„Pro srnu jsme jeli do obce Maršovice. Spadla do odkryté šachty. Byl už večer. Zavolala nás k ní paní, která ji našla při venčení psa,“ informuje Jaroslava Syslová, vedoucí Záchranné stanice pro živočichy ČSOP Vlašim.
Staré sklepy, drenážní skruže, hluboké výkopy, jímky. Ve výčtu podobných pastí na zvířata by se dalo pokračovat. Nikdo je za tímto účelem nevybudoval, ale bohužel je mnohdy po konci plnění funkce, pro kterou byly tyto stavby zbudovány, nezabezpečil. Mohou zde tak skončit od žab, ještěrek, myší a ježků až tak velká zvířata, jako jsou třeba jezevci nebo srny. Bez pomoci tu uhynou hlady a vyčerpáním.
Srna z Maršovic měla štěstí. „Přispali jsme ji a vytáhli ven. Naštěstí neměla nic zlomeného. Měla jen oděrky, jak se pokoušela dostat ven. A samozřejmě byla hrozně vystresovaná. Proto jsme ji odnesli k lesu a nechali jí tam ležet na dece, aby se probrala sama a v klidu odešla. Srnčí zvěř je totiž lepší ponechat i s drobnými poraněními v přírodě, než je vozit na ošetření do záchranné stanice. Stres z převozu a zajetí ji dokáže zabít. Anebo je ze strachu schopná plnou rychlostí narazit do plotu či stěny a zranit se. “ popisuje záchrannou akci a důvod k vybranému postupu mladá ochranářka.
Pro zabezpečení přitom stačí jen málo. Dostatečně pevný poklop a jeho občasná kontrola anebo nejlépe zasypání či jiná likvidace již nefunkčních staveb. Ochrání to nejen zvířata, ale případně také nás samotné. Vždyť v šeru můžeme v takovéto neoznačené pasti také snadno skončit. Přesně jako v pořekadle Kdo jinému jámu kopá…
Ing. Michala Jakubův
Záchranná stanice pro živočichy ZO ČSOP Vlašim
