918 se vrátil domů a pokračoval ve svých studiích na Vysokém učení technickém v Praze, na němž byl v roce 1922 promován inženýrem. Souběžně při tom zůstává i nadále v armádě. V roce 1920 se stal členem leteckého pluku č. 2 v Olomouci jako zástupce velitele letky a v roce 1921 absolvoval kurz pro letecké pozorovatele v Chebu. Rok poté, v roce 1922 prodělal výcvik pro piloty a stal se pilotem dvousedadlových letounů, přičemž obdržel titul polního letce. V této době se započala jeho obrovská trvalá práce na zdokonalování svého pilotního výcviku. Až do roku 1926 působil v hodnosti kapitána jako letecký učitel v Chebu, kde vyučoval několik předmětů a to fotogrametrii, pěchotní vysílání, vzdušnou střelbu a bombardování. V roce 1926 dokončil pilotní stíhací výcvik a roku 1927 výcvik v nočním létání. Ve svém působišti stále pilně létal na všech typech vojenských letadel. Léta 1927 až 1930 poté znamenala vyvrcholení jeho leteckého umění.
V roce 1926 byl František Malkovský převelen k 1. leteckému pluku do Prahy - Kbel, kde i nadále působil jako noční pilot. Od té doby létal na celé řadě leteckých závodů, na nichž propagoval československé letectví. V roce 1926 se zúčastnil záletu eskadrily bombardovacích a stíhacích letadel do Polska. Tato akce byla reciproční oplátkou návštěvy polských kolegů v tehdejším Československu. V srpnu 1927 byl účastníkem leteckého mítinku v Curychu a v té době již jeho uniformu příslušníka československé armády zdobila hodnost štábního kapitána. V alpském závodě a v závodě v akrobacii se umístil hned za Švýcary. Po havárii při přelétání střechy hangáru se Malkovský vrátil zpět do Švýcarska s novým strojem značky Avia a v roce 1928 dobyl první čestnou cenu v Neuchatelu. Pro své vynikající letecko-akrobatické zkušenosti byl pozván do Berlína jako mezinárodní letecký rozhodčí.
Během mezinárodní letecké výstavy v Praze v roce 1927 přišla překvapující zpráva z Ameriky, že se vítězi v závodě o Schneiderův pohár, poručíku Doolittleovi, podařilo udělat obrácený looping, tak zvaný „out-side.loop“. Byla to senzace neboť při pokusech o tento nesnadný obrat, při němž letec dělá kotrmelce nejprve hlavou dolů a pak teprve letadlo vytáhne nahoru a uvede jej do normální polohy, přišlo již o život mnoho odvážlivců, lačnících po tomto úspěchu. V horečce po rekordech na počet loopingů jich kapitán Malkovský „nakroutil“ 218. Out-side-loop ho vábil i strašil. Dne 28. června se mu podařil třikrát. Byly to první tři out-side-loopy českého letce na českém letadle. Tento velkolepý výkon provedl na se svým letounem Avia BN-21 a získal za něj ze strany žurnalistů titul „král vzduchu“, jenž mu už navždy zůstal. Jeho letadlo mu věnoval československý stát za jeho velké zásluhy o rozvoj letectví a jeho propagaci po celém světě. Tento stroj se stal pověstným „červeným ďáblem“ šktp. Malkovského. Letadlo bylo celé natřeno červeně, pouze spodní plochy jeho křídel byly stříbrolesklé, aby mohli diváci sledovat jeho rychlé obraty.
8. června 1930 odletěl František Malkovský ve svém letounu na letecké slavnosti v Karlových Varech. Zde se při předvádění své sestavy král vzduchu se svým strojem zřítil a po nárazu do země ve věku 32 let zahynul. Pohřben byl 11. června v Benešově a 7. června 1931 mu byl na benešovském hřbitově odhalen pomník.
Štábní kapitán Ing. František Malkovský za svůj nedlouhý, ale pestrý život obdržel celou řadu československých i zahraničních vyznamenání. Mimo jiné byl držitelem polského záslužného kříže a rytířem rumunské hvězdy. Pro své mírné a uhlazené chování byl velmi oblíben jak v důstojnickém sboru, tak i mezi mužstvem. Lidé jeho typu měli v jeho době mezi obyvatelstvem takovou popularitu, že by mu ji bez přehánění mohli závidět všechny dnešní mediální a zejména politické rádobyhvězdy. Z tradic jeho i dalších podobných osobností té doby se následně rodily legendy letců druhé světové války, jako byli Novák, Peřina Ambruš a ostatní hrdinové.
Bohužel, některé legendy umírají příliš mladé a tak měl inkoustem, vyrobeným z nebeské modře, psáno ve své knize osudu i František Malkovský.
-sj-
Hrob Františka Malkovského je na benešovském hřbitově nepřehlédnutelný.
