Slova paní Svatošové potvrzují i statistiky. Ročně přibývá 60 - 70 tisíc pacientů s potřebou paliativní péče. Reálně je ovšem péče poskytnuta 4% z nich v lůžkových hospicích a 8% v domácí péči, neboť v našem politickém prostředí neexistuje podpora péče o nevyléčitelně nemocné.
Význam paliativní a hospicové péče byl patrný z kazuistik - případů z hospicové praxe, na kterých zaměstnankyně hospice (zdravotní sestra, sociální pracovnice a psycholožka) posluchačům názorně ukázaly, jak důležité jsou jednotlivé složky pomoci nevyléčitelně nemocným lidem a jejich rodinám. Nevyléčitelná nemoc, postihující člena rodiny, totiž s sebou nepřináší jen nezměrnou bolest pro nemocného a jeho blízké, ale také řadu dalších, mnohdy existenčních problémů. Pokud se například nemocný partner není schopen fyzicky ani finančně starat o rodinu, péče o nemocného, děti a bydlení zůstává na druhém partnerovi. Zatímco tedy sestry a lékaři pomáhají nemocnému lépe snášet projevy nemoci, sociální pracovnice poradí rodině, jak postupovat, aby nezůstala bez pomoci, bez prostředků nezbytných pro zajištění péče o nemocného, ale i pro další fungování celé rodiny. Psycholog se snaží nemocnému i jednotlivým členům rodiny pomoci snášet bolest, kterou taková situace představuje.
Na skutečných příbězích bylo patrné, jak důležitá je provázanost mobilní hospicové péče (péče v domácím prostředí za pomoci hospicových zaměstnanců) s péčí poskytovanou v kamenném hospici v případě, že rodina není schopna pečovat o nemocného doma.
Že jde o velmi důležitou oblast péče, navíc poskytovanou v zásadních okamžicích lidského bytí, se shodli všichni účastníci konference. Problémem nadále zůstává její nesystémové a nedostatečné financování. Kvalitní péče vyžaduje zvýšené náklady na personál, kterého je v hospicové péči o polovinu více než v léčebnách dlouhodobě nemocných či v nemocnicích. A právě získávání těchto finančních prostředků je rok od roku těžší.
Jak vyplynulo z prezentace ředitele Hospice Dobrého Pastýře Jiřího Krejčího, čerčanský hospic je z 45% financován ze zdravotních pojišťoven, přibližně 15% jde z plateb od pacientů a zbývajících 40% procent financí závisí na darech a dotacích od soukromých osob, firem, městských a obecních úřadů, nadací a fondů. Vzhledem k tomu, že tento zdroj financování je nesystémový, tedy nepravidelný a nelze s ním trvale počítat, je provoz hospiců a poskytování kvalitní péče o nevyléčitelně nemocné nejistá.
V. Ziková
Marie Svatošová - zakladatelka hospicové péče v České republice.