Osídlení bylo prokázáno v oblasti Sázava - Dojestřice -Čeřenice = (údolí Křešického potoka a Maní hora). Touto lokalitou procházela pravěká stezka Vitorazská, která spojovala Kouřim s lokalitou pod Velkým Blaníkem a odtud směřovala dále na jih. Když si seřadíme archeologické nálezy, vyvstane nám přesná trasa tímto územím. (Z Kouřimi směrem – na Prokopovu brázdu- míjela místo pozdějšího kláštera, aby zde u Dojestřic brodila řeku Sázavu,- minula lokalitu „Bílý kámen“, dále na Bělokozly a Čeřenice. Z Čeřenic se stáčela na Český Šternberk, kde stoupala po východní straně hradní ostrožny k Dolanům a údolím řeky Blanice pokračovala k Velkému Blaníku. V Dolanech byla odbočka na brod v Kácově a do Polabí.)
Povšimněme si především lokality Čeřenice a jejich bezprostředního okolí. Nedaleké návrší Maní hora vydalo prvá svědectví o osídlení Kelty a jejich působení v údolí Křešického potoka. Na malé osady Keltů zde navázalo i osídlení z doby raně středověkého hradu= hradiště Vraník – Přívlaky. Hradiště Vraník bylo patrně pod vlivem přemyslovského hradiště v LŠTĚNÍ u Čerčan (Leščen, Lšten). Toto hradiště popisuje i kronikář Kosmas. Lštění se stalo od 11. století sídlem hradské přemyslovské správy. Po dosažení nadvlády Přemyslovců, nad středními Čechami, přestalo plnit svůj význam.
Památkou na Kelty v Čeřenicích je kultovní kámen, na břehu Křešického potoka. Tento kámen je uprostřed prohloubený, jako by na něm někdo sedal nebo lehal. Protože Keltové nepoužívali písmo, pro své záznamy, máme svědectví až z doby kolem poloviny 11. století. To už je, tento rituální kámen, spojován s poustevníkem Prokopem, který kámen používal jako sedátko, když se toulal v posázavských lesích. Kámen se těšil velké pozornosti a byl v oblibě u okolních obyvatel (J. Svoboda). V suchých letních obdobích chodívalo k „Čeřenskému kamenu“ procesí. Při rituálu lidé namáčeli šátky v potoce a kámen omývali. Modlili se při tom a prosili o déšť. Po rituálním omytí vždy do tří dnů, zapršelo. Další rituální kámen, nacházející se na břehu Sázavy, nám zachytil neznámý fotograf u samoty Bílina u Sázavy. Snímek vyšel v regionálním tisku začátkem 20. století. Tento kámen byl rozdrcen při stavbě posázavské železnice, v roce 1901. Nevíme o něm téměř nic.
Dalším dokladem přítomnosti Keltů v této lokalitě, je halštatský hromadný nález v Ratajích nad Sázavou. Jedním z hlavních znaků halštatské doby je zevšeobecnění životního stylu, na rozsáhlém území. Jednotlivé kmenové složky jsou řízeny z center (Závist u Zbraslavi) a dochází v nich k nebývalému rozkvětu obchodu. Obchod probíhá na širokém území mezi Jadranem a Baltem, Rýnem a Karpatami. Tento zevšeobecňující rys se projevil zejména u výrobků, které pocházely z dílen školených řemeslníků, zlatníků, keramiků. Běžná keramika se vyráběla v užším okruhu kmene, rodu nebo rodiny a vycházela ze starších místních tradic (M. Šolle). Zatímco bronzový předmět se stává předmětem obchodu. V této době jsou bronzové předměty ještě velmi vzácné, neboť slouží jak denní potřebě, tak kultu a na ozdobu.
Hromadné nálezy bronzových předmětů, různého účelu, dokládají o cennosti zboží, ale i o obecném slohovém rázu tohoto halštatského zboží (700- 500 př. Kristem). Pokud předměty dosloužily, sbíraly se a vykupovaly, aby mohly být znovu roztaveny. Ze vzácné suroviny se odlévaly, ve vzdálených dílnách, předměty nové. Jedním z takových depotů je i hromadný nález z Ratají nad Sázavou, objevený v roce 1944. Depot byl objeven 60 cm pod povrchem, pod velkým kamenem, na pozemku pana Juretky. Toto neobvyklé místo, na prudkém severním svahu, 250 metrů severovýchodně od mlýna „Kuchelník“ (Chuchelník), spadá směrem k potoku a lesní cestě, vedoucí k řece Sázavě. Díky spolupráci pana Schwarze se správcem tehdejšího muzea v Ratajích panem, Myslivcem a místní četnickou stanicí,- nebyl nález poškozen, mohl být vyzvednut a odborně posouzen jako celek. Po vypracování vědecké studie Státním archeologickým ústavem v Praze, byl nález zdokumentován, částečně nafocen a uložen v místním muzeu v Ratajích M. Šolle). Další osud tohoto pokladu, po zaniknutí muzea v Ratajích, mě není znám. S největší pravděpodobností byl poklad odvezen, do NM v Praze? Malé „Muzeu Středního Posázaví“ bylo obnoveno mladými nadšenci, kolem klubu“Šternberk“ a zpestřuje tak návštěvy starobylých Rataj. (Rataj= oráč). Hrad Pirkštejn je nyní pronajat soukromé osobě a otevírá se, po předběžné dohodě s nájemcem. Muzeum je přístupné o sobotách a nedělích a o prázdninách. Pravidelnou letní kulturní akcí je setkání umělců- „Ratajský ptáček“, pojmenovaný podle Hynce Ptáčka z Pirkštejna (+1444) najdete na internetu.
Mgr. Jan Heřman
Janherman24@seznam.cz
Použitá literatura:
Sklenář, k. 1874: Památky pravěku na území ČSSR. Praha.
Šolle, M. 1947: Halštatský hromadný nález z Ratají nad Sázavou. PA č. 43 /1947/48.
Heřman, Jan 2012: Toulky Podblanickem a Posázavím IX. Benešov.
