Konaly se zde výroční trhy, měl hrdelní právo (lokalita Na Stínadlech), várečné právo na pivo a od roku 1555 získal i vlastní znak. Pivo se zde vařilo od 14. století a vlastní velký pivovar byl založen již roku 1457. Mlýn pod zámkem tu stál již ve 14. století, později tu vznikla pila s elektrárnou. Z pravobřežního mlýna byla od roku 1728 do 19. století papírna, patřící rodině Wiesnerových. Manželé Ratinských přeměnili neprosperující papírnu opět na mlýn. V lokalitě Na Zámostí, byla roku 1897 zbudována Josefem Koubkem hrnčírna. Vyráběla se zde obyčejná polévaná kamenina a běžné hrnčířské zboží. Kácov měl i svůj lihovar, který stál na místě bývalé vinopalny. Provozovna byla roku 1869 zmodernizována na „parní lihovar“. Po otevření Posázavské železnice v roce 1901 - tratí Čerčany- Kolín, s odbočkou z Ratají Hrazených, přes Český Šternberk na Kácov, se z městečka stává turistické letovisko. Teprve po prodloužení trati Kácov – Světlá nad Sázavou (1904) a vybudování odbočky ze Zruče na Kutnou Horu (1906), je toto městečko dokonale propojeno se širším okolím. K nádraží je vybudován i nový most přes řeku Sázavu. V tomto období došlo k značnému stavebnímu rozvoji obce a nárůstu počtu domů. V 30. letech, se vedle Čerčan, Zlenic, Hvězdonic, Ratají, Českého Šternberka, stává i Kácov – oblíbeným letoviskem Pražanů, kteří sem jezdí na letní pobyty.
V Kácově se vyskytoval pouze místní průmysl. Papírna, zpracování lněných vláken, pila na zpracování dřeva, zemědělské provozy, zpracování brambor, hrnčírna, lihovar, pivovar, mlýny a další drobná výroba. Mezi kuriózní výrobu v Kácově patřila výroba tzv. „drogistického zboží“. Zasloužil se o ní obchodník a výrobce Vojtěch Smutný. Do Kácova přišel v roce 1910 a založil zde výrobu bonbonů tzv. „osvěženek“, aromatických pastilek a eukalyptových cukrátek- jako prostředků proti kašli a chrapotu. Tyto osvěžující bonbony se staly velice populární, neboť Vojtěch Smutný používal vlastní receptury. Jednalo se o výtažky z bylin a jehličnatých šťáv, které dodávaly zelenavým pastilkám originální a nenapodobitelnou příchuť. Smutného výrobky odebíraly české lékárny, sanatoria, ale i zákazníci z celého Rakouska, Švýcarska, Bavorska a ze severských zemí. Později rozšířil vývoz i do Ruska. V Kácově si postavil dům s vlastní laboratoří, kde vyvíjel nové výrobky. Výrobnu nazval „Kácovka“. Vznikly zde například lesní, bylinné a aromatické „Posázavské pastilky“, zaručený smrtič vší „Zamezin“, posázavský zdravotní likér „Klenk“, prášek na mytí nádobí a nábytku „Ferax“, cídidlo na kovy, mramor a sklo „Kácovín“, šampon „Vlasta“, francovka s mentholem „Kácovka“a další drogistické výrobky (F. Procházka). Protože zámek od roku 1847 připadl císařskému dvoru, nemohl Vojtěch Smutný používat emblén Kácovského zámku. Jeho výrobky nesly název „Kácovka“s vyobrazením hradu Český Šternberk. Tuto výsadu mu smluvně poskytli Sternbergové. Vojtěch Smutný zemřel na vrozenou zdravotní vadu ve věku pouhých 47 let. V podnikání pokračovala jeho manželka, až do roku 1952, kdy musela být výroba zastavena.
