Pro koho je Houmr run především určen? Kdo je typickým účastníkem?
„Houmr“, jak mu důvěrně říkáme, je akce připravená pro celou rodinu. Všichni rozhodně nemusí běhat. Pro děti je samozřejmě připraven sportovní program, ale vítány jsou i babičky, strejdové, tety a další rodinné členstvo. Je skvělé, když děti fandí rodičům při doběhu a naopak rodiče fandí svým dětem u dětské trati. U toho jsou jejich blízcí a známí, kteří se společně podporují a užívají si rodinné chvíle. Takže podle nás je typickým účastníkem celé akce máma, táta, babička, strejda, dětičky, jejich pejsci (smích). A samotný dospělácký závod je pro každého, kdo se chce postavit pestré trati. Myslím si, že ji bez problémů „skousne“ každý nadšený běžec schopný uběhnout alespoň pět kilometrů.
Jak vznikl nápad takový závod uspořádat?
Tahle myšlenka se zrodila někdy v červnu 2014. Naší první dceři byl rok a já se snažila shodit přebytečné faldíky. Oba jsme s mým manželem Pepou začali na sobě víc pracovat, jelikož se mnou držel v těhotenství basu a pokořil i stokilové numero na váze (smích). Začali jsme se zúčastňovat různých běžeckých akcí, úplně nás to pohltilo a v podstatě nasměrovalo na tuto cestu. Letos tak pořádáme už čtvrtý ročník Houmr runu. Organizovali jsme i jiné úspěšné akce, ale tato je naše srdeční záležitost. Snad možná i proto, že jsme si při ní nechali komerci od těla a snažíme se držet rodinného ducha celého závodu.
Odkazuje název na kreslenou postavu Homera Simpsona, symbol všech povalečů?
Je fakt, že Homer Simpson je v podstatě prototyp takového tatíka od hromady dětí, který má pořádné břicho a slušný apetit. Nechci urazit dnešní tatínky, to bych si vůbec nedovolila, ale co si budeme povídat - s přibývajícím věkem ten metabolismus už není to, co býval. A v podstatě tenhle prototyp jsme rozběhali. Troufnu si tvrdit, že jejich „cejchy“ jsou dnes rozhodně menší.
Kolik lidí se „Houmra“ obvykle účastní?
Jelikož každý ročník je vždy náročné připravit jak z finančního, tak z časového hlediska, ne vždy se nám daří dělat velkou propagaci. Takže obvykle máme kolem stovky závodníků na hlavní trať, na další závody pak kolem padesáti. Za super výsledek považujeme, že nám stále roste počet dětských závodníků. Hodně jsme se teď zaměřili na dětský závod, aby i naše děti měly parádní zážitek. Zatím rekordní počet dětí jsme měli při třetím ročníku, tak třeba to letos překonáme. Dost samozřejmě záleží na počasí, ale to bohužel neovlivníme.
Z ohlasů od závodníků vím, že se líbí hezká, i když kopcovitá trať závodu vedoucí konopišťským parkem, kdo jí natrasoval?
Tuhle trať vytvořil „můj Houmr“ - manžel Pepa. Naběhávali jsme jí spolu a zkoušeli různé kančí stezky. Nakonec vyhrála aktuální podoba o délce zhruba devět kilometrů.
Loni jste poprvé přidali možnost zaběhnout si trať hlavního závodu dvakrát. Jaký je zájem o tuto delší verzi?
Mužská část startovního pole se „dvojité verze“ nezalekla a tuto kategorii naplnila, o něco menší zájem je u žen.
Jsou pro letošek připraveny nějaké novinky?
Letos máme novinku v podobě “apgrejdovaného” dětského závodu. Trochu jsme rozšířili repertoár a připraven bude dětský trojboj. Nebude samozřejmě chybět překážkový běh „přelez, podlez, přeskoč a běž“, ale děti také čeká navíc trojskok z místa a hod břemínkem.
Na co byste nalákala nerozhodnuté zájemce, aby si přišli zaběhnout Houmr run?
„Houmr“ je ideální v tom, že si normální člověk, který ani nemusí být úplně zdatný a zběhlý v běžeckých závodech, může zkusit náš závod jako takové odrazové prkno, které mu ukáže, že je to vlastně fajn, jít se jen tak proběhnout Konopištěm. A klidně třeba i „na indiána“, kdy běh prokládá chůzí. Kdo chce, běží s ambicemi, ale většina se vzájemně podporuje a běží jen tak s parťákem. Každý si zkrátka musí na všechno přijít sám.
Jako učitelka se pohybujete mezi mladými studenty, mění se nějak jejich přístup ke sportu?
Přijde mi, že teď se děti hodně dělí na sportovně nadané - těch je bohužel méně - a úplné nesportovce. Ty sportovně nadané většinou fungují mimoškolně a je u nich vidět velký vliv rodičů. Nesportovci pak obvykle „přežívají“ mezi školou a rodinou. Je to hodně o rodině. Bohužel, některé děti jsou pohybově velmi neobratné, až se s nimi pomalu bojím udělat kotoul, aby si nehnuly s krkem. Když máte dvakrát 45 minut tělocviku týdně, moc pohybových zázraků nepřijde. Občas spíš plníte knihu úrazů. Ale abych nebyla jen pesimistická - najdou se děti, které jsou učenlivé a dají se rozvíjet. Snad bude lépe.
Děti přitom hodně čerpají z toho, co vidí u rodičů nebo starších sourozenců. Když chcete mít dítě zdravé jak psychicky tak fyzicky, je aktivní pohyb nezbytný. A pokud to dítě vidí u vás, už je jen krůček k přirozenému vývoji tímto směrem. Zkrátka - jak nastavíte děti v dětství, z toho pak žijí zatraceně dlouho. Proto tato akce vznikla. Abychom mohli společně a pro radost sportovat, a nejlépe v přírodě.
jb
