K hradu patřilo i 14 vesnic, několik usedlostí, mýto a další příslušná patronátní práva. Později kupuje od svého strýce městečko Rataje nad Sázavou se dvěma hrady. Hrady dali postavit páni z Lipé, před příchodem Ptáčků z Pirkštejna, přičemž Horní hrad je daleko starší, než dolní Pirkštejn. Podle komplexů, které tvořily pevnostní systém, si Ptáček zvolil i svůj přídomek. Pirkenštejn, se jmenoval, původně, jejich rodový hrad v severních Čechách. Tento název přenesl i na svůj dolní hrad Pirkštejn. V 60. letech 14. století zde nechal vybudovat i nový farní kostel, zasvěcený svatému Matoušovi. Původní kostel se nacházel v blízkosti Horního hradu, ale patrně vyhořel při požáru městečka. Se svou prvou ženou Annou ze Šternberka měl dceru Čeňku, která se roku 1360 provdala za Čeňka z Kunštátu. (Šandera) Krátce na to Ješkova žena umírá a Ješek se znovu žení s Hedvikou z Dubé. (Odtud pochází příbuzenský poměr mezi Hynce Ptáčkem z Pirkštejna a Janem Roháčem z Dubé). Ješek Ptáček už byl padesátiletý muž, když se mu narodil jeho syn Jan. Uchýlil se na hrad Polnou a ratajské dominium přenechává svému synovi Janovi, který je plnoletý v roce 1406. Ratajské panství spravuje jeho příbuzný, poručník Jindřich - pro Hanuše z Lipé. Teprve soudní rozhodnutí donutí Hanuše z Lipé vydat panství právoplatnému dědici Janu Ptáčkovi. Od ratajského panství je oddělena vesnice Senohraby a Hanuš dostává ještě odškodné 50 hřiven stříbra. K husitům nejprve zastává, Jan, neutrální stanovisko, teprve později se přiklání na stranu kališníků. Je to dáno vývojem v zemi a Janovým mocným sousedem Petrem ze Šternberka. Ten ho přivádí do tábora protivníků kalicha. Pod vedením Petra ze Šternberka bojoval 4. 11. 1419 u Živohoště. Šternberkova jízda zde napadla husity, směřující na Prahu. O dva dny později, se připojil k signatářům opovědi pražským městům. Tím jeho aktivita proti husitům v podstatě končí. Podle tradice je pohřben v ratajském kostele sv. Matouše. Jeho choť Jitka z Kunštátu se podruhé provdala za Jana Janovského ze Soutic. Janův syn a dědic, Hynce Ptáček, se ve 20. letech 15. století dostává k rodovému majetku. Vstupuje do královského tábora a zastává významné funkce v kraji.
Na jaře roku 1420 dochází v Posázaví k ozbrojenému povstání uhlířů, které potlačilo vojsko, vyslané z Kutné Hory. První křížová výprava proti husitům skončila v červenci jasnou prohrou. Dne 28. července 1420 se koruny ujímá král Zikmund Lucemburský. Ptáčkův mocný soused Petr ze Šternberka padl, spolu s ostatními šlechtici 1. listopadu 1420, v bitvě pod Vyšehradem. Vdova Perchta z Kravař se dostává pod ochranu pražanů, když se se svými poddanými přihlásí k čtyřem artikulům pražským. Tím je hrad Sternberg uchráněn husitskému obležení, spolu s Konopištěm, Benešovem, Divišovem a Janovicemi. V roce 1421 husité obsazují další posázavský majetek- Sázavský klášter sv. Prokopa, vedlejší tvrz a městečko ve Skalici (Stříbrná Skalice). Hynce Ptáček musel mít s husity patrně dohodu o „klidu zbraní“, protože Rataje ani Pirkštejn nebyly husity, nikdy, obléhány. Hynkův druhý hrad Polná s městečkem byl patrně pod ochranou krále Zikmunda. Tím mu hrozilo obléhání husitskými vojsky. Žižkovo vojsko v lednu roku 1421 vypudilo krále Zikmunda z Kutné Hory a katolické vojsko muselo ustupovat přes