Svoji proslulost si získala i kácovská papírna, kterou zde roku 1728 založila vévodkyně A. M. Toskánská. Šlo o ruční výrobu hadrového papíru a později o papírnu s jednoduchou koncesí. Po papírně v Ledči, Ronově a v Zahrádce, šlo o jednu z nejstarších papíren v Posázaví. Pro papírnu se vykupovaly hadry z celého širokého okolí. V polovině 18. století si František Gottwald vzal vdovu Annu Petzeldovou a vyráběl zde kancelářský a poštovní papír, papír konceptní, savý papír a jemný papír poštovní. Ve výrobě pokračoval papírnik A. Weisner, který budovu papírny i se zařízením koupil od vrchnosti, roku 1761, za 600 zlatých. Tento rod setrval na papírně až do roku 1844. Vedle papírny nechal postavit i kovárnu, která tu stojí dodnes. Jan Radimský s manželkou Marií koupil papírnu ve dražbě za 3 400 zlatých a nechal ji přestavět na mlýn. V roce 1992 byl mlýn restituován a stala se z něj vodní elektrárna (F. Pleva). Původní mlýn, na levém břehu, zde stál již ve 14. století. V 17. století byl postaven mlýn nový, který se připomíná k roku 1680, kdy byl majetkem vrchnosti, která jej pronajímala mlynářům. Mlýn dodával i pitnou vodu do zámku. Používalo se pístové čerpadlo, které bylo poháněno třemi vodními koly na spodní vodu. Mlýn máme zachycen na dobové litografii, zhotovené podle starého vyobrazení. Začátkem 18. století nechala vévodkyně Toskánská zbudovat pro zámek a městečko vodovod. Mlýn měl troje složení, čtyři stoupy, valchu a pilu. K mlýnu patřilo malé hospodářství s polnostmi a loukou. Od roku 1930 vyráběl mlýn pouze elektrický proud. Po roce 1960 byl určen, společně s pivovarem, k demolici. Nakonec se zboural pouze mlýn, neboť pivovar zakoupily České dráhy pro rekreační účely. K přestavbě budov naštěstí nedošlo a tak byl pivovar uchráněn. Činnost pivovaru byla obnovena nadvakrát. Jednou v roce 1991 a podruhé v roce 2001. V tradici dnes pokračuje sládek David Hořejší, který v Pivovaru Kácov s. r. o. vaří světlá výčepní piva a populární ležák Hubertus. Malé pivovary dnes vaří různě chuťově zabarvená piva a mohou dobře doplňovat sortiment. Kácovské pivo se stalo velmi oblíbeným a dováží se i do pražských restaurací.
Přehled a vývoj kácovské ikonografie najdete v knize Jana Heřmana: Z ikonografie středního Posázaví (2009) nebo v knize Františka Plevy: Sázava - milovaná. Nedávno se nám podařilo i objevit, zatím nejstarší známou pohlednici Kácova. Jedná se o vícebarevnou litografii s dlouhou adresou, prošlou poštou, v létě roku 1898. Předpokládáme, že existují i pohlednice = korespondenční lístky- s motivem Kácova – před rokem 1898, neboť jsme zaregistrovali i nejstarší pohled = korespondenční lístek s obrázkem- Českého Šternberka. Kresba je datovaná rokem 1890 a signovaná F. Patočka. Lístek neprošel poštou, ale předpokládáme, že mohl vzniknout kolem roku 1895. Dráha byla otevřena roku 1901 a Poštovní úřad Šternberk nad Sázavou vznikl až roku 1905, proto lístek není orazítkován. Posloužil ale jako vzácný suvenýr z výletu do Posázaví.
Mgr. Jan Heřman
Použitá literatura:
Heřman, J.: 2009: Z ikonografie středního Posázaví. Vlašim.
Pleva, F. 2006 : Sázava,- milovaná. NTP Pelhřimov.
Procházka, F. 2007: Firemní tiskoviny Vojtěcha Smutného. Pod Blaníkem XI., Vlašim.
