Jedním z nejznámějších piaristických hudebníků byl P. Simon Kalous a S. Bartholomeo (* 24.1. 1715 Solnice, †22.7. 1786 Rychnov nad Kněžnou), občanským jménem Václav Kalous. V lednu roku 2015 tedy uplynulo 300 let od narození tohoto významného piaristického umělce. Ačkoliv pocházel z východních Čech, kde studoval nejspíše na piaristickém gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou a zcela určitě v Litomyšli, pojilo ho již od dětství s Benešovem, kde ovšem jako dítě nikdy nebyl, zvláštní pouto. Narodil se zde totiž jeho nejmilejší učitel, který ho učil v letech 1731 - 1734 a získal ho pro životní dráhu hudebníka i piaristy. Byl to P. Thomas Osoba a S. Patritio Patritio (*2. 6. 1700 Benešov, †21.7. 1769 Benešov) vlastním jménem Jan Osoba, syn vrchnostenského úředníka. Patřill pravděpodobně k prvním absolventům piaristického gymnázia a škol v Benešově. Byl znám jako vynikající hudební skladatel. Čtyři roky po blahoslavení sv. Josefa Kalasanského složil slavnostní mši, která zazněla v chrámu benešovské piaristické koleje 27.8. 1752.
Po téměř dokončené dráze řádového pedagoga se tady s ním mohl P. Simon Kalous a S. Bartholomeo setkávat, když se na své pouti piaristickými kolejemi v Čechách, na Moravě a v Rakousku dostal do Benešova. Zde ve školních letech 1750/51 a 1751/52 působil jako profesor nejvyšších ročníků gymnázia, tedy rétoriky a poetiky. Ve školním roce 1750/51 učil celkem 13 studentů (z toho 3 rétory). Ve školním roce 1751/52 měl v ročníku osm rétorů a tři poety, tedy celkem 11 studentů, jak nás informují klasifikační seznamy studentů tehdejšího piaristického gymnázia, tzv. Liber calculorum, uložené podobně jako zdejší řádové kroniky, z nichž známe další informace, ve Státním okresním archivu v Benešově.
Zejména ve školním roce 1751/52 působil též velmi intenzivně po hudební stránce jako sbormistr a varhaník. Je nepochybné, že Kalous v této době již komponoval. Skládal asi nejen mše, ale také hudbu v rámci přípravy divadelních představení svých žáků. Ve školním roce 1750/51 se jednalo o drama předváděné v divadelních sálech na zámku Konopišti studenty rétoriky a poetiky na počest hraběnky z Vrtby dne 3. 8. 1751. Hraběnka byla s tímto představením velmi spokojena a dala za odměnu divadelníkům 5 zl. Toto drama bylo nejspíše doprovázeno Kalousovou hudbou. Za své učitelské činnosti v Benešově musel však pro studenty připravit i divadelní představení bez hudby - akademii. Jednalo se o vystoupení, které bylo sestaveno z děl antických historiků, o nichž se studenti na škole učili. Uskutečnilo se 11.2. 1752.
Ze zápisů v benešovských klasifikačních seznamech o druhém roce Kalousova působení v Benešově si můžeme udělat docela solidní obrázek o Kalousovi jako pedagogovi. Svým studentům se plně věnoval. Snažil se jim co nejvíce ulehčit vstup do života, avšak dobré hodnocení, i když jím nešetřil, zadarmo nedával. Dovedl ve studentech vzbudit zájem o vzdělání. Z jeho rétorů (studentů poslední třídy gymnázia) z roku 1752 se jeden stal knězem, šlo o Jana Verfla. Jiný rétor, František Střelský, který vstoupil v roce 1752 do piaristického řádu. Obdržel řádové jméno Alphonsus a S. Joanne Baptista (*3.11. 1735 Mnichovice, †29.4. 1809 Strážnice). Student s dobrým, ale ne nejlepším prospěchem Václav Špacier z Ledče nad Sázavou se stal později lékárníkem.
V tomto školním roce jsme rovněž informováni o dalším významném žáku Šimona Václava Kalouse. Jednalo se o Josefa Schallera, syna správce konopišťského panství Jana Jiřího Schallera. Po skončení studií na gymnáziu v Benešově vstoupil do piaristického řádu pod jménem Jaroslav Schaller a S. Josepho (*6.3. 1738 Konopiště, †6.1. 1809 Praha). Možná, že zájem o hudbu, který využil i při své praxi v piaristickém řádu při správě pěveckého semináře v Bílé Vodě ve Slezsku v roce 1773, v něm probudil právě on. Stal se později významným a dosti plodným topografem Prahy i Čech a řádovým spisovatelem - apologetou a životopiscem zasloužilých členů piaristického řádu. Dlouhou část svého života strávil ve službě u hraběte Františka Antonína Nostice v Praze.
V Benešově se také zapojil aktivně do šíření piaristického řádu, kterému propůjčil plně své pedagogické schopnosti. Hlavním cílem piaristů bylo v této době otevření škol v Praze, což se tehdy zejména zásluhou P. Gelasia Dobnera a S. Catharina (*30.5. 1719 Praha, †24.5. 1790 Praha), prokurátora českomoravskoslezské piaristické řádové provincie, podařilo. P. Simon Kalous se stal jedním z prvních učitelů - tzv. scholastiků - na krátce před tím v roce 1752 založených a na počátku listopadu otevřených piaristických školách v Praze. V Praze vyučoval Kalous na školách do roku 1756. Po svém dalším působení v Kosmonosech, ve Slaném, Kroměříži, kde vedl v letech 1759 - 1761 pěvecký seminář, ve Strážnici a v Litomyšli se stal nakonec v roce 1772 vicerektorem piaristické koleje v Rychnově nad Kněžnou. Zde ho nakonec zastihla smrt po záchvatu mrtvice.
Václav Kalous je považován za jednoho z nejplodnějších českých skladatelů chrámové hudby 18. století. Dnes je známo přibližně jeho sto chrámových skladeb. Jsou to především mše (27), nešpory (2), litanie (8), Regina coeli (11) Salve regina (5), Stationes Theophoricae (4), offertotia (44), Sepolcro Affectus erga Christum in sepulcro a menší chrámové kompozice Jak již bylo uvedeno, je možné ještě v současné době najít jeho některé skladby v různých archivech, muzeích i v soupisech hudebních sbírek i mimo české hranice. Mezi jeho žáky patřil i významný skladatel a hudebník František Xaver Brixi. Kalousova hudba se o Vánocích, případně i při jiných příležitostech hraje dodnes.
Václav Bartůšek
