Ještě za feudalismu začali sbírky umění vedle šlechticů vytvářet nejen další bohatí jedinci, ale i státy, města a významné podnikatelské subjekty. Pro Benešovsko je dobrou inspirací, že k založení Národní galerie přispěli nejvíce „naši“ šlechtici – Šternberkové, Vrtbové a Čejkové z Olbramovic. Pro soukromníky mohou být sbírky umění optimálním dlouhodobým uložením kapitálu, neboť vykazují jednu z nejvyšších finančních návratností, pro stát a města jsou pak především zdrojem vzdělávání veřejnosti a reprezentace. To si uvědomuje každý, kdo ví, jaké síly hýbou současným světem. Proto si vzdělaní Benešané rozvoje městské sbírky velmi váží.
Přenosný radiopřijímač Jalta, 60. léta 20. století, výrobce Tesla, Československo. Výrobek z nejatraktivněší doby retrodesignu čeká pečlivé restaurování.
Významných přírůstků se ale dočkala až po roce 2000, kdy se benešovské Muzeum umění a designu postupně vypracovalo od skromných počátků mezi 25 nejuznávanějších českých sbírkotvorných ústavů a bylo přijato do prestižní Rady galerií ČR, kde jsou takové instituce, jako Jihočeská Alšova galerie na zámku Hluboká nebo Galerie hlavního města Prahy. S nimi sice Benešov nemůže soutěžit v návštěvnosti, ale díky zapojení Rady galerií do mezinárodního sdružení ICOM (UNESCO) má dobrou zahraniční propagaci a proto se můžeme průběžně setkávat s obdivem naší sbírky nejen od Evropanů, ale také Američanů, Asiatů nebo Australanů, kteří jsou potěšeni, že malé město poblíž Prahy nabízí návštěvníkům umění mezinárodně srovnatelné hodnoty. Přirozeně takových turistů nepřicházejí davy, muzea umění pracují s menšími sociálními skupinami, které ovšem mají zásadní vliv na celkový rozvoj společnosti včetně ekonomiky. Přijatelná návštěvnost je v Benešově dosažena také tím, že se muzeum připojilo k mezinárodnímu trendu bezplatného vstupu podporovanému Ministerstvem kultury. Vychází z předpokladu, že muzea neprodukují zábavu, ale vzdělávání, a to mají státy i obce dobrý důvod poskytovat svým občanům zdarma. Z rozvinutých zemí je také známo, že muzea jsou magnetem turismu, který je významnou částí místních příjmů. Sbírka umění města je spravována podle speciálního zákona, který nařizuje odborným institucím přísný vědecký a bezpečnostní režim správy napojený na kontrolní síť Ministerstva kultury ČR.
Jan Hísek, Tři sudičky, 1988, akvatinta. Grafik patří mezi padesátku nejrespektovanějších současných českých umělců.
Benešov patří zatím k několika málo městům, jejichž sbírka je tvořena nejen volnou, ale také užitou tvorbou, což je trendem doby. Užité umění je snadno přístupné širokým vrstvám a zásadně ovlivňuje kvalitu pracovního a obytného prostředí. Díky tomu, že se benešovské muzeum vypracovalo mezi uznávané instituce, získává větší část obrazů, plastik, grafik a fotografií formou darů, jednak přímo od umělců, jednak od sběratelů. Prestiž se však nejen těžko získává, ale také náročně udržuje. Potenciální dárci sledují hlavně kvalitu výstav, ale také přednášek, publikací, propagace nebo úpravy muzejních prostor. Toho lze dosahovat buďto prostřednictvím finančních nebo lidských zdrojů. Finanční máme na hranici únosnosti a tak hlavní váha spočívá na části lidských zdrojů, které jsou zárukou potřebného potenciálu. Benešovská sbírka umění nejprve získala významné soubory obrazů převodem od Českého muzea výtvarných umění v Praze. Malba pak byla průběžně doplňována dary umělců, na něž navázal velký dar sběratele doc. Jiřího Šetlíka.
Pavel Brázda, Kouzelník, 2007-15, grafika. Autor patří k uznávaným českým umělcům nejstarší generace.
Koncem 90. let se podařilo shromáždit atraktivní soubor z celé historie české a slovenské fotografie, tvořící stálou expozici, jaká nemá shodou okolností obdoby v celé republice. Poté byl shromážděn velký soubor grafik českých osobností umění 20. století, v němž jsou samozřejmostí taková jména jako Max Švabinský nebo Kamil Lhoták. Muzeum má také sbírku moderních médií, jako je video a holografie. Průběžně je sbírán grafický design a po roce 2005 je větší pozornost věnována shromaždování designu produktového. Ten je veřejnosti prezentován mj. v testovací laboratoři, což také patří k trendům současnosti. Přes velmi stísněné podmínky muzeum postupně instaluje své sbírky a hledá další možnosti prezentace, neboť zatím nedosáhlo ani standardních prostorových možností, jaká mají např. muzea v Sedlčanech nebo ve Vlašimi.
Mgr. Tomáš Fassati