Tesařské, zednické a kovářské práce prováděli již místní řemeslníci z Benešova, Divišova a pomáhali jim najatí nádeníci z okolních vsí. Nad řekou zavládl čilý stavební ruch. Drtil se vápenec, navážel písek od potoka a řeky, kácely se stromy na trámy a řezala prkna. Do podzimu roku 1241 stavba značně pokročila a dá se předpokládat, že stála již obvodová zeď, severní bergfritová věž a jižní hranolová věž. Rozestavěn byl i východní obytný trakt a druhé hradní nádvoří s bránou. Před zimou byly hlavní a hospodářské budovy ještě zastřešeny. Zdeslav se těšil značné přízni krále a tak se na stavbě nešetřilo- dřevěné byly pouze stropní trámy a krovy, vše ostatní se stavělo z kamene. Obavy, že hrad zapálí blesk, byly na místě a tak i střešní krytina musela být z pálených tašek nebo ze štípané břidlice. Pouze menší hospodářské budovy byly kryty šindeli nebo doškovou střechou. Hrad neměl vlastní zdroj vody a hašení požáru by bylo značně obtížné. Z těchto důvodů stávala hradní kuchyně a kovárna stranou od obytných budov. V tomto stádiu byl již hrad obranyschopný a ve stavbě se pokračovalo s časným jarem 1242. To se již Zdeslav psal hrdě „pán ze“Šternberka“. V následujících letech se hrad dostavoval a zdokonalovala se jeho obranyschopnost. Celá ostrožna byla zbavena náletových dřevin, aby byl dostatečný výhled z věží. Také nejbližší okolí hradu bylo zbaveno porostů a byly zde zakládány pastviny. Vykácené dřevo sloužilo jako otop pro hrad i místní obyvatele. V zimě bylo v prostorách hradu něco málo nad 11stupňů C, proto byly některé místnosti obkládány dřevem, zejména dámské ložnice, kde spávaly i malé děti. Sklo v oknech bylo vzácností a musela posloužit napnutá kůže. Podlahu pokrývaly zvířecí kožešiny a stěny mnohdy zakrývaly silné látky, aby udržely alespoň trochu tepla. Kachlová kamna se hojně začínají používat až ve 14. a 15. století.
Hrad musel od samého začátku plnit řadu funkcí. Správní centrum feudálního panství Sternbergů obstarával ještě nějakou dobu nedaleký Divišov, se svým kostelíkem a tvrzí. Funkci obrannou hrad plnil velmi dobře, neboť na svou dobu byl nedobytný a chránil tak dostatečně feudála a jeho rodinu. Ten si vydržoval posádku, která nemohla být příliš početná. Chod samotného hradu zajišťovalo kolem dvaceti lidí, včetně hradní posádky. Ta byla navyšována pouze ve válečných letech. Funkci obytnou hrad splňoval již od roku 1242 a postupně se stával určitým kulturním centrem panství. Hrad neposkytoval přílišné pohodlí, ale Sternbergové vykonávali řadu funkcí u královského dvora a hodně času trávili v blízkosti panovníka. Feudála často zastupoval správce, u velkých hradů purkrabí, který měl značnou pravomoc. Duchovní správa byla v Divišově, kde byla později fara, která obstarávala i románský kostel v Měchnově. Měchnovský kostel byla jednoduchá jednolodní stavba s apsidou a vcházelo se do něj portálem od jihu. Věž byla ke kostelu přistavěna až po roce 1300. Hrad v roce 1242 neměl ještě hradní kapli a obyvatelé hradu si museli vystačit s přenosným malým oltářem.