zasněženou Českomoravskou vrchovinu. Lucemburkovi se sice podařilo dobýt Německý Brod, ale tím jeho aktivity končí. Zikmund přestává mít vliv, na dění v Čechách. Již slepý Žižka poráží v červnu 1424 v bitvě u Malešova, vojsko panské jednoty a pražanů. Obsazuje mnohá středočeská města, která se mu hromadně vzdávají. Praha se snaží narychlo uzavřít s Žižkou válečné spojenectví. Žižka umírá, ale jeho nástupci dobývají Přibyslav a hrad Ronov. Na Přibyslavi se usazuje sirotčí posádka. Odolává pouze Jihlava. Ale roku 1427 uzavírají i jihlavští příměří s Hynce Ptáčkem z Pirkštejna a na Polné. V té době se již Ptáček přiklání plně na stranu kališnické šlechty. V letech 1439- 1452 se české království ocitá v neřešitelné situaci. Domácí šlechta je nejednotná, země čelí zahraniční intervenci a trůn není obsazený. V boji o centrální moc se střídá šlechta, v čele s Oldřichem z Rožmberka. V letech 1440- 1444 se panu Ptáčkovi podařilo ve východních Čechách vytvořit hlavní základnu českého utrakvismu. Zahájil vítěznou cestu, na jejímž konci stáli kališníci sjednoceni do jediného politického a duchovního bloku. Připravil tak cestu svému nástupci Jiřímu z Poděbrad, který obnovil české království.
Hynek Ptáček zemřel náhle v létě 1444 a zanechal po sobě jedinou dceru- Markétu. V roce 1452 se Markéta stává úplným sirotkem, protože umírá i její matka Anna. Jejím poručníkem se stává Jan Čabelický, který sídlí na Pirkštejně. Rataje navštěvuje i Jiří z Poděbrad a zde se také seznamuje jeho druhorozený syn Viktorín (od roku 1459 říšský kníže a hrabě kladský) s Markétou. Ta mu patrně byla přislíbena, již za života Hynce Ptáčka z Pirkštejna, protože králův syn, nebyl začleněn do „sňatkové politiky“ panovníka. K svatbě došlo v roce 1463 a novomanželé sídlili na hradě Polná. Často zajížděli na své panství do Ratají. Od dob pánů Ptáčků z Pirkštejna byly Rataje opevněné městečko s dvěma hrady. Markéta nedala svému muži mužského potomka, ale narodila se jim dcera Johana, která dostala jméno po Viktorínově nevlastní matce, královně Johance z Rožmitálu. (Jiří z Poděbrad po smrti své prvé ženy Kunky ze Šternberka, se znovu oženil). Viktorín byl vzorným manželem, sršel energií a ve své ženě se jen viděl. Vynikal řečnickou obratností a diplomatickou výmluvností. Přesto ho historikové hodnotí jako odvážného rytíře, ale špatného vojevůdce a politika. Na rozdíl od svého otce často jedná zbrkle a ukvapeně. Markéta umírá v roce 1469 až po Viktorínově zajetí uherským vojskem krále Matyáše Korvína. Viktorín musel být vyplacen ze zajetí, což komplikovalo situaci na jeho panství. Rataje uzurpoval jeho mladší bratr Hynek. Roku 1487 prodává Viktorín své dědictví, po první ženě Markétě, panu Bohuslavu ze Švamberka za 3.000 kop pražských grošů. Tím se Rataje dostávají do držení jiného mocného rodu v království.
Ožebračený Viktorín dožil na těšínském dvoře, kam se provdala jeho dcera z prvního manželství -Johanka. Vnučkou Hynce Ptáčka z Pirkštejna se uzavírá slavná kapitola ratajského panství.
Mgr. Jan Heřman
janherman24@seznam.cz
Literatura:
Martin Šandera 2011: Hynce Ptáček z Pirkštejna. Vyšehrad, Praha
M. Kovář- T. Tomíček-J. Úlovec- J. Peták 2010: Rataje nad Sázavou. Unikornis. Praha
Jan Heřman 2009: Z ikonografie středního Posázaví. Muzeum Podblanicka – Vlašim
