Eva Procházková se narodila 6. února 1950 ve Velkých Chvalovicích v Polabí (nedaleko města Pečky). Jako čerstvá absolventka oborů archivnictví-historie na pražské filosofické fakultě nastoupila na sklonku roku 1973 do benešovského okresního archivu. Do Benešova ji nepřivedla touha po nepříliš ohodnoceném a prestižním místě okresního archiváře, ale zcela pragmaticky nutnost najít si zaměstnání. Benešov v tomto ohledu splňoval jen jeden z jejích nároků: být v relativní blízkosti pražské univerzity.
Ředitelem Okresního archivu v Benešově byl tehdy dr. Jaroslav Pánek, čímž se PhDr. Evě Procházkové dostalo vynikajícího metodického vedení, ačkoliv situace archivu a jeho zaměstnanců nebyla vůbec růžová. Po odchodu dosavadního ředitele v roce 1975 se stala vedoucí této instituce, od roku 1978 také titulární ředitelkou. Problémem v této době nebylo jen nedostatečné prostorové zázemí a roztříštěnost archivu do několika vzdálených depozitářů, ale i nedostatečně stabilní personální stav archivu. Teprve osmdesátá léta přinesla posílení počtu zaměstnanců a zlepšení badatelského prostředí archivu v budově piaristické koleje na benešovském náměstí.
Zásadním problémem však zůstávala neexistence účelové archivní budovy a dostatečných prostor pro uložení archiválií se stabilním klimatem, aby mohla být zajištěna náležitá péče o ně. Vždyť archiv měl externí depozitáře postupně v nejrůznějších koutech okresu: v Lešanech, Choceradech, Divišově, Vlašimi, Kondraci, Levíně. V červnu roku 2000 se dostalo benešovskému okresnímu archivu důstojné budovy. Novostavba archivu, která byla realizována spolu s výstavbou sídla Hasičského záchranného sboru, poskytla náležité prostředí nejen pro uložení archiválií, ale i pro samotnou archivní práci.
Ačkoliv se Eva Procházková původně zabývala středověkými dějinami, hned od počátku svého benešovského působení se dokázala zorientovat v dějinách novějších i nejnovějších. Mezi její zásadní témata od počátku patřilo studium obyvatel na okraji společnosti, témata související s raně novověkým hrdelním soudnictvím (publikovala řadu studií s nadregionálním přesahem), městskou správou a mnoha dalšími otázkami, které řešila v drobnějších studiích v rámci dějin regionu, z této oblasti zejména dějiny řemesel a cechů. V neposlední řadě je na místě připomenout její zájem o osobu pacifisty Přemysla Pittra. Po roce 2000 se také věnovala zpracování dějin měst a obcí – v případě Benešova v edici Zmizelé Čechy, v případě Načeradce, Bukovan a Pravonína v samostatných monografiích.
Archivní práce Evy Procházkové je spojena se zpracováním pramenů, které souvisí s předchozími tématy – věnovala se zpracování fondů měst, cechů, řemeslných společenstev a v posledních letech také osobních pozůstalostí.
Pokud bychom chtěli podrobně vypsat veškerou činnost PhDr. Evy Procházkové, musel by být tento prostor několikrát rozsáhlejší. Nesmazatelnou stopu zanechala ve dvou sbornících, v jejichž redakční radě dlouhá léta působila (+Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, Středočeský sborník historický). Za těch dlouhých téměř čtyřicet let proslovila nespočet přednášek, ať už na lokální či regionální úrovni nebo v rámci odborných konferencí. Podílela se na mnoha výstavách.
Za svou odbornou činnost získala několik významných ocenění – Medaili Přemysla Pittra, Medaili za zásluhy o české archivnictví, Čestné uznání za přínos k poznání dějin Benešova a zejména ocenění Blanický rytíř v roce 2010 za celoživotní dílo.
Poslední léta přinesla obrovský tlak na archivy a archiváře v oblasti hospodářské a správní centralizace. Přinesla také nové metody archivní práce spjaté s raketovým vzestupem moderních technologií, s nimiž se PhDr. Eva Procházková nikdy nesžila. I přes svérázný přístup k řešení problémů, jež nová doba přinesla, dokázala udržet standart benešovského okresního archivu na patřičné úrovni.
Paní Eva Procházková zemřela po krátké nemoci náhle v pondělí 4. listopadu 2013 ve věku 63 let. Její přátelé a kolegové - a bylo jich téměř devět desítek - se s ní rozloučili vzpomínkovým setkáním ve Státním okresním archivu v Benešově o týden později.
Čest její památce.
Mgr. Michal Sejk