Za Zdeslava ze Šternberka, který se připomíná ještě roku 1263 a zemřel kolem roku 1269, byla dokončena prvá stavební fáze hradu. Plných třicet let hrad sloužil svému účelu, bez větších stavebních úprav. Hrad Český Šternberk následně držel Zdeslavův syn Jaroslav ze Šternberka, nejvyšší královský číšník, který měl úzké přátelské vztahy s rodem Rožmberků. Roku 1287 se bouřil s jinými českými pány proti králi Václavovi II. Jaroslav se však brzy podvolil a byl následně vzat i s hradem Šternberkem, králem na milost (Sedláček). Patrně až Jaroslavovi přestal vyhovovat jednolitý obytný trakt s úzkým hradním palácem. (Jistou podobnost původní situace, bychom našli s dnešním jižním traktem hradu Bezděz -1263). Jaroslav se rozhodl rozšířit hrad na bezpečné východní straně. Obvodová hradba byla částečně odbourána, aby mohl být zvětšen hradní palác a vestavěna kaple. Druhotné předstoupení tupě zalomené palácové stěny bylo postaveno na samotný okraj východní skály. Palác se tak stal samostatným celkem, v jehož prvém patře se nacházel tzv. „hvězdný sál“, s rovným stropem. Sál plnil reprezentační funkci hradu. Rozšíření paláce probíhalo až do výše druhého obytného patra, na které navazovalo třetí podstřešní patro. Ve stejném období (1270) byla vybudována i hradní kaple, nacházející se jižně od paláce. Trojboký východní závěr byl vysazen až dodatečně, což nám dokládá situace v přízemí, kde původní hradba souvisle probíhá. Nádherná kaple zasahovala přes dvě patra a byla to jediná klenutá místnost hradu, bohatě zdobená freskami. Výzdobu dostal i hradní palác. „Z kaplového ústupkovitého portálu byl odhalen fragment archivolut v I. patře. Ve výši 255 cm nad podlahou je patrná část ostění lomového portálu, jehož vrchol je v úrovni 335 cm. Zachovala se část oblounu s přídavným oblounkem. Na vnější straně obloun přechází do hlubokého výžlabku, lemovaného kratičkým páskem (Líbal 1994)“ raně gotický tympanon, osazený dnes v portálu kaple sv. Jiří na mostě, který svými rozměry odpovídá odhalenému portálovému torzu. Trůnící Madona s Ježíškem má na pozadí révoví. Restaurována byla v letech 1922/23.
Tříboký uzávěr hradní kaple měl v čelní východní stěně úzké gotické okno, které přesahovalo výškou patro. V čele stál skříňový křídlový oltář= archa, po stranách se nacházelo sanktuárium (sanktuář = uzavíratelná schránka na nádobu s hostiemi). Zda měla kaple v boční stěně sedile, se můžeme jen domnívat. Do sakristie se patrně chodilo po úzkém schodišti při pravé straně kaple, kde byl masivní boční portál a druhý vchod (Líbal). Hlavní čelní vchod do kaple byl z pavlače v I. patře. Zde se nacházel i portál s tympanonem s Trůnící Madonou. Strop kaple měl křížovou klenbu a oblouk odděloval loď od presbyteria. Na malém prostoru bylo vše, co raně gotická kaple má obsahovat. Byla to patrně nejreprezentativnější místnost hradu (1270). Kaple byla honosně zdobena pestrobarevnou výmalbou a na svornících se nacházely sochařské artefakty. Zazděná, raně gotická hlavička, nacházející se na zaskleném horním nádvoří, pochází z původní hradní kaple. S největší pravděpodobností ukončovala některý ze svorníků. Architektonické prvky z rané gotiky byly patrně po roce 1467 z pobořeného hradu odvezeny, neboť nebyly ani druhotně použity, či později nalezeny.
Menší stavební úpravy prodělalo po roce 1270 i okolí jižní hranolové věže se štítovou zdí. Příčná jižní zeď, procházející od východního traktu k západu, ustoupila pavlači a byla částečně snížena. Dnes zaniklé, boční kamenné schodiště do kaple bylo vybudováno patrně později. Mohlo také pokračovat do obytného druhého patra, kde se nacházely ložnice, pak by jeho existence spadala do druhé stavební fáze, před rok 1300. Jižní hranolová věž měla v prvém patře pouze západní obytný prostor, neboť východní stranu vyplňoval ještě nevylámaný skalní blok. Svědčí pro to pozdně gotický portál, umístěný 160 cm nad úrovní prvého patra. Teprve druhé patro věže mělo stejnou výši podlaží a mohlo být sklenuto na centrální sloup. Věž musela mít třetí obranné patro, protože z jižní strany byl hrad snadno zranitelný. Mohutný, do skály vylámaný příkop, ale zajišťoval na tehdejší dobu, dostatek obrany.
Předsunuté věže (severní hranolová a jižní válcová) patří již do třetí stavební fáze- období Lucemburků a byly stavěny až po roce 1300 - 1360 a tudíž nepatří do začátků stavby hradu. Ve 13. a 14. století se hrad řadil k nedobytným pevnostem v Českém království. (Další rekonstrukce si můžete prohlédnout na internetové adrese: Hrady.hyperlink.cz , - (samostatná příloha = retrokresby Č. Šternberk).
Mgr. Jan Heřman
e-mail: janherman24@seznam.cz
Výběr z literatury:
Bačkovský, R. 1948: Bývalá česká šlechta. Praha.
Heřman, Jan 2009: Z ikonografie Středního Posázaví. I. část, Vlašim.
Líbal, D. 1994: Architektonické proměny hradu Český Šternberk. CB 4/94. Praha.
Zahradník, P. 1989: Historie objektu Č. Šternberk. - (příloha SHP - rukopis).
