„Zájezd byl náročný, cestovali jsme autobusem s noclehy v hotelích, což přinášelo neustálé stěhování, ale byl krásný. Viděli jsme nádherná a zajímavá místa, slyšeli nové informace. Určitě je na co vzpomínat,“ uvedla jedna z účastnic, paní Tichá.
Jak tedy zájezd zhodnotit? Informace po celou dobu podávala naše paní průvodkyně paní Elena. Zároveň se stala i tlumočnicí, pokud nás informovali rodilí průvodci. Nikdo nezapomene na její „hlášku“, když jsme potřebovali zaparkovat: „Autobus se teď musí někam přitulit a my rychle vyběhneme.“ Až hrozivě pak působil přechod rusko-lotyšských hranic, kde jsme strávili tři hodiny, po hodině a půl na každé hranici. Všechny kufry byly vystěhovány a zrentgenovány stejně jako autobus. Celníci nasadili dokonce psy, kontrolovali i předměty, které jsme vyhodili do odpadkového koše. Nějak jsme nechápali chování lotyšských celníků, když jsme také z Unie.
Byly však i okamžiky, které nám doslova a do písmene vyrazily dech. Písečná pláž Baltského moře v městečku Jurmala, která měří více než 30 kilometrů. Prý tam je možno nalézt i jantary, ale my se museli spokojit pouze s mušličkami.
Vzduch byl nasycen očekáváním, vodou a hudbou zároveň při spuštění fontán v Petrodvorcích. Každá z fontán je jedinečná a celý systém rozvodu vody je prostě úžasný.
Nebo Jantarová komnata, kterou jsme viděli v Jekatěrinském paláci v Carském selu. Její jedinečnost nijak nesnižuje fakt, že se jedná o kopii vytvořenou po 2. světové válce, neboť originál, který odvezli němečtí vojáci, již nikdy nebyl nalezen.
V samotném Petrohradu jsme se přesvědčili o tom, že jeho přezdívky Benátky severu“ či „Okno do Evropy“ opravdu vypovídají o jeho charakteru. Na výletní lodi jsme propluli pod mnoha mosty, obepluli mnohé ostrovy a, ačkoli má člověk pocit, že vodní plocha je jedna jediná řeka, zjistili jsme, že se vlastně jedná o celou síť řek, říček i uměle vytvořených průplavů. V noci jsme obdivovali mosty, které se otvírají, aby mohly proplout nákladní lodě, obdivovali jsme čistotu a krásu paláců, parků a bulvárů. Zkusili jsme, co znamená cestovat petrohradským metrem „ve špičce“. Vynechat jsme nemohli ani Ermitáž, která nás ohromila svými sbírkami.
Je těžké vybrat z mnoha zážitků ty opravdu nejsilnější. Studenti ocenili návštěvu nákupních center a supermarketů, my starší jsme zase chtěli na vlastní oči vidět legendární křižník Aurora, který se stále hrdě pohupuje na vlnách řeky Něvy a do dálky září svou novotou (Aurora prošla v uplynulých letech kompletní rekonstrukcí, aby ani zub času neubral na její majestátnosti). Slzy v očích jsme měli, když jsme navštívili Piskarevské kladbiště, tedy místo, kde za druhé světové války, v době blokády Leningradu, pohřbili téměř půl milionu obyvatel města.
Pro nás byla ohromující i informace, že v Petrohradu je stejný počet soch Petra I. jako soch V. I. Lenina.
Navštívili jsme však také starobylé město Pskov, vodní hrad Trakai, Horu křížů, město Marijampolé či Vilnius a Rigu.
Deset dní putování uteklo jako voda. Poslední noc jsme symbolicky strávili v autobuse. Snad abychom mohli ve spánku vzpomínat na předchozí dny, snad abychom mohli utřídit své myšlenky a zároveň se pomalu přenesli do svých domovů.
Mgr. Miroslava Hulanová
Zdravím, chtěla bych se zeptat jak je to s vízem a jestli mi stačí si ho udělat tady http://rusko-viza.cz